Mi se nejvíce osvědčil přístup “if it hurts, do it more often, and bring the pain forward.” - po několika pokusech se už nezamilujete do nikoho a případný rozchod bude naprosto v pohodě :-) chápu ale ze to asi není pro každého...

my se obcasne vidame, protoze mame jeden okruh spolecnych znamych a mel jsem dost dlouhy obdobi, kdy me to hodne strhavalo zpatky, takze za me idealne nevidat se, pokud to clovek dokaze. taky je dobry si rict, ze se ted aspon 5 let neuvidime a pak se uvidi :) to pomaha proti takovym tem nutkavym myslenkam, ze ji uplne ztratim, kdyz se neuvidime apod. pokud je to "ta prava" tak pet let nic neznamena, ne? ja teda tomu, ze existuje nejaka "ta prava" nebo "ten pravej" neverim, spis tak nejak pouzivam proti tem ruznym hram mysli a podvedomi jinou svoji "hru mysli" - za me je klicovy sebepoznani a tim ziskanej hlubsi nahled, jinak se v tom clovek bude placat porad.

FEFTAN: až se sem podíváš jindy než ve 4 ráno, třeba zjistíš, že některá ID jsou tu rodu ženského.

FIYAH: nejspíš jen jednou. v roce 2014. zajímaly by mě i odpovědi ostatních ID na tento dotaz. zajímavé uvědomění.

MILOSHIT: zacina mi to hranicit s posedlosti, jestli on ten zakopanej nebude v necem jinem. Kolikrat se ti v zivote stalo, ze sis uvedomil, jak ti krasne, kdyz na nikohoho nemusis myslet. Takovej ten pocit svobody od vsech?

já to kdysi přebil prací (v práci jsme přerovnal celej sklad), nespavost jinou prací (stěhování kanclů po nocích) a flirotváním s kolegyněma. Pak stačil jedinej telefonát a bylo jasno že já jsem to pako.

To poznání jak je to celý nahovno a jinak umocnilo setkání po letech kdy já už měl děcko.

Ahoj, také se mi velice osvědčilo přestat s tím bojovat. Člověka u toho podle mne drží nejen samotný zásek, ale i vědomí toho záseku, který člověk vnímá vědomě nebo podvědomě jako něco, co nedělá správně, jako svoji slabost atp. Ale když jsem to nechala bejt, dala jsem sama sobě pokoj, přestala se snažit najít z toho za každou cenu ven a prostě to tady nechala, ani jsem to nežiivila, ani to neodhanela, prostě to tu bylo se mnou a já tomu dala prostor... Došlo to k míru a odešlo to samo. Asi mi hrozně pomohlo úplně vnitřně k tomu změnit postoj ve smyslu, že to pnutí a bažení a neschopnost se odpoutat pořád obsahovaly nějaký směřování k objektu mojí lásky, z bodu kde jsem a kde mi není dobře, k realnýmu/fantazijnimu bodu, kde jsem s ním a je mi dobře. Místo toho se to zmenilo: takhle to je a nikdy to nijak jinak nebude, nikdy nedojdu blíž a ani to už není účel našeho vztahu. Milovat mohu ale ta nejvyšší a nejnaplnenejsi forma lásky kterou k daný osobě mohu mít, je taková, jaka je právě teď. A s tím teď budu v míru žít... Po dlouhé době duševní bolesti to po přijetí tohoto statu quo odešlo samo.

LUDWIG_: Přidávám se k doporučení, já vím že "a zkoušel jsi meditovat?" zní asi jako když člověku s rakovinou někdo říká že jenom nejí dost zeleniny a necvičí jógu, ale jeden z hlavních důvodů proč medituju je ten, že mi to hodně usnadňuje vědomě přesměrovávat pozornost a vůbec si všímat že je nasměrovaná někam, kde to je neužitečný. Problém to nevyřeší, ale může to bejt jeden další nástroj, kterej ti ho usnadní zpracovávat. A s headspace appkou mám taky výborný zkušenosti.

MILOSHIT: premyslim, nemas takovy to, ze cim vic si neco zakazujes, tim vic po tom touzis? Co spis, zkusit cestu smireni, dovolit si priznat, ze to zatim neskoncilo a treba ani nezkonci. Ze si jeden z tech, kteri potkaly tu svou pravou a prisly o ni drive nez si ji stihly uzit. Vzdyt i to se v zivote stava, za ruznych okolnosti. Laska je otazka citu, city patri srdci. Srdce chce prozivat a ma svuj predem definovany casovy usek, ktery si chce prozit a cim vic na to pujdes racionalne, tim vic ono si pojede svou. Nic netrva vecne, jednou to zkonci, ale jestli to zatim ma trvat, tak s tim nebojuj. Uchop to za to svoje a ono se te to nabazi a odejde samo.

Ja to kdysi takle mela, naucila sem se s tim zit. Vytvorila jakousi mantru pro druhy, aby ze me nedelaly chuderu. Opakovala jsem, ze jsem zamilovana do toho nespravnyho, ale ze se nemohu odmilovat a jestli mam cely zivot zit s tim, ze miluju jen jeho a jsem jemu ukradena, tak s tim proste tak mam zit. Ze nekdo prijde o cast tela, zije dal a ze ja jemu venovala cast sve duse a ta uz k nikomu jinymu nechce a ze ji respektuju a at si to je tak, jak je, ze jsou v zivote stigmata s kterymi se musime naucit zit, v tom je ta pointa. No a kdyz ta cela haluz dosahla maximalniho bodu a doopravdy jsem byla v koncich a s nicim jsem nebojovala. Zasahl osud a me je ted ten clovek stejne ukradeny jako byla a budu ja jemu.

(Za chyby a stylistiku se omlouvam)

V pate epizode https://www.netflix.com/title/81280926?s=i&trkid=13747225 vypravi historku o zensky, co po nejake dobe praktikovani meditace se dostala k tomu, ze byla schopna se na jeden den odprostit od myslenek na ex-manzela (40 let od rozvodu)... tak treba to nekomu pomuze.
Ten serial je ale trochu zkratkovity, spis bych doporucil Headspace appku.

MILOSHIT: ano, doslo, ale musel jsem si ty momenty kdy se rozchazela predstava s realitou vzdycky nekolikrat znova uvedomit/pripomenout, abych je opravdu vstrebal. Jeden z tech silnejch momentu bylo uvedomeni, ze kdyby to souzneni dusi bylo opravdu pravdivy, musela by to stejne tak vnimat i ona a v tom pripade by ten nas vztah probihal uplne jinak.

Jeste k tomu tvymu prvnimu prispevku - taky me u ni hodne zahackovala ta "role rytire" jak to nazval KULA (a muj kamos psycholog mi to jednou rekl taky:), ta holcina byla/je taky dost komplikovana a pusobi na hodne lidi jako, ze vola o pomoc (jinej kamos jednou rekl, ze ta primo krici :) takze ten pocit, ze ji muzu/musim pomoct byl hodne silnej. Ale i to bylo spis o mne. Kazdopadne jsem rad, ze ma myslim dobrej vztah, je to opravdu osvobozujici.

Jo, je dobry zjistit, ze tohle proziva spousta lidi. Ja se teda temahle vecma radsi prokousu sam, ale zpetne si rikam, ze by mi ta skupinova terapie mozna tenkrat pomohla. Jinak jestli o ni uvazujes, tak myslim, ze to nemusi byt primo skupina zamerena na "ty co nemuzou zapomenout" ale vlastne jakakoliv skupina osobniho rozvoje, ono to je vsechno propojeny, za sebe mam pocit, ze jsem tohle "nakopnuti" dostal v zivote vzdycky, kdyz jsem nejakou cast sebe zanedbaval/potlacoval - prave jako reakci nevedomi na tu moji jednostrannost a zaslepenost podobnou jako muzes dostat v ty skupinovy terapii