Far Cry New Dawn / PC / 27 hodin / #dohrano

Far Cry se v tomhle spin-offu přeměnil v něco, co doufám bude slepá vývojová větev. Během narůžovělý apokalypsy přišel prakticky o všechno, kvůli čemu sérii hraju. Po šarmu antagonistů se slehla zem. Z osvobozování táborů se stala nezábavná dřina. Už jsem si ve hrách zvyknul, že humanoidní nepřátelé jsou postupem času odolnější díky brnění a štítům. Ale tady nájezdníkům s vizáží paintballistů přidali tolik HP, že musíte přejít na další tier, abyste je aspoň škrábli. Přitom pár experimentů vypadalo nadějně, jen zůstaly nakousnutý, jako třeba demolition derby nebo extrakční mód Expedice.

Tainted Grail: The Fall of Avalon / PC / 74 hodin / #dohrano
První rozehrání mě moc neuchvátilo. Zavřen někde v kobce, boj mi nešel, hlavně nutný parry, u kterýho jsem se nechytal a po chvíli jsem to zase vypnul. Vrátil jsem se k tomu asi po měsíci. S tím, že musim zkusit projít kobku a dle stromu dovedností se můžu později profilovat jako mág, to by šlo. Jakmile jsem se dostal ven, hra mě začla o dost víc bavit. Rozlehlá mapa, spousta věcí a míst k prozkoumání, hodně různejch questů. Postupně jsem si z postavy udělal takovýho bojovýho mága a nechal za sebe většinou bojovat ostatní. Hodně mi sedla atmosféra světa, hlavní příběh je vcelku zajímavej, i když je to zase taková zmutovaná variace již známých postav a jejich příběhu, ale co. Klasicky mi přišly zajímavější spíš příběhy vedlejších questů, který parádně dotváří ten celý svět. Grafika je všude v recenzích zminována jako mínus, ale za mě v pohodě. Není to nic fotorealistickýho, ale vypadá to pěkně. Zajímavej je i koncept noci, kdy se vnější svět změní, je nebezpečnější, člověk může natrefit na potvory, co ho smáznou jednou ranou, ale taky může dost získat. Není to nic originálního, co by se nevyskytlo dřív jinde, ale tady mi to docela sedí. Dost plus je i to, že v některých questech jsou důležitá rozhodnutí, která ovlivní děj později nebo až samotný závěr. Parádní jsou stromy dovedností, kde si člověk může člověk dost detailně přizpůsobit postavu podle stylu boje a hraní, co preferuje nebo chce zkusit. Pustil jsem se i do dlc, ale to mě bohužel spíš zklamalo. Působilo na mě trochu jako jiná hra, pryč byla atmosféra, svět působí spíš pohádkově než jako původní hororově depresivní Avalon a nějak tam není nic, co by za to moc stálo a bylo zapamatovatelný. Až teda jedině závěr, kterej objasní osudy dalších postav, které jsou tu a tam zmíněny.

CLAVEN: Tusim ze jsem skoncil na 33, ale dalo by se jeste o par protahnout.

Star Wars: Zero Company / PS5 / 26 hodin / #dohrano

Velice fajn záležitost, i když pár mínusů by se za mě našlo. Mnoho věcí dělá hra skvěle, ale asi na ně nejsem zvyklý. Hru jsem dohrál na normal a předpokládám že na vyšší obtížnosti to bude dost jiný zážitek...nicméně pro normálního hráče to bude až až.

Hlavně je třeba počítat s tím, že nejde uplně o X-COM se svoji variabilitou a strategickým rozhodováním. No tomto poli nemá War of Chosen konkurenci. Zero Company má lehké strategické prvky, i když ani na normal jsem některé věci prostě neměl a s nějákým nakupováním na black marketu nebo upgradováním zbraní jsem se musel rozloučit, šíře předchůdce ale nedosahují.

Company je hodně, více něž by člověk čekal, příběhová a v podstatě lineární. Bude záležet jak moc SW pozitivní jste, protože je příběh zasazen přesně do času kdy se Republika mění v Imperium a to sebou nese zajímavé plot twisty a některé staré známé. Osobně bych příběh v rámci komiksů, filmů a knih hodnotil jako lehký nadprůměr.

