Ve starověkým Římě znali něco zhruba jako generální stávku jako formu protestu. Říkalo se tomu Secessio plebis - doslova odchod plebsu a bylo to doslova ono. Celej plebs se sebral, odešel z Říma, ať si patriciové dělaj, co uměj, a opevnil se na nedalekým kopci. To v zásadě znamenalo zastavení veškerý výroby a obchodu a poskytovalo silnou vyjednávací pozici. Historie zaznamenává cca 5 odchodů plebsu od roku 494 př.n.l. do 287 př.n.l., přičemž hned první secessio plebis bylo přelomový v tom, že v jehu důsledku vznikla funkce tribunus plebis - tribun lidu. To bylo vůbec poprvé, kdy se na vládě v Římě podílel zástupce lidu.