Resident Evil Village + DLC / 23 hodin / #dohrano
Zhruba první třetina hry mě moc nenadchla. Začátek přímo ve vesnici byl sice lepší, ale pak jsem se zaseknul v hradu, nějak mě to přecházení z místnosti do místnosti nebavilo a navíc jsem se tam docela zaseknul a na nějakou dobu to odložil. Když jsem se ale dostal z hradu, tak se to parádně rozjelo a pak už to byla slušná jízda až do konce :) Dohrál jsem i DLC, který mě ze začátku až tak nebavilo, ale postupně se to zlepšilo, ale i tak mi asi víc seděl akčnější gameplay z hlavní hry. Ve výsledku to je nakonec asi nejlepší Resident, z těch, co jsem hrál. Mám jich za sebou zatim teda jen pár (Biohazard, remake 2 a 3).

DOOM: The Dark Ages | Revelations / PC / 14 hodin / #dohrano

Jestli jsem se měl s Doomem na nějakou dobu rozloučit, tak tímhle DLC. I v endgame předhazuje jednu arénu za druhou, aby ani na moment neztratilo moji pozornost. Jen na novou sekundární zbraň, která vrací do hry pohyb z Eternalu, jsem si nestihl zvyknout a při první příležitosti přepnul zpátky na štít.

Atlas Fallen/37 hodin/#dohrano

Dohráno na Xboxu, v rámci GP. Dlouho jsem ji měla ve wishlistu na steamu. Prohrabala jsem každý cm hry a našla co se jen dalo. Nějakou dobu jsem válčila s ovládáním, ale nakonec se povedlo a i větší fighty šli jak po másle :) užila jsem si hru naplno

The Last of Us / 26 hodin / #dohrano

Tohle byl fakt videoherní majstrštyk a jsem rád, že jsem se k tomu konečně dostal. Hry pod záštitou PS jsou totiž naprostá špička, jak už jsem se mohl mnohokrát přesvědčit (GoW, Horizon, Days Gone, Ghost of Tsushima, Ratchet, Uncharted,...), a ani tady to nebyla výjimka. Příběh, grafika (optimalizace na PC!!!), soundtrack, gameplay - všechno prostě dokonale fungovalo a vlastně ani nevím, jestli bych hře dokázal cokoliv vytknout. Snad jen, že to klidně mohlo být delší. Ale proto tu je druhý díl, ne? ;)

Mixtape (2026) / XSX / 4 hodiny / #dohrano

Už to tady dohrál kdekdo, tak jsem si to dal taky. Kdybych měl nějak shrnout mé pocity: jsem si stoprocentně jistý, že ve mě hra NEzarezonovala tak, jak bylo zamýšleno. I když moje dospívání probíhalo zhruba ve stejné době (tedy pravděpodobně - hra obsahuje spoustu anachronismů, ale tipnul bych to na konec devadesátek), bylo naprosto jiné, a to nejen co se doprovodného soundtracku týče. Troufám si tvrdit, že tomu tak tehdy bylo u většiny puberťáků z bývalého východního bloku. A vůbec celkově se coming of age v Evropě a Severní Americe nedá moc srovnávat, na tom se asi shodneme.

Nicméně to by nevadilo, v určitém věku všichni řešíme ty samé problémy a vcítit se člověk nakonec dokáže do různých osob. V téhle hře jsem s tím ale měl velký problém, protože hlavní hrdinka mi byla extrémně nesympatická a zbytek postav už moc prostoru nedostal. Vychvalovaný soundtrack mi navíc přišel docela zcestný a až na výjimky se nehodící k danému okamžiku. Není to tím, že bych dané interprety neznal - jsem myslím celkem hodně hudebně erudovaný a mám dost široký záběr. Jen mi prostě přišlo nereálné, že by někdo ve věku & stylu hlavní hrdinky dobrovolně zvolil právě tyhle skladby.

Herně vlastně není moc co hodnotit. Je to spíš takový interaktivní příběh - hodně mluvení prokládaného jednorázovými hříčkami a několika point & click sekcemi. Všechno je naprosto lineární, nelze udělat něco jinak, než jak hra chce. U některých hříček jsem se celkem bavil, jiné byly otravné a celkově mi přišlo, že různé části dělali různí lidé (myšleno tak, že jejich kvalita i provedení bylo výrazně odlišné). Málokdy ve mě něco vyvolalo nostalgickou vzpomínku, tedy až na "překážkový běh". U něj se mi okamžitě vybavil Pepsiman a začal jsem přemýšlet, ve které z krabic mám po stěhování schovanou PS1 :-)

Že v téhle hře jde opravdu hlavně o hudbu, to se mi potvrdilo při závěrečných titulcích, kdy mě naprosto bez varování srazil na kolena Plainsong od The Cure. Všichni totiž dobře víme, že Disintegration is the best album ever a já mám s jeho poslechem spojené tak intenzivní pocity, že si ho paradoxně nemůžu pouštět moc často. Je mi naprosto jasné, že pokud v někom podobně silnou reakci vyvolá víc skladeb, se kterými se v téhle hře setká, automaticky bude Mixtape hodnotit mnohem pozitivněji než já. Ale tak už to prostě je, nelze se zavděčit všem. A v hudbě to platí dvojnásob.