Na normal mi nikdo nezemřel a hru jsem prošel vcelku v poklidu. Co je každopádně skvělé, jsou společníci. Ne tak jako v Mass Effectu nebo košatých RPG....ale v tom smyslu že mají velice unikátní schopnosti, které nikdo nemá. V pozdější části bylo hodně náročné volit koho vzít na misi do týmu, protože co dokáží někteří na mapách rozpoutat, to byla naprostá cinema. Hlavně Mandalorianka byla brutální a nezastavitelná.

Standartními útoky všech totiž nabíjíte metr, který pak můžete spotřebovat na speciální útoky společníků které nestojí jejich akční body...a zatímco silný utok snipera vezme všechny body z tohoto metru, speciální útoky Mandalorianky nebo Padawanky stojí zlomek. Když se povedla tahle synergie mezi postavami a jejich schopnostmi, tak to byl zcela pohlcujíci a jedinečný zážitek.

Jinak jsou společníci příběhově ok, každý má svoje mise a story, nic hlubokého ale nečekejte. Mapy a mise jsou graficky perfektni, základna už zas tak ne a párkrát mi hra spadla, nebo jsem čekal pár vteřin na dočtení....pro mě to není zásadní...ale jsou tací.

Takže...strategická volnost a svoboda rozhodování jako v Xcomu se nekoná, příběh, i když se mu vše podřizuje, je jen lehce nadprůměrný...SW universum, kosmetické prvky, unikátní schopnosti postav a šílenosti na mapách a v misích jsou excelentní.

Časem zkusím větší obtížnost a snad se dočkáme pokračování, protože tam se už nabízí větší strategická svoboda.

Mouse: P.I. for Hire (2026) / PS5 Pro / 30 hodin / #dohrano

Cink cink, platinka č. 19 :-) Jinak to teda strašně flákám, tehle měsíc zase jen jedna dohraná hra, hned na začátku a od té doby pak už nic... Ale aspoň ta hra fakt stála za to!

Na tohohle boomer-shooter myšáka jsem se těšil celou tu dobu, co na něm Poláci z Fumi Games makali. Začali hned v roce 2024, kdy vypršely práva na design Mickey Mouse z roku 1928 (viz Steamboat Willie), v jehož černop-bílém stylu je celá hra absolutně parádně vyvedená. A taky se ve třicátých létech odehrává její příběh (fakt tam nějaký celkem slušný je). A taky k tomu všemu střílení a shazování kovadlin na nepřátele hrají dobově víceméně akurátní Glenn Miller, Charlie Parker, Dizzy Gillespie, Django Reinhardt, Duke Ellington a Miles Davis (ale taky třeba náš Tonda Dvořák nebo z opačného ranku i doby elektro-swingaři Caravan Palace).

Celé to naprosto fantasticky drží pohromadě, z velké části díky atmosféře drsných noirových detektivek, ze kterých hra čerpá (a nejde úplně o parodii). Hlavní hrdina je sice antropomorfní myšák, ale jinak typický soukromý detektiv-samotář typu Phil Marlowe: v jednom kuse hláškuje, nechává za sebou hromady (údajně ručně) kreslených mrtvol, nezbytný baloňák neodkládá ani v posteli a v jednom kuse dostává přes hubu. Prokousáváte se s ním čtyřiadvaceti víceméně lineárními levely, během kterých potkáte spoustu zajímavých postav v několika stylově odlišných "biomech", pár mezibossů a na konci samozřejmě odhalíte hlavního záporáka.

Cestou sbíráte všude možně roztroušené peníze, objevujete tajná místa, trezory (které je sice nutné otevřít minihrou, ale nečekejte nic frustrujícího ve stylu KC:D), plánky na zbraňové upgrady, novinové články (ty skvěle doplňují lore celého kresleného světa), části komiksu (ty zase po složení vytvoří příběh, který je prequelem k samotné hře)... A pokud budete pozorní, tak si všimnete hromady popkulturních odkazů na filmy, hry, historické postavy, umělecká díla - to všechno má totiž ve hře svou jakoby alternativní verzi (takže třeba na parties bohatých myšáků se nešňupe kokain, ale ten nejlepší dobře uzrálý blue cheese).

