YMLADRIS: Osobně vnímám jako největší problém vztah k emocím. Tlak na to, aby muž byl emočně nejen stabilní, ale taky aby emoce spíš neprojevoval, nemluvil o nich, neřešil je - a s tím související fakt, že je z hlediska image mnohdy přijatelnější chlastat nebo třeba běhat až do padnutí než s emocemi nějak rozumně pracovat. Připadá mi, že tenhle požadavek často produkuje lidi, kteří, když dojde na opravdu špatné situace, vlastně nevědí, co dělat s tím tlakem, který jim vevnitř bublá.
Taky s tím souvisí určité omezení "přijatelných" emocí pro muže, zdá se mi. Je asi přijatelnější se rozzuřit než být smutný, neřkuli brečet.
Oblast, u které nemám názor moc utříděný, je (z nedodstatku lepších slov) schopnost fyzické agrese. Ve školním prostředí vnímám, že žáci, kteří cvičí bojové sporty, jsou leckdy vnímáni jako potenciální sígři, i když s nimi žádný problém nikdy nebyl. Jako kdyby ta samotná schopnost říkala, že to nemají pod kontrolou, nebo že jsou v běžných situacích agresivnější než ostatní (což se nepotvrzuje). Je to bráno jako divná záliba. Ale to může souviset s tím, že školní personál bývá převážně ženský a za jejich mládí se tohle moc neprovozovalo, takže učitelky nerozlišují "cvičí karate" a "rve se po ulicích". Já přitom vnímám, že ta schopnost agree v nezbytných případech k mužské roli patří - ne ve smyslu, že kdo se neumí porvat, není chlap, ale že by to měla být přijímaná součást toho, co genetika mužům často nadělí a dokud je to ovládané, tak je to OK.

YMLADRIS: ja nerikam, ze je veskera maskulinita toxicka, stejne jako kazda kazajka neni sveraci:)) ale nad tou otazkou se zamyslim a zkusim to nejak naformulovat, aby to nevyznelo jako stezovani si, nebo nejaky jiny projev s problematickou urovni muznosti, kterou by pak nepozorni lide mohli zacit pripisovat me osobe jako celku:)) a takova nedorozumeni ja nerad;))

AMANT: tahle scena je skvela v jedny veci, stejne jako u mnoha dalsich scen, kdy je tony u dr. melfi,
ze ona mu polozi otazku (tady trochu chybi imho zacatek, ona se ho iirc pta "do you feel depressed" par vterin pred tim YT klipem) a necha ho projit sirokym spektrem emoci, ktery v nem ta otazka vyvola a pak ji polozi znovu.
citite se depresivne?

a on projde pekne vsema peti stadiema
popirani-ticho a odvadeni pozornosti ke spolecnymu puvodu, zoufale hleda jiny tema..
hnev-zacne se hryzat do rtu a pak po ni vyjede, ze se musi zabyvat sam sebou (jako by to byla jeji vina)
smlouvani - hele ja mam rok a pul naky vejsky, rozumim vo co vam jde, ale muj svet tak proste nefunguje, kdo by se nekdy nemoh cejtit stastnejsi, ale tak to proste chodi.
deprese - jo..cejtim..od ty doby, co odletely kachny...

(v bazenu mu nejaky tazny kachny vyvedly mlady a on z toho byl nadsenej, ruzne si nastudovaval co zerou a co zerou mlady, krmil a ony jednou zamavaly kridlama a odtahly zase do kanady,
pak mel prvni zachvat paniky s naslednym bezvedomim a jeho praktik ho poslal k terapeutce, protoze fyzicky priciny kolapsu neobjevil..a tim ten serial tak nejak zacina. fakt doporucuju)

YMLADRIS: Tohle je dobrý point. Vnímám, že hodně dětských kolektivů je dělených podle věku (škola, mnohé sportovní oddíly atd.) a prolínání věkových skupin v rámci "tlupy" tam moc není (nebo se i aktivně potírá), čímž leckdy odpadá tahle kontinuita "to, co dělá XY, ještě nezvládnu, ale dorostu do toho, naučím se to, zvládnu to."
Celé to dumání kolem vzorů jsem začal proto, že když se dětí ve škole ptám na vzory, tak mi sice leckdo něco řekne, ale málokdy je to ukazatel cesty - hodně vzorů nejsou vzory per se, spíš nějaké cool mediální/subkulturní figurky, které dítěti nepomůžou řešit jeho problémy nebo se rozhodovat na rozcestích. A rodiče s tím většinou nepracují.

YMLADRIS: " pritom on tim asi jen fakt chtel vyjadrit, ze jeji telo je opravdu vzrusujici" - nic ve zlem, ale to je trochu jako komentar od Mr. Spocka:)) existuje prece cela skala prostredku, jak to vyjadrit jinak, i naprosto totoznou myslenku:)) zejmena kdyz se nejspis osobne neznaji, jen pres nyx.

ono totiz i tady na nyxu je videt, jak tenka je hranice mezi milou neobratnou lichotkou a oplzlym komentarem a hodne toho rozlisovani je podle me osobni.
jsou tady lidi, ktery to skoro po jakymkoliv komentari fotek holek sliznou od davu hur, nez kdyby sloni muz prisel delat ucitele do skolky, jak minusama, tak reakcema. a jinejm obdobny komenty projdou s mizivou odezvou, pritom ta struktura a neohrabanost se moc nelisej a ani vulgaritama to neni.

ono to virtualni propojeni nekdy vytvari urcity zdani osobni (a nemyslim fyzicky) blizkosti, ale v realu prece taky elegantni a pritazlivy zencky na ulici nereknu "teda z tebe starej doma asi pekne tece, co?", jenom proto, ze treba podle odevnich doplnku ve me vyvolava dojem, ze mame podobnej vkus nebo zivotni styl nebo mame radi stejnej nemainstreamovej sport atp
maximalne se usmeju a budu rad, kdyz mi to vrati. a od takovyho vyjadreni je tady ten plusicek, kterej nahrazuje nejakou vstricnou/souhlasnou mimiku nebo gesto. a to "vraceni" je to, ze se vrati do toho klubu s dalsima fotkama:)
ted se mozna bude Siegr chvili virtualne mracit..:)
ja se spis snazim podobny komentare (postava, uces, tamty veci ktery kluci nemaj, liceni co ve mne vzbuzuje prijemny nepokoj, ne/obleceni co ve mne vzbuzuje jeste prijemnejsi nepokoj...:)))) nejen na nyxu nedelat a myslim si, ze mene je vetsinou o dost vice a "zdrzenlivejsi" gesto muze byt pro dotycnou i prijemnejsi a nevnima to jako rusivy.

ja teda v realu nejakou lichotku cizi zene reknu hoooooodne zridka, ani nekde na ulici, ani treba nejaky spolecny znamy s nekym jinym. to spis ke kamoskam, jako svyho druhu povzbuzeni a takovyto drbani na zadech v ramci spolecenstvi, kdyz je ti fajn, ze se potom nekdo cejti dobre...a davam si zalezet, abysme se pri tom hodne nasmali;)) u partneru je to pak samozrejme uplne neco jineho


YMLADRIS: to myslis obecne, s tema pribehama? kor v tech sedmi? imho pulka sedmiletejch kluku chce bejt popelarem a o tech si pamatuju jen jednu pisnicku v simpsons:)) tam bude jeste neco jineho:))

STENNY: dite ma 7, takze jednoznacne otec ditete

pracujeme s pojmem "slabšák" a "silák". Jen slabšáci ubližují, jen slabšák nedovede přiznat chybu. Silák dokáže to a ono. Přivádíme pozornost k tomu, jak skvělej pocit je něco např. zvládnout, dokázat, vydržet, pořešit .. a pak si užít ten dopamin proudící do sebehodnoty

jinak myslím že děcko přirozeně čerpá z hrdinským vzorů ve smyslu postav v příbezích

YMLADRIS: Mám sklony říkat lidem upřímně, co mi na nich vadí i co mi přijde fajn. Velmi často to lidi, kteří mě moc neznají, považují za manipulaci, urážku nebo něco mezi tím. :)

Nesouvisle k současné debatě: Jako celkem velký problém vnímám roztříštěnost mužských vzorů. Je snazší poukázat na vzor "v nějakém ohledu" (být takový a makový jako Pepa Vomáčka) než nacházet dobré mužské vzory obecně, mám dojem. Jak to vnímáte? Koho si jako mužský vzor berou vaše děti, pokud je máte (nebo s dětmi pracujete)? Koho za vzor případně dáváte? Nebo vůbec se vzory nepracujete?