INK_FLO: já mam na mysli konkrétně situace, kdy šla druhá strana do konfliktu (klidně i nějak skrytě, ne očividně). Jenže já mam problém do těch konfliktů jít, takže sem si mnohdy nechal jít za svoje hranice a ještě po letech si ty situace vybavuju. Nemyslim jen fyzicky, ale i verbálně - prostě tam mam nějakej blok z dětství, nějaký pochyby a jakoby "zamrznu" a nejsem schopnej proti-akce. Kdybych to vyřešil odpovídající reakcí (agrese verbální nebo fyzická), bylo by to pro mě lepší. Moc se neumim pohádat ani na nyxu, totálně mě to vysaje, takže počáteční flejmy nerozvíjim a radši nereaguju.
Jak se ale v životě míň setkávam s debilama, tak jsou to převážně křivdičky z minulosti.
Za hranice druhejch sem naopak dost chodil před pubertou (dost jsem se pral, šikanoval učitelky a moc soucitu se slabšíma jsem neměl), v pubertě úplnej opak.
RUDOLF: jj, ideálně zvládnout ještě jinak...ale to jsou patterny z hlubokýho dětství, racionálně to může člověk chápat, ale pak přijde emoce a racio má velmi malou moc.