ABAP: k tomu bych si dovolil podotknout následující:

-> u folklóru je krajně nevhodné (jednak neslušné a za druhé hloupé) mluvit o vykrádání.
Neslušné, protože to automaticky verbálně snižuje pozdější/přejímající kulturu i tehdy, kdy je srovnatelná či lepší; příběhy (nebo aspoň jejich motivy) holt putují mezi kulturami, sestimsmiř.
A hloupé proto, že totožný motiv použitý jinak stává se jiným motivem; v kontextu jiné kultury bude mít tentýž příběh jiný význam a k dosažení stejného významu bude potřeba jiný příběh. Což by ostatně mělo být zřejmé i zde, z konfrontace francouzské a německé verze Popelky.

-> "Grimmové použili" je silně zavádějící informace (slušně řečeno), protože Grimmové nepoužili vlastně nic. Grimmové sbírali lidové motivy a pohádky z nich skládali s relativně minimální fantazií a tvůrčím vkladem, včetně zachování v lidové obraznosti přítomné brutality, jsou v tomto srovnatelní spíš s ranými výtisky sbírek J. Š. Kubína (viz můj příspěvek o něm v tomto klubu). Mluvit o tom, že "něco použili" se dá u Erbena (který lidové motivy přebásňoval a lehce romantizoval), Boženy Němcové, a podobných spisovatelů, ale ne u folkloristů.
(Samozřejmě, kdybychom chtěli být úplně nejvíc hardcore, existuje - a její socialistické vydání se dodnes dá v antikvariátech sehnat - obrozenecká sbírka Pohádky našeho lidu, kde jsou s mravenčí pečlivostí opravdu zaznamenávány různé verze téhož příběhu a vyrovnány vedle sebe, namísto aby byly spojeny do jednoho celku podle svých společných charakteristik jako u Grimmů, ale taková knížka je pak čistě studijní materiál, číst se to nedá - což je i důvod, proč jsem ji ze své sbírky vyřadil.)

-> a teda konkrétně Kráska a zvíře by vydala na podobnou esej jako ta Popelka. Patrně je mladší, nicméně, a ne-li jako celek, pak přinejmenším ve své nejznámější (romantické) podobě, která je v principu alegorie o tom, že slovo se má plnit, dohodnuté sňatky se mají dodržovat, a zejména - že i když mladému děvčeti manžel je zpočátku odporný (= Zvíře), po delším manželském soužití v něm přece jen nalezne zalíbení (= uvidí v něm prince).
Nakolik je takový vývoj situace pravděpodobný, to nechť posoudí dámské osazenstvo, ale pohádka je to pěkná i tak.

...zatímco ve Vegetě (!) zuří spory, jestli je autorkou popelky Eliška Krásnohorská nebo Karel Jaromír Erben, dovolím si nakouknout do své pohádkové sbírky a něco málo uvést na pravou míru. Je to pouze mírně zajímavé, takže se předem omlouvám za tapetu, nicméně...

"Česká" Popelka je v podstatě doopravdy umělá - protože vzniká kombinací německé pohádky o Popelce (bratři Grimmové, č. 21) a francouzské "O skleněném pantoflíčku" (Perrault, Contes de ma Mére l'Oye, č. 6). Filmová pohádka Tři oříšky pro Popelku, se ovšem (a vzhledem ke koprodukci nepřekvapivě) velmi drží německé verze, jak záhy nahlédneme.

Ve francouzské verzi je Popelka nedospělou dcerou chudého vdovce, který se ožení s bohatou vdovou se dvěma dcerami na vdávání. Dynamika "Popelka nám bude sloužit" tedy v podstatě odpovídá dobovým reáliím - je chudší, je mladší, a navíc ještě nevlastní. Její služba sestává zejména z drobných domácích prací a pomoci sestrám - pere, žehlí, vyšívá - a proč se jí říká Popelka (Cendrillion) není zřejmé, ledaže by by bylo odvozeno z barvy vlasů (cheveux cendré = platinová blond). Na ples ji vypraví víla kmotřička, princ si ji vybere, na odchodu ztratí skleněný pantoflíček, pak dojde ke zkoušení, a Popelka je široko daleko jediná, které padne.

