tak když už mi
TOXICMAN tak hezky nahrál, tak jedno z nejkrásnějších a nejdojemnějších setkání, k nimž kdy na televizních obrazovkách došlo (who am I kidding, this THE one) je toto:
Holocaust hero Sir Nicholas Winton (That's Life - 1988)https://www.youtube.com/watch?v=OqqbM1B-mPYSira Nicholase George Wintona (19. května 1909 Londýn – 1. července 2015 Slough) zná asi každý, minimálně v našem kulturním okruhu (ne každý ale možná ví, že sám Nick byl čistokrevný Žid a jeho rodiče, tehdy ještě Wertheimerovi, emigrovali z Německa do Británie na začátku 20. století a změnili si jak jméno, tak vyznání - což mělo za následek, že nemohl být jmenován Spravedlivým mezi národy, protože to je ocenění jen pro ne-Židy - ne že by tedy zrovna tohle Nickovi vadilo, on měl ty priority v životě úplně jinde).
Nicholas Winton ovšem nebyl sám, ale jeho spolupracovníkům se mnoho slávy nedostalo, tak aspoň tady:
Marie Schmolková - 23. červen 1893 Praha – 27. března 1940 Londýn
československá humanitární pracovnice, bojovnice za ženská práva a sionistka, předsedkyně Národního koordinačního výboru pro uprchlíky v Československu.
Po Hitlerově nástupu k moci roku 1933 se stala členkou Poradního sboru komisariátu pro uprchlíky z Německa a chopila se koordinace pomoci uprchlíkům před nacistickým režimem, kteří hledali útočiště v Československu. Navštěvovala je, shromažďovala potřebné informace, psala výzvy zahraničním diplomatům a účastnila se jednání v zahraničí. Reprezentovala sbor na mezinárodní úrovni, včetně jednání s tehdejším ministrem zahraničí Edvardem Benešem. V roce 1937 založila a sama dále vedla Comité Central – spojenou organizaci, poskytující pomoc Židům, křesťanským komunistům, sociálním demokratům a německým liberálním demokratům. Přispěla k tomu, že Československo bylo vnímáno jako důležitý hlas v uprchlické otázce.
Zasloužila se o to, že Britský výbor pro uprchlíky z Československa (British Committee for Refugees from Czechoslovakia, BCRC) spustil projekt na záchranu židovských dětí známý jako Kindertransport, který přivedl do Prahy Nicholase Wintona. Hned 16. března 1939 Marii Schmolkovou zatklo Gestapo v Jáchymově ulici č. 63/3 na Starém městě, kde pracoval Komitét pro pomoc židovským uprchlíkům vedený Schmolkovou, která pracovala i pro další pomocné uprchlické organizace včetně Židovského pomocného komitétu HICEM. Dva měsíce byla podrobována mnohahodinovým výslechům bez ohledu na to, že měla diabetes; po protestech velvyslanectví USA a řady politiků včetně protektorátní vlády a senátorky Františky Plamínkové byla 18. května propuštěna a ve své práci pokračovala.
Jedním z důvodů mohlo být, že nacisté tehdy podporovali emigraci maxima Židů z nově obsazených území; v srpnu tak Ústředna pro židovské vystěhovalectví, již vedl Adolf Eichmann, vyslala Schmolkovou na jednání do Paříže. Tam ji zastihlo vypuknutí války; přesunula se do Londýna, kde s obtížemi nalezla bydlení a organizační zajištění pro pokračování svých humanitárních aktivit. Zemřela na srdeční selhání půl roku poté; Hájková a Šmok píšou „upracovala se k smrti“.
Doreen Warrinerová - 16. března 1904, Warwickshire, Anglie – 17. prosince 1972
V době Mnichovské dohody vyučovala na univerzitě v Londýně, psala knihy, chystala se na pracovní pobyt do Karibiku, ale události v Československu ji přiměly k tomu, že opustila svoji vědeckou kariéru a místo na zahraniční stáž odcestovala letecky 13. října 1938 do Prahy. Neměla sice žádnou přesnější představu o tom, „co dělat“ – byla vedena jen přáním „něco dělat“.