Viewfinder / 5 hodin / #dohrano

Super logická záležitost. Takový mix mezi Portalem a Superliminal. Chvílema to umělo fakt potrápit, takže spokojenost :)

Stellar Blade / PS5 / 38 hodin / #dohrano
--meeting minutes--
Porada v Shift Up, někdy na přelomu 2021/22

Director: "Tak, kde jsme, jak nám to jde?"
Producent: "Hele, celkem se nám to daří dávat dohromady. Soubojovej systém je výbornej, skill tree taky, i když moc neumožňuje různý styly hraní. Prostě je to mečovačka, dost o rytmu a baletu. Dali jsme tam prvky z tomb raidera, ale to je trochu weak - mimo boj to skákání tolik nefunguje."
Director (dává první lajnu): "Neva. Co ten postapo svět a grafika? Má to ten "environmrental uncanny valley" feel, kterej jsem si představoval?"
Designer 1: "Řekl bych že jo, a navíc jsme to udělali celkem levně - dal jsem dohormady zatopený art-deco město se spoustou monumentálních soch, pak pouštní svět z doby, kdy jsme chtěli kopírovat Borderlands, podzemní prostory jako z Vetřelce, město jako zmenšenej Hong Kong Kowloon Walled City a vesmír je remix Star Treku a dalších tropes. Celý to má extra lak z Falloutu a druhou vrstvu z Jet Age. Dohromady to funguje s tím disturbing "ne úplně real" feelingem a vypadá to FAKT PARÁDNĚ. Lidi si to budou pamatovat." Pro sebe šeptem "a srovnávat to s NieR."
Director: "Hudba to podporuje?"
Composer: "110%, šéfe. Klasika mixovaná s naším soft ženským kvílivým popíkem, má to atmošku!"
Director (dává druhou lajnu): "Pecka borci. Co nepřátele? Je to mečovačka, musí být kvalitní šmelcungfutr!"
Designer 2: "Na to jsem fakt pyšnej. Vytáhl jsem skicáky z terapie a vyhrál jsem si s tím. Žádnej nepřítel není vyloženě easy, a bossové jsou můj majstrštyk. Potřebuju ověřit gore level, nechci to přepálit, aby to pořád hráči vnímali, ale to poladíme".
Director: "Co story? Jsou pořád hráči, co hrajou hry kvůli story, nechápu."
Producenti a designéři: "… jsme mysleli, že to píšeš ty?"
Director (mne si nos): "…. Taky že píšu. Je to prostě takovej klasickej motiv, že jo - androidi a jejich sebeurčení, experimenty going sideways, dám tám AI, záchranu druhu, tragédii - trochu afektovaný jako ve wuxia dramatech. A mám mrtě nápadů na sidequesty, to bude žůžo. Ty jedinej v košili, jak jsme na tom s budgetem, když tohle zohledníme?"
Finance guy (chvilku buší do excelu): "Hele šéfe výborně. Asi 60% projektovaných nákladů proti bužetu. Mám tady na to power BI dashboardík, na kterej jsem fatkt-"
Director (dává lajnu velikosti D1): "Výborně. Tak za těch 40% udlěáme z ženských v té hře absolutní THIRST TRAPS. Chci všechno - kostýmy, kozy, prdele, nahirujte tým co bude dělat jiggle physics. A pro hlavní hrdinku oblečky jak z cyber bordelu, různý účesy, doplňky! Weebaos to budou milovat! Už se těším na ty předpodeje! A když něco zbude, tak rybaření."
Producent 2 (nesměle) "a k čemu to bude?"
Director: "KURVA UŽ JSEM ŘEK."
--konec přepisu--

Space Marine 2/8h/#dohrano

Celá kampaň mi zabrala osm hodin a stejně jsem ji hrál asi na pět či šest sezení, což něco vypovídá. U WH tedy asi zůstanu radši u strategií a RPG.

Audiovizuál je výborný, modely pěkně zpracované. Haptika a robustnost marináka je cítit. Ve hře kosíme hlavně Tyranidy, pak Thousand Sons a nějáký Tzeentch potěr...poměrně malá variabilita a Ultramarináci jsou fakt marná kapitula (pro mě). Příběh je jen kulisou.

Takže pokud si chce někdo zarubat v kampani, tak ve slevě asi proč ne, ale žádný zázrak se nekoná. Na druhou stranu pravá zábava začne asi online a pro lidi co rádi hrají ve skupině. Pokud je to váš šálek čaje, tak hra nabízí mnoho a mnoho misí, kosmetických propriet a dostatek variability na dlouhou dobu.