Jo a taky je tu nezbytná hra ve hře: hra s kartami baseballových hráčů, které samozřejmě musíte nejdřív najít poschovávané v levelech a nebo si je koupit za ukořistěné peníze. Ale to jen tak na okraj a že se jako fakt nebudete nudit :-)

Vizuálně je to celé zdánlivě nesourodý mix plně 3D prostředí (cel-shading included), klasických 2D spritů otočených k vám vždycky tou samou stranou (všechny postavy, zbraně atd.) a částicových efektů (oheň, páry, výbuchy, déšť), navíc je to realizované v Unity (!)... Nicméně možná díky onomu černo-bílému a výrazně stylizovanému podání to všechno dohromady a hlavně v pohybu prostě vypadá naprosto skvěle. Kloubouček dolů, fakt že jo. (A jen taková zajímavost: mám syndrom suchého oka, takže několikrát denně používám speciální oční kapky a při hraní samozřejmě ještě častěji. Zajímavé ovšem je, že i když jsem těch 30 hodin téhle hry dal během jednoho víkendu, což u mě obvykle vyvolá zánět spojivek, tentokrát se nic takového nekonalo. Že by to bylo díky té černo-bílé paletě?)

To nejlepší na konec - hra nabízí několik grafických a zvukových módů, resp. druhů "zprznění" :-) Ve zkratce si prostě můžete vybrat, jak moc bude hra vypadat jako ten sto let starý animák, promítaný ze zašlého filmového pásu s hudebním doprovodem na voskovém válci (fakt). V podstatě jde o různé úrovně zvukových a grafických filtrů, které např. zkreslují některé frekvence, přidávají typické šumění gramofonové desky, u obrazu zase různé dynamické kazy, rozostření, vinětaci a tak podobně. Osobně bych doporučil zkusit si všechno a pak zůstat někde uprostřed. Úplně čistý "moderní" obraz a krystalický prostorový zvuk téhle hře fakt nesluší, na druhou stranu opačný extrém je zase prakticky nehratelný.

Celkově za mě extrémní spokojenost. Btw ta platina byla nakonec jedna z těch lehčích, vlastně jen stačilo dávat pozor a najít všechno, co se ve hře najít dá. To sice znamenalo dát si občas nějaký level znovu (po prvním projití jakéhokoli levelu se do něj můžete kdykoli znovu vrátit s vylepšenými zbraněmi, což je super), ale to mi vůbec nevadilo a naopak jsem si to ohromně užíval. A to i když jsou některé levely opravdu dlouhé a rozsáhlé (byť naprosto lineární, jak už bylo řečeno). Manuálně ukládat sice můžete jen na několika předem daných místech, ale hra má kupodivu i autosave system, takže když vás něco dostane, obvykle se nemusíte vracet moc zpátky.

Prostě minimum frustrace, maximum zábavy! Přesně tak, jak to mám rád.

Star Wars Outlaws/PS5Pro/20 hodin/ #dohrano
Bez open worldu, jako čistě lineární záležitost by to celý mělo ještě větší grády, i tak ale very nice. Upřímně mě mrzí, že se nikdy nedokončil SW projekt vedený Amy Hennig (Uncharted), ale tohle bylo vlastně docela blízko.

Graficky překrásný, v podstatě už bez bugů a těch pár hratelnostních chybek - jako že se někdy fakt těžko hledá, kde jde lízt nebo co jde odbouchnout - odpustím. Vizuální vodítka tu nejsou úplně zvládnutý.

Resonance: A Plague Tale Legacy/13 hodin/#dohrano

Hráno na Xboxu, GP. Dlouho jsem se těšila na další díl, ale radši nekoukala na videa, nechci spojlery!!! Takže co bych mohla říct, abych něco neprokecla... Je to jiné Plague. Jiný systém, více puzzle a soubojů. Hra ocejpala, grafika čupr. Ostrov v Řecku překrásný, jela bych tam na dovolenou. Hudba se taky povedla a seděla mi do jednotlivých částí. Příběh nebyl špatný, ale bylo v něm až příliš otazníků a odpovědí málo. Byť mě Hugo deptal svým frackovstvím, tak i přesto mi přišel lepší než tenhle díl. O kousek

South of Midnight/14 hodin/#dohrano

Hráno na Xboxu, GP. Po roce jsem ke hře vrátila a dohrála. Fajn, že zůstala v passu. Celkem pěkná skákačka se zajímavou grafikou. Nejvíc mě rozsekala hudba. Několik různých stylů a texty šité do konkrétního příběhu dané kapitoly. Nejlepší byla ta první country-kovboj style

