Mě vždycky přisly jako ultimátní příklady toxický maskulinity příběhy mých kamarádů z některých gymů, kde se dělají bojový sporty. Jako že přijdeš poprvé na trénink kickboxu nebo thajskýho, ještě ani nevíš jak pořádně stát, natož jak uhnout nebo vykrýt a trenér tě nechá hned první hodinu spárovat. Když budeš protestovat, jsi bačkora, případně nemusíš příště chodit. Jeden kamarád si takhle z prvního tréninku odnesl zlomený žebro. Real story. Naštěstí se už snad už nejedná o pravidlo, ale spíš o výjímku.

STENNY: kdybych měl synátora, tak bych zrovna nějaký BU viděl jako ideální sport. Dost se mi líbíé Krav maga, která aplikuje i psychologii.

Já hrál jako kluk hokej a jsou to ty nejlepší vzpomínky a má to dopad dodneška (například vim, že když chci něčeho dosáhnout, musim na tom zamakat). Problém ale byla hokejová třída - příliš mnoho testosteronu, málo kontaktu s "ženskym" světem a obecně to člověka navádí do bubliny profesionálního sportu.

YMLADRIS: Osobně vnímám jako největší problém vztah k emocím. Tlak na to, aby muž byl emočně nejen stabilní, ale taky aby emoce spíš neprojevoval, nemluvil o nich, neřešil je - a s tím související fakt, že je z hlediska image mnohdy přijatelnější chlastat nebo třeba běhat až do padnutí než s emocemi nějak rozumně pracovat. Připadá mi, že tenhle požadavek často produkuje lidi, kteří, když dojde na opravdu špatné situace, vlastně nevědí, co dělat s tím tlakem, který jim vevnitř bublá.
Taky s tím souvisí určité omezení "přijatelných" emocí pro muže, zdá se mi. Je asi přijatelnější se rozzuřit než být smutný, neřkuli brečet.
Oblast, u které nemám názor moc utříděný, je (z nedodstatku lepších slov) schopnost fyzické agrese. Ve školním prostředí vnímám, že žáci, kteří cvičí bojové sporty, jsou leckdy vnímáni jako potenciální sígři, i když s nimi žádný problém nikdy nebyl. Jako kdyby ta samotná schopnost říkala, že to nemají pod kontrolou, nebo že jsou v běžných situacích agresivnější než ostatní (což se nepotvrzuje). Je to bráno jako divná záliba. Ale to může souviset s tím, že školní personál bývá převážně ženský a za jejich mládí se tohle moc neprovozovalo, takže učitelky nerozlišují "cvičí karate" a "rve se po ulicích". Já přitom vnímám, že ta schopnost agree v nezbytných případech k mužské roli patří - ne ve smyslu, že kdo se neumí porvat, není chlap, ale že by to měla být přijímaná součást toho, co genetika mužům často nadělí a dokud je to ovládané, tak je to OK.

YMLADRIS: ja nerikam, ze je veskera maskulinita toxicka, stejne jako kazda kazajka neni sveraci:)) ale nad tou otazkou se zamyslim a zkusim to nejak naformulovat, aby to nevyznelo jako stezovani si, nebo nejaky jiny projev s problematickou urovni muznosti, kterou by pak nepozorni lide mohli zacit pripisovat me osobe jako celku:)) a takova nedorozumeni ja nerad;))