◼️ Mezi prvními zákony, které samostatné Československo po svém vzniku schválilo, bylo povinné očkování proti neštovicím. Přijalo ho 15. července 1919 Národní shromáždění ČSR jako zákon č. 412/1919.
◼️ Za splnění byli zodpovědní rodiče, zákon počítal s výjimkami pro ty, komu by vakcína mohla zdravotně ublížit.
◼️ Zákon ale počítal také s vymahatelností. Doslova uváděl: „Kdo se nedostaví, ač povinen k očkování, nebo přehlídce bez řádné omluvy, anebo se nepostará o to, aby se osoby (dítky) jeho péči a dohledu svěřené k očkování dostavily, nebo byly předvedeny, neb řádně byly omluveny, budiž zvláště vