Serious Sam 4 (2020/2021) / PS5 Pro / 21 hodin / #dohranoPokračujeme v krasojízdě,
IB challenge Serious Encounter se sama nedohraje. Tohle bude optimistické čtení: po
trojce, která mi fakt nesedla, hrozně vypadala a blbě se hrála, mi o deset let mladší čtyřka zase vrátila víru v lidstvo :-) Jakožto prequel k trojce má sice taky armádní pozadí (což já nerad), ale je to naštěstí spíš taková parodie. A ani mi nevadilo, že Sam tentokrát většinu levelů absolvuje v doprovodu některého ze svých vojenských parťáků, protože nikdo z nich toho ani moc nenadělá, ani nezkazí (a nemůžou umřít). Díky těmhle kámošům ale aspoň vzniká prostor pro všudypřítomné hlášky a absurdní konverzace, které hru oproti až-moc-vážně-se-beroucí-trojce vhodným způsobem odlehčují.
Novinkou je i skill tree, který jde sice jen dvěma směry (melee vs. gunfight), ale jeho vylepšení může výrazně změnit styl vaší hry. Při jednom průchodu ovšem nemůžete získat dost bodíků na to, abyste si odemkli všechna vylepšení z obou větví, takže musíte investovat promyšleně. Další novinkou jsou "vedlejší mise", což jsou prostě jen jednoduché odbočky od hlavní trasy; stačí prostřílet se až na konec, sebrat tam nějakou dobrotu a zase se vrátit zpátky. Výrazně doporučuju tyhle vedlejšáky absolvovat, k některým speciálním zbraním nebo gadgetům se totiž jinak vůbec nedostanete. Třeba taková hořící motorová pila (!) vystřelovaná na způsob raketometu (!!) - tu prostě chcete mít! :-)
Jo a taky se projedete na čtyřkolce a projdete v mechovi. Čtyřkolka je na nic, ale mech je naprosto super a těch pár misí jsem si v něm opravdu užil. Serious Sam se totiž hraje nejlíp, pokud jste aspoň trochu OP. A mech je OP kurevsky hodně! Přišel mi podobně nezničitelný jako Atlan v
Doom: Dark Ages, čímž se tak trochu oslím můstkem dostávám k obtížnosti: hrál jsem jako obvykle na prostřední
Normal a všechno bylo naprosto perfektně vyvážené. Díky skillu mi jen málokdy došla munice (vypadávala totiž z mrtvých enemáků) a když už, tak samozřejmě nebyl problém udolat kohokoli pistolkou s nekonečnými náboji (a dokonce je za to i trofej).
Bossové už byli tužší, ale spíš šlo o objevení správné taktiky, než nedostatek palebné síly. Ovšem finální fight, ten mi dal fakt zabrat! Po opravdu hooooooooodně dlouhé době jsem se zase přistihl, že před televizí nahlas sprostě nadávám :-D O to větší se ale nakonec dostavil pocit uspokojení, když všichni dostali co jim patřilo... A člověk si konečně mohl představit, že na to celé dějově navazují všechny ty předchozí hry, které už má za sebou. Leč neradujme se předčasně: každá správná
franšíza se musí dojit až do bezvědomí, takže je tu ještě
Serious Sam: Siberian Mayhem - samostatné rozšíření ke čtyřce, které jsem promptně rozehrál, dokud mám správným způsobem vyladěnou svalovou paměť.
Ale o tom až za pár dnů.


