králičí nora internetu (začínající oscarovými nominacemi snímku Na západní frontě klid) mě dovedla k následujícímu mírně zajímavému, leč o to krutějšímu faktu.
Erich Maria Remarque byl třetím ze čtyř dětí (dospělosti se dožil jen on a jeho dvě sestry, starší Ema a mladší Elfriede - mmch bratr Theodor se dožil pouze pěti let, holt blbě vybraný jméno). Remarque sám opustil nacistické Německo v roce 1939, jeho sestry tam ale zůstaly, což se stalo Elfriede osudným. V roce 1943 byla zatčena a v procesu, který si ani nehrál na spravedlivý (soudce během procesu natvrdo řekl "Tvůj bratr nám utekl, ty nám neunikneš."), odsouzena k smrti oběšením. Ema dostala účet na 49.580 říšských marek za zatčení, proces a popravu své sestry.
Eflriedino tělo bylo po popravě předáno Hermannu Stievovi, jednomu z méně etických německých lékařů, k výzkumu menstruačního cyklu (tentýž lékař prováděl "výzkum" taky na tělech popravených žen z komunistické odbojové skupiny Rudý orchestr). Co se stalo s tělem, se neví, ovšem odebrané biologické vzorky se později našly ve Stievově pozůstalosti, byly identifikovány a v roce 2019 Berlíně. Eflriedino odsouzení bylo formálně zrušeno až v roce 1998.
Remarque sám se o smrti své sestry dozvěděl až v roce 1946 a krátce na to začal psát román Jiskra života, který je jí věnovaný. V německých vydáních ovšem toto věnování dlouho chybělo, ze strany vydavatele bylo považováno za nevhodné.
a protože historie nikdy nekončí, jméno Hermanna Stieva se znova vynořilo relativně nedávno, a to ve volbách do amerického kongresu v roce 2012, kdy republikánský kongresman Todd Akin jako důvod k zákazu potratů i v případě znásilnění tvrdil, že pokud jde o opravdové znásilnění, žena nemůže otěhotnět - což vychází z knihy protipotratového aktivisty Freda Mecklenburga, který cituje (blbě a s nepochopením, ale přesto) právě Stievovy výzkumy.
a já ve finále nevím, který z těch dvou faktů mi přijde odpornější.