RADIQAL: to prej neni toxicky, ale (asi nejen) u muzu prirozeny od velmi rannyho veku. proto se prej taky casto v detskym prostredi vyskytujou takovyty hry, vymysleny, abych vzdycky vyhral. protoze i ty deti maj testosteron, kterej je pohani, ale v tom tradicnim rodinnym prostredi nemaj moznost bejt prvni, nejvyssi, nejvetsi, nejdal, nahore, sefoval.
samozrejme nemluvim o tom drtit trilety dite v pexesu a cekat 4 roky, nez te poprve sejme (to ho bude urcite bavit a vydrzel by to asi jen synek z dynastie pexesaku..), ale o ten podvedomej pocit, ze (i) na jeho pohledu zalezi a podle me je dobry ho v nejakych vymezenych mantinelech pustit k casti rizeni.
kdyz se treba jde do zoo nebo na hriste, tak se jde podle nej i kdyz to z tvyho pohledu jsou uplny nesmysly a na tom hristi litas jak idiot, protoze vsechny houpacky se musej vyzkouset behem dvou minut a jeste prolozit klouzackou.
nebo treba v kolektivu, kterej nema jasne danou hierarchii, se v tom lidi dost placaj a pomerne vyrazne se ji dozadujou.
od toho jsou takovyty ruzny HR hry, jak neznamy lidi musej spolupracovat na pomerne komplikovanym ukolu a oni prave pozorujou tendence tech lidi se v ty neexistujici hierarchii zaradit tam, kde se predstavujou.
treba:
"hele musime se nejak domluvit, co kdo bude delat.."
"navrhuju to udelat takhle"
"ja bych moh kdyztak dolejvat kafe, budete se u toho muset soustredit"