V roce 1140 vyvrcholilo soupeření dvou německých rodů Štaufů a Welfů. Ve hře nebylo nic menšího, než koruna Svaté říše římské, o kterou se rody přetahovaly od roku 1137. Jindřich Pyšný z rodu Welfů byl právoplatným následníkem, ale místní knížata se mu postavily a vybraly na jeho místo Štaufa Konráda III. A následovala vlastně občanská válka, ve který měl Konrád těžce navrch, takže v tom roce 1140 došlo na obléhání hradu Weinsberg, což byla poslední bašta Welfů. No a jelikož nebyli blázni, tak se vzdali, protože i když je po porážce rozhodně nečekalo nic pěknýho, rozhodně to bylo lepší, než padnout v boji, kterej byl už stejně dávno prohranej. Jenže součástí kapitulace byla dohoda, že všechny ženy můžou z hradu svobodně odejít s čímkoliv, co každá z nich sama unese.
Dopadlo to tak, že si každá hodila na záda svýho manžela a takhle vykráčely z bran hradu.
Nutno říct, že Konrád byl grant a slovo dodržel a nechal je jít, byť s trochu samožerskou poznámkou, že by nebylo hodno krále nedodržet slovo. Ale vyhrál, moh si to dovolit.
Na historii se odkazuje moderní přepracování pohádky o Popelce Věčný příběh s Drew Barrymore.