Hrana v názvu románu Komu zvoní hrana Ernesta Hemingwaye není v jednotným, ale pomnožným čísle. Není to ta hrana, jsou to ty hrana. Hrana byly zvonění za mrtvýho po poledni ve dnech mezi smrtí a pohřbem. Etymologii se mi nepodařilo zjistit jistě, ale může to vycházet z toho, že dřív se při různejch příležitostech různě zvonilo a to, jestli sem to dobře pochopil, zahrnovalo i zvonění na různý části zvonu. Ty jsou zhora: koruna, čepec, krk nebo plášť, věnec a poslední je hrana nebo taky špice. Zvon pak dokáže znít různě podle toho, kam se do něj udeří, podobně, jako třeba činel.