Saros. Odhadem 20-30 hod (vynulovala se mi statistika wtf??) Housemarque vybrousilo původní koncept (Returnal) a přišlo s pokračováním, který příběhově na Returnal nenavazuje, ale jinak je to defakto dvojka. Oproti Returnalu je Saros v mnoha ohledech lepší a dotaženější, snad až na atmosféru. Víc mi seděla ta temnější v Returnalu. Spalující žár Carcosy má ale taky co nabídnout. Oproti Returnalu je Saros ještě těžší a město + final boss mi dali pořádně zabrat. Modifikátory jsem si zakázal, ale pro hráče, kterejm už Returnal připadal tězkej, jsou modifikátory myslím fajn ústupek. Doufám, že časem přidaj mulťák. S radostí si to dám ještě jednou a s kámošem.

PALADIUS: to jsem zrovna nedavno dohral s detma - baly se dost, ale zaroven se od toho nemohly odtrhnout :) za me dobry, takovy barevny limbo

Happy Game / 2 hodiny / #dohrano

Parádní psycho! Vůbec jsem netušil, že za tím stojí Amanita Design. Šílenci :)

Pár random cvaků:

Lego Batman 3: Beyond Gotham (2014) / Steam Deck + Dock / 21 hodin / #dohrano

Tohle už bylo moc. Po jedničce, u které jsem se hodně bavil, a dvojce, ze které jsem byl trochu rozpačitý, se to vlastně dalo čekat: trojka je totiž přímým pokračováním dvojky včetně postav, ovládání, mechanik a prostě všeho. Ale toho všeho je navíc ještě víc.

Postav je tolik, že jsem některé z nich ani neznal - a to se považuju za DC znalce (sic!). Obleků se speciálními vlastnostmi je zbytečně moc; člověk pro samé přepínání ani nemá čas na staré dobré poctivé rozmlácení všeho, co je postavené z LEGO kostiček. Hlavní huby (od slova "hub", nikoli "huba" :-)) jsou tři, přitom by jako vždycky úplně stačil jen jeden. Na každém rohu čeká nějaké cameo, až to přestává být vtipné. A levely jsou sice nádherné a pestré, ale možná až zbytečně rozsáhlé a komplikované.

Takže jsem za 15 hodin dohrál hlavní příběh, během dalších pěti zjistil, že na 100 % tentokrát fakt nemám morál, a zapíchnul to na pětatřiceti (procentech, nikoli hodinách). Dost k tomu přispěl i fakt, že mi trojka oproti předchozím dvěma dílům mnohokrát spadla, a to samozřejmě v těch nejkritičtějších místech daleko, předaleko od posledního checkpointu. Dost mě to rozladilo a já nemám zapotřebí být rozladěný víc, než je u mě obvyklé :-) Takže jsem spolu s hlavními hrdiny po finálním souboji (viz první screenshot) klidně odešel směrem ke světlým zítřkům.

Trojku tímto považuju za zatím nejhorší v sérii a jsem zvědavý na Legacy of the Dark Knight. Nemáte to už někdo dohrané a na prodej? Jasně že ne, kdo kromě mě ještě dneska kupuje hry na plackách...

DEEFHA: Btw. dal jsem tomu ještě pár hodin a dotáhnul Phonopolis na 100 %. Některé ty easter eggy byly parádní :-)

deefha's Profile | Infinite Backlog
https://infinitebacklog.net/users/deefha/collection/phonopolis

Mixtape / Nintendo Switch 2 / 3 hodiny #dohrano

Omlouvam se, ale musel jsem smazat kvuli spatnemu casu, tak davam znovu.

Super atmosfericka rychlovka, moc se mi to libilo, ikdyz to neslo moc posrat. Casem bych dal klidne repete a jeste cenim risk s neobvyklym zanrem. Davam 7,5 z 10.

GreedFall / 68 hodin / #dohrano

Vcelku slušné RPGčko od menšího AA studia Spiders. Prvních několik hodin mě naprosto vtáhlo do hry a já vůbec nechápal, proč v době vydání neměl GreedFall větší ohlas a proč jsem o něm neslyšel už dřív. Na mé nadšené stezce kouzelným světem Teer Fradee jsem však postupně začal odhalovat důvod a nejpalčivější částí hry - totální lenost autorů, promítnutá do všudypřítomné repetitivnosti a jednotvárnosti, která se projevuje naprosto ve všem. Poměrně zajímavý příběh je zaobalen do neustále se opakujících fetch questů. Pobíhání sem a tam tvoří snad polovinu herní doby. Interiéry budov různých frakcí jsou naprosto identické, což byl snad největší zabiják imerze, který mě provázel po celou dobu.

Přesto byl příběh naprosto super a držel mě v napětí, companions co vás provází na cestách a jejich side questy dobře napsané, monstrům s kozama taky nemám co vytknout. Combat účel splnil, RPG prvky, rozvoj postavy a crafting slabší, ale nic, co by vyloženě sralo. Když to vezmu kolem a kolem, tak pokud nejste vyloženě nadšenec RPG a kouzlo "AA" her je vám cizí, tak na trhu najdete stokrát lepší kousky. Ale za to kilo co mě to stálo asi v poho :)