V německé verzi je Popelka patrně starší než její nevlastní sestry. Není to tedy řečeno explicitně - nicméně matka Popelky umírá když je Popelka ve věku cca 5-10 let. Její bohatý otec si následně najde novou ženu už se dvěma dcerami - žena je nicméně v tomto případě patrně chudší než muž, a maje již dvě dcery, nejspíš přináší věnem zejména svoji krásu a relativní mládí (a rozličné radosti manželské). Rozmazlenost nevlastních dcer zůstává, ovšem je to rozmazlenost děcek, které vždycky dostaly všechno co chtěly. Otec žije (!), nicméně je pod pantoflem a vlastní dceru moc neřeší (kulturní záležitost?). Tady Popelka naopak dělá těžké a špinavé práce, a teplou postel nemaje, spává v zimě u krbu, takže je skutečně zapopelená. Odtud jsou oříšky (z přivezeného oříšku vyroste líska, která je vlastně duší zemřelé matky). Odtud je i lezení na strom (při útěku z prvního a druhého plesu leze Popelka přes holubník a přes hrušeň na zeď, až při třetím útěku jde hlavní branou); ztratí tentokrát zlatý střevíček; a právě tady si při zkoušení střevíčku sestry řežou nohy, aby vyhovovaly.

Jakkoliv obě tyto verze jsou staré (Grimmové cca 1812, Perrault cca 1680), v jednom i případě jde o evidentně modernizovanou verzi ještě starších příběhů. Takže české verze bych úplně neřešil stran "původnosti".

Jakkoliv základní příběh zůstává stejný ("outsiderka dostane prince"), základní setup taky ("mít macechu je problém; a chovat se k nevlastním dětem hůř není hezké") a v obou verzích se vyskytne i kouzlo (víla kmotřička vs. kouzelný keř a holoubci), v tom zbytku jdou ty verze vlastně proti sobě - liší se motivace sester (šikanující starší vs. rozmazlované mladší), Popelčina otce (chudý co chce majetek vs. bohatý co chce mladou ženu) a taky důvod, proč Popelka nesmí na ples (v německé verzi nemá hezké šaty, a je zhrublá prací, zatímco ve verzi francouzské je prostě moc mladá). A konsekventně se liší i ponaučení pro rodiče - u Grimmů by to bylo něco jako "nenuťte děti zastávat své povinnosti" (však v normálních rodinách by tu těžkou práci dělala matka a ne Popelka, že...), zatímco ve Francii spíš něco ve stylu "hlídejte si dospívající dcery, Popelka sice dopadla dobře, ale vaše dcera by nemusela".

Sám Perrault (který měl zálibu v moralitách na konci příběhů) nicméně pouze podotýká, něco ve smyslu, že
-> "až když se srovnají podmínky" (ie. všichni mají stejně krásné šaty), "vynikne pravá krása" (zdravý rozum, kuráž, a další vrozené vlohy)
-> a že "byť je krása vzácným pokladem ženského pohlaví, který nikdy nepřestaneme obdivovat, počestnost je nedocenitelná a vždy nad krásu".

...tato sexuality se dotýkající moralita mě pak vede k poslednímu odstavci, k němuž nejsem schopný dohledat zdroj (za což se stydím). Nicméně kdesi jsem četl, že tyto pohádky mají i erotickou symboliku, a vzhledem k jiným známým erotickým symbolikám a jinotajům jsem náchylný tomuto pojetí věřit.
Tedy
-> ve Francii princ (u Perraulta; původně patrně jen šlechtic) objíždí své panství "se skleněným střevíčkem" a hledá dívku, která "byla na plese" - tedy dívku neprovdanou a v tom-a-tom věku, a navíc pannu (skleněný střevíček je symbolem jejího panenství), přičemž Popelka jeho pozornosti uniká proto, že byla příliš mladá. (Vezmeme-li v úvahu, že byť se ve středověké Francii dívky vdávaly nejčastěji mezi šestnáctým a osmnáctým rokem, za "svatbyschopné" byly považovány už od svých dvanáctých narozenin... Jejda! Viz https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/7026/1/BP%20-Sudova%2C%20Postaveni%20zen%20ve%20stredoveke%20Francii.pdf)
-> naopak v Německé verzi může princ (resp. opět šlechtic) hledat dívku, se kterou strávil poslední tři noci, a tedy bezpečně ví, že dotyčná pannou není - a Popelčiny nevlastní sestry prozradí krvácení po vlastnoručně provedené defloraci. Snad i Popelčiným hříbkem na štupování ponožek...
Ale jak už jsem psal, k tomuhle poslednímu odstavci nedokážu dohledat zdroj, abych ověřil jeho spolehlivost, a tudíž ty eroticky vykládatelné konotace mohou docela dobře jen náhodné; zajímavé jsou ale i tak.

STENNY: jako fakt? To je fakt dobry a prekvapivy, proziravy. Necekal bych to ze "stredoveku" (vim, ranny novovek).