Raptor: Call of the shadows / Myioo mini plus / 7 hodin / #dohrano
Tak se podařilo. Musím říct, že jsem Raptora nikdy pořádně ani nerozehrál. Asi proto že je výrazně méně přístupnej než nedávno zmíněný Tyrian. Tentokrát jsem se ale zakousl a pronikl do něj. Teď mi už Raptor přijde lepší hra než Tyrian, což bych býval nikdy neřekl. Především je to výrazně těžší hra. Mnohem víc záleží na tom co člověk nakupuje. Tyrian jsem vždycky zvládnul po jedné dvou úrovních vypnout. Ale tady jsem byl prostě zaseklej a dvakrát se mi stalo, že jsem Miyoo odložil až lehce před druhou hodinou ranní. 😂
Zatím jenom nejmenší obtížnost a i tak jsem si málem zlámal prsty a párkrát se zařízením fláknul proti zdi. Tak uvidíme jestli pokořím i další obtížnosti. Ale to už pojedu asi postupně nárazově.

Mass Effect 2 LE / 73 hodin / #dohrano

A ještě jeden čerstvý zářez - Mass Effect 2. Naprostá pecka a klasika, kterou jsem odkládal hanebně dlouho. Oceňuju možnost importu postavy z prvního dílu, který kromě nějakého toho surovinového bonusu přenáší hlavně zásadní rozhodnutí z jedničky. Díky tomu je hra mnohem osobnější: znovu potkáte postavy, se kterými jste se spřátelili, pomilovali, zachránili je či ušetřili, a zároveň spatříte dopad velkých i malých rozhodnutí, které jste přímo ovlivnili.

Ve dvojce jsem proto hltal každý kousek lore a osudy každého z deseti parťáků, kteří vás při hrdinském úkolu záchrany Galaxie provází a dával si sakra pozor, jak se ve které situaci rozhodnu a na čí stranu se postavím. Jen těch parťáků bylo na můj vkus zbytečně moc - bohatě by stačila půlka. Stejně jsem nakonec střídal jen 2-3 oblíbence a s některými jsem nehrál prakticky vůbec.

Minihra skenování planet byla oproti vozítku v jedničce po chvilce naprosté utrpení, ale ani to mě nezastavilo, abych každou planetu vytěžil do mrtě. No nic, asi se rovnou ponořím do trojky, tohle nemůžu nechat spát - Smrťáci, třeste se!

Deus Ex: Mankind Divided / 52 hodin / #dohrano

Úspěšně pokračuji v čištění zaprášené sekce mé Steam knihovny. Tentokrát ruka osudu padla na poslední díl Deus Ex, který je, alespoň pro české osazenstvo, zajímavý hlavně tím, že se odehrává převážně na území futuristické Prahy. Zprvu jsem se trochu obával, protože adaptace ČR ve hrách je obvykle nasáklá atmosférou sovětského svazu (proboha, fakt nás takhle svět vidí?). V případě Deus Ex to ale dopadlo dobře neskončilo úplným průserem. Jasně, některé hlášky a jména jsou dost krkolomné a nepřirozené, ale koho to kromě nás vlastně zajímá? Je znát, že si tvůrci přeci jen něco málo zjistili a jen se letmo neprocházeli kolem fejkových večerek s matrjoškami a ušankami.

Herně nemám co vytknout - tyhle otevřené světy s prozkoumáváním, hledáním alternativních cestiček a skrytých pokladů zbožňuju. Celková imerze ve spojení s povedeným ambientním soundtrackem je prostě na jedničku. Bohužel, celé to zazdil těžce odfláklý příběh a useknutý závěr. Když jsem po prvním a zároveň posledním bossovi koukal na závěrečné titulky, nevěřil jsem vlastním očím a cítil jsem se ošizen. To jako bylo všechno? Když to vezmu kolem a kolem, na Human Revolution mám mnohem hezčí vzpomínky.

TREPP: prey me bavilo hodne, mam rad stealth-immersive-sim-space-opera - ale kdyz odhlidnu od herni slozky, tak je to v podstate simulator recyklovani, kurwa :) jakoze fakt moc, drancoval sem vsechno co nebylo pripevneny a stejne to bylo malo.

a co me sralo hned za tim bylo hackovani. asi bych u her uvital nejakej option 'vypnete minihry pls, jsem dospelej clovek a na todle nemam cas' :)
(ostatne jediny hackovani ktery me vlastne kdy bavilo maj ty poslednejsi deus exy)

mooncrash jsem zkusil, neporozumel, protoze je to pry ten druhy hry.. rogue ci co? kazdopadne tomu chci dat jeste sanci, tak dej vedet