Od jedné britské dobrovolnické organizace měla Doreen Warrinerová menší finanční částku a původně zamýšlela, že ji využije k nákupu jídla a přikrývek. Během objíždění uprchlických táborů ale záhy zjistila, že pouhá potravinová pomoc nebude stačit, protože těmto lidem jde o život. Začala sestavovat seznamy těch, kteří by měli odejít do bezpečí mimo Československo. V Britském výboru pro uprchlíky z Československa začala Warrinerová pracovat od prosince 1938 a navázala spolupráci s diplomaty z britského velvyslanectví v Praze, kteří předkládali seznamy uprchlíků londýnským vládním úřadům. Warrinerová také opatřovala britská víza i polská tranzitní víza. Od ledna 1939 organizovala i převoz dětí a v této aktivitě byla závislá na práci Nicholase Wintona. Warrinerová osobně jezdila s vlaky převážejícími uprchlíky, kteří se dál do Británie dostávali buď letecky z Polska anebo lodní dopravou z polských přístavů. Zpět do Československa se Warrinerová většinou vracela letecky. Krátce po vzniku protektorátu se Warrinerová dostala do hledáčku gestapa a v dubnu 1939 musela opustit Prahu i území protektorátu. Ve své činnosti pokračovala v Británii, kde pracovala na ministerstvu válečného hospodářství a později řídila oddělení potravinové pomoci (tu organizovala UNRRA) pro obnovu Jugoslávie.
Trevor Chadwick - 22. dubna 1907 – 23. prosince 1979
britský učitel
Trevor Chadwick po Wintonově odchodu do Londýna dohlížel na Kindertransporty v Praze. Zatímco Winton v Londýně bojoval s byrokracií ministerstva vnitra a jiných úřadů, tak Trewor Chadwick v Praze řešil traumata jak rodičů tak i jejich dětí z velkého emocionálního zmatku. Byl to právě Trewor Chadwick, kdo začal vypravovat děti podle seznamů vyhotovených Doreen Warrinerovou. Trewor Chadwick byl vedoucím pražské pobočky BCRC, shromažďoval potřebné dokumenty od rodičů, kteří měli zájem poslat své dítě do Anglie, a vyřizoval u německých okupačních úřadů povolení k vycestování. To vše pod neustálým dohledem gestapa. V roce 1939 Trevor Chadwick cestoval tam a zpět letadlem i vlakem mezi Anglií a Prahou a pomáhal přepravovat několik stovek dětí z nacisty okupovaného Československa a později (po 15. březnu 1939) z Protektorátu Čechy a Morava. Svůj první transport dětí, který zrealizoval, uskutečnil ve dvacetimístném letadle. Začátkem června 1939, poté co vypravil asi pět transportů, neočekávaně svoji pražskou misi ukončil a „záhadně zmizel“
Beatrice Wellingtonová - 15. června 1907 – 7. dubna 1971
Kanaďanka, která v době od Mnichovské dohody do konce července 1939 v pomnichovském Československu a v raných fázích Protektorátu Čechy a Morava spolupracovala s kanceláří Doreen Warrinerové. Wellingtonová poskytla díky svým kontaktům celé řadě uprchlíků v nebezpečí účinnou pomoc s evakuací a také dohlížela na tzv. Kindertransporty. Jako Kanaďanka byla jistým způsobem nezávislá na britském vyslanectví a britské úředníky častovala kritikou za jejich pomalost ve výkonu jejich povolání. Tato vysoce inteligentní dáma vahou vlastní osobnosti vytvářela tlak na gestapo a snažila se o maximální urychlení vydávání víz. Často navštěvovala a úspěšně jednala přímo s kriminálním radou gestapa Karlem von Bömelburgem , který nebyl horlivý nacista a evakuačním snahám přímo nebránil. Poté, co Doreen Warrinerová musela opustit Prahu (v dubnu roku 1939) a odcestovat do Anglie, Beatrice Wellingtonová ji stále telegraficky informovala o tom, co se v Praze děje. Wellingtonová byla zatčena gestapem, vyslýchána, propuštěna, ale nakonec z Prahy odcestovala do Anglie až na konci července roku 1939 poté, co zajistila víza pro své poslední svěřence.
a pak ti, jimž se sláva vyhnula úplně:
R. J. Stopford - kolega Doreen Warrinerové, který se účastnil jednání s britskou vládou
David Greenfell a William Gillies jako spolupracující zástupci Labor Party
kvakerky Jean Bannisterová a Tessa Rowntreeová
Josephine Pikeová
Alec Dickson
John Ingman
Walter Layton
Waitstill a Martha Hastings Sharpovi, unitářský duchovní a jeho manželka, Spravedliví mezi národy (číslo 2 a 3 mezi oceněnými z USA)
a mnozí další
a last, but not the least - Nicolasova matka Barbara Wintonová, jejíž londýnský dům sloužil jako administrativní základna v Británii a která se účastnila výběru vhodných anglických rodin a umísťování dětí.
Čest památce těch, kteří se řídili heslem "Není-li něco nemožné, tak musí existovat způsob, jak toho dosáhnout" a zachránili nejen těch 669 dětí z Kindertransportů, ale i víru v lidskost, která bez zbytečných ovací dělá to, co je potřeba.