První veřejná pitva v Čechách proběhla roku 1600 v Praze a provedl ji známý lékař Jan Jesenský.
Ale už z roku 1577 máme doloženo povolení městské rady Litoměřic k provedení pitvy matky, která zemřela při porodu. Důvodem nebylo obecné vědecké poznání, šlo o mnohem prozaičtější motivaci - aby se zjistilo, proč se dítě nepodařilo včas dostat ven, a příště si porodní báby s podobnou komplikovanou polohou plodu* dovedly poradit lépe.

*) Dochovala se i informace, že dítěti trčela ven ručička.

TRISSIE: a vyzkumna loď ktera se jmenuje RRS Sir David Attenborough se puvodne podle hlasování měla jmenovat Boaty McBoatface

TRISSIE: taky ho miluju

TRISSIE: a zpopularizoval v Británii barevné televizory, protože jako ředitel BBC2 nasadil do vysílání turnaje ve snookeru.
Ono totiž na černobílé televizi ty různé barvy kulečníkových koulí nejsou vidět :-)

plné jméno Davida Attenborougha, včetně všech titulů a řádů, je:
Sir David Frederick Attenborough OM GCMG CH CVO CBE FRS FSA FRSA FLS FZS FRSGS FRSB

a je jediný člověk, který vyhrál ceny BAFTA za dokumenty natočené černobíle, barevně, v HD, 3D i 4K rozlišení.

David Attenborough - Wikipedia
https://en.wikipedia.org/wiki/David_Attenborough#

TRISSIE: ok. tak to jim utekl cestny odznak bezproblemoveho provozu velmi tesne. takovyhle ceny se fakt rozdavaly a diky nim provozy tutlaly, co se dalo, protoze hodnotny ceny pro vedouci pracovniky, ze

Existoval americký testovací pilot a viceadmirál Apollo Soucek, potomek českého imigranta. A jeho mladší bratr se jmenoval Zeus 😂

Apollo Soucek - Wikipedia
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Apollo_Soucek

E2E4: a když jsem to hledal, našel jsem něco ke krtičnatosti i od spoluzakladatele Marxismu.

Bedřich Engels

Postavení dělnické třídy v Anglii

Strava dělníků, která je už sama o sobě těžko stravitelná, se naprosto nehodí pro děti; a přitom dělník nemá ani čas, ani prostředky, aby svým dětem opatřil vhodnější výživu. K tomu ještě přistupuje velmi rozšířený zvyk dávat dětem kořalku nebo dokonce opium a to všechno spolu s ostatními životními podmínkami škodlivými pro tělesný vývoj způsobuje nejrůznější choroby zažívacích orgánů, jež zanechávají následky pro celý život. Skoro všichni dělníci mají více méně slabý žaludek, a přesto jsou neustále nuceni dál jíst stravu, která jejich neduh způsobila. Odkud by také mohli vědět, z čeho nemoc pochází — a i kdyby to věděli, jak by mohli dodržovat vhodnou dietu, dokud se nezmění jejich životní podmínky a návyky? — Z tohoto špatného zažívání se však už v dětství vyvíjejí nové nemoci. Krtičnatost (skrofulosa) je mezi dělníky téměř všeobecná a krtičnatí rodiče mají krtičnaté děti, zvláště když u dětí se zděděnou náchylností ke krticím působí zase znovu původní příčina nemoci.



B. Engels Postaven� d�lnick� t��dy v Anglii - Z�v�ry
https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1844/121844/ch05.html

E2E4: aha, takže koukám o lidovém léčení jsem psal přímo zde E2E4.

Doporučuju celé:

Casopis cesky lid XIV.
https://www.nulk.cz/ek-obsah/ceskylid/html/knihy/ceskylid24/texty/0187-0374.htm

Zatloukání krtic a podobných neduhů.

Do vrby vyvrtali u nás (Kostelec nad Vltavou) díru, do které vložili cupaninu, náplasť, neb jiný obal s rány a pak připraveným, přiměřeným kolikem takto naplněnou díiru vrby zatloukali a krtice i zrostliny divné na věky věkův zarostou prý ve vrbě. Soused Fořt, který se vrátil z Chicaga do rodné vsi, poznamenal: »V Chicagu jsou zvláštní nemocnice pro dítky, zachvácené krtičnatostí; jistě, že tam o prostředku tomto nevědí, jinak by rozbourali nemocnici a nasázeli vrby!«

ELIDOR: já čtu hodně anglickou literaturu (starou nebo historizující) a těch neduživých křehkých šlechtičen (i šlechticů), co od mladého věku postonávají, chřadnou a někdy v průběhu života teda těm souchotím podlehnou, jsou tam mraky. Vůbec nic proti tvému prapradědovi nebo jiným silným a drsným "plebs", co měli tu smůlu, že ji chytili a podlehli jí, ale obávám se, že to si tyhle kruhy vůbec nedokázaly jakkoli propojit.