Prey (2017) / Xbox / 72 hodin / #dohrano

Po všech Dishonored a Deathloop jsem si dal tento IMHO immersive masterpiece od Arkane. První run, čistě human build, takže jsem nejspíš minul tak půlku hratelnosti, ale cítil jsem nějak víc hygienicky :) Hodně mě bavil otevřený design mapy, kdy můžu kamkoliv, kam si troufnu (a pak se taky musím dostat zpátky), změny prostředí (interér/exteriér), zoologická rozmanitost enemáků a někdy fakt silná a houstnoucí neprostupnost prostředí, ale i s posledním nábojem a 15 HP se šlo dostat přes půl mapy někam do bezpečí. Hra navíc vypadá na Xboxu moc hezky, líbilo se mi jak globální osvětlení, tak i art deco sci-fi design. Lore, napínavá story s nejistým koncem a environment storytelling taky dost fajn. Jak říkají v Questu: prostě vtahovka :)

Celkově jsem hodně spokojenej, teď jsem rozehrál DLC Mooncrash, tak uvidím, jak to půjde.

Co mě tolik nebavilo:

Ori and the Blind Forest / PC / 9 hodin / #dohrano

Definitivní edici jsem dohrál nejmíň pětkrát, ale tuhle standardní teď poprvý. Vlastně nebyl důvod. O rok mladší verze má fast travel, dash, výběr obtížnosti a bonusový oblasti. Ale potřeboval jsem záminku, abych oprášil ovladač a ještě si to párkrát proletěl. I kvůli soundtracku, co se mi nikdy neoposlouchá.

Big Walk /PS5/34 hodin/#dohrano

Letos jsem hrál spoustu fantastických her od Cairn až po Pragmatu a stejně tak nás od září čeká celá řada zajímavých kousků, ale Big Walk je moje osobní letošní a neopakovatelná GOTY, která s vámi komunikuje pomocí geniálního designu a tvůrčí invence místo toho, aby vás zahltila popisky, texty a dalším zbytečným balastem. Víc už od hry nepotřebuju.

Díky TAPovi za screenshot

Metal Gear Solid/21 hodin/#dohrano
Pokračuju v Metal Gearu.
Je s podivem, kolik 2D DNA v sobě tahle hra má. Je to prakticky remake Metal Gearu 2, nových mechanik tam až tolik není a ty které jsou, jsou inkrementální vylepšení. Lepší radar, nějaké to first-person střílení, trochu vylepšené CQC, ale jinak vlastně všechno při starém. Nepřátelé (bossové) po zásahu chvíli blikají a jsou nezranitelní, mrtvoly zablikají a zmizí, můžete podlézt auto nebo vlézt do něj (a nechat se odvézt v krabici), ale vylézt na bednu ani náhodou.
Už od spuštění to má jiný tón, už jsem se nesmál, ani když se Otacon počůral, spoustu atmosféry tvoří sound design a malé detaily. O Psycho Mantisovi a frekvenci na zadní straně CD obalu toho byla napsaná hromada, ale hodně se mi třeba líbil ten moment, kdy si Snake klekne k někomu v bezvědomí, dá mu prsty na krk, a v tu chvíli vám ovladač udělá bzbz, bzbz. Chef's kiss.
Škoda trochu nevyvážené obtížnosti hlavně u bossů, a do toho nepřeskočitelné sekvence před druhou fází Metal Gear Rexe.

Ghost Keeper / PC / 5 hodin / #dohrano

cože kurwa? to jako vážně? to bylo fakt celý? děláte si prdel? veliké zklamání. hra která vás zcela okatě a nepokrytě láká na klasickou pecku Ghost Master z 2003, u které jsem prožil desítky šťastných hodin. a selhává úplně ve všem.

snad se mi tu ještě nestalo že budu jenom remcat. tak pojdmě do toho. jak jsem uvedl, tohle by měla být 1:1 kopírka klasického Ghost Masteru. a kéž by jen z Wishe. tohle by se styděli prodávat i vietnamci na polských hranicích v devadesátkách. máme k dispozici repertoár duchů a ti mají nějaké unikátní strašící dovednosti. každému z nich před startem mapy určíme do několika slotů které dovednosti budeme na mapě používat, plus nějaké univerzální které zvladnou všichni, jako telekineze apod. tyto duchy pak umisťujeme na herní mapu do místností, chodeb a sklepů, kde číhají na npc smrtelníky, jež mají svým ukrutným strašením dohnat k útěku, nebo k infarktu. zároveň se na každé mapě nachází nový duch, jehož je potřeba nějakým konkretním úkonem osvobodit a následně naverbovat pro další mise.

když jsem hru objevil na steamu, tak jsem zaplesal! mládí, pojď mi hop! nainstaloval jsem, zapnul a první pohled byl super, fakt úplně stejná hra, včetně doupěte duchů v podobě opušťeného mansionu, včetně všech mechanik. na první pohled. po první hodině ale začaly jet ty růžové brýle strmě dolů a u závěrečných titulků jsem pochopil, že jsem težce sedl na lep.

nedá se dělat nic jiného než srovnávat. tam kde u GM je každá vetší mapa na několik hodin, tak u GK se dá každá sfouknout za třicet minut. mapy jsou doslova titěrné (teda takhle: u GM byl občas docela problém nahnat zatoulané npc přes čtyři patra nemocnice do sklepa do konkrétní místnosti ale GK je úplně opačný extrém) a poslední čtyři jsou prostě na prase rozházená random skladiště a kůlny bez nápadu, invence, chuti nebo zápachu. už teď si pamatuju defakto jen tutorialový barák. tam kde GM mělo x pater, tak GK ma max dvě. a to jen asi ve dvou misích. tam kde GM mělo sofistikovaný způsob levelování duchů, který odemykal megahustá strašení (mnohdy potřebná pro odemnknutí jiného ducha) a umožňoval jejich automatizaci (jakože "straš jen když je v místnosti smrtelník a nepal elektroplasmu naprázdno") je v GK... nic, prd, hovno. tam kde GM mělo komba enviromentálních strašení (jeden duch čaruje déšt a druhý mlhu = smrtelníci se víc bojí a snaží se být pod střechou) má GK... nic kurwa! tam kde byl v GM rozsáhlý arsenál duchů, každý jedinečný, s příběhem a osobnosti... má GK naprosto trapně zkopčené a tupé nezapamatovatelné podivíny. absolutně jsem neměl potřebu jakkoliv zkoušet jejich schopnosti a talenty a celou hru jsem prošel s prstem v nose s defaultní trojicí a defaultníma schopnostma. tam kde v GM bylo odemykání duchů na mapách questem o několika krocích, a pár restartech než jste přišli na to které duchy s jakým schopnostmi potřebujete (a občas i googlení, tohle nebyla doba kdy se dělali hry pro fňukny a měkoty:)) tak tam je v GK... zase doprdelepráce nic!! v GM měli duchové ještě subkategorie typu poltergiesti, elementálové... v GK je zhovenmalta NIC!!! kde byl v GM pomalý progres mapou s postupným lehkých děšením smrtelníku a pozvolných sbíráním energie na hutnější a mocnejší kouzla je v GK.... ale vždyť už dávno víte.

tohle by bylo debilní i před deseti lety na mobilu! a absolutní rage přišel v momentě kdy mi došlo že těch 8 půlhodinových epizod ztraceného času je fakt šlus a konec a ten druhý herní stůl s mapou co se odemkne je fakt jen a pouze a na zabteměnastřelovačkouhřebíku jen na posranej free play na těch stejných mapách a dosbírání achievmentu!!
kde je jachta? kde je nemocnice? kde je chata z evil dead?? kde je amityville?? to jste si fakt chčijuvztekymodře nevzpoměli na jeden jediný horor kterému už propadl copywright???

tyvole tolik vykřičníků jsem tu snad v jednom příspěvku nenapsal. zpětně jsem zjistil, že mě to asi sralo nějak průběžně protože krom titulků jsem ani screeny nedělal. tohle není retro ani nostalgické pokývnutí, ani remaster ani oživení žánru! tohle je prostě odporné dojení dávné legendy! tohle je tanec s mrtvoulou Vaclava IV v Jedové Chýši! hereze! zvrácenost!

ruce pryč!! kupoval jsem za 11 eček a kdybych si byl ty peníze vybral v 1e mincích, postupně je zpolykal, zajedl kysaným zelím a zapil zkyslím mlékem, tak to byl ve výsledku mnohem přijemější zážitek než tahle geniální cimrmanovská frustrační kompozice střídající fáze očekávání a zklamání!
kupte si raději originál Ghost Master na GOGu za 120kč, sám mám a je to bez problémů hratelné i dnes a i po skoro čtvrt století je to tisíckrát lepší hra než tento digitální potrat.

fakt zklamanej! tyvole mě se normálně povedlo se nasrat jen při tomhle vzpomínání a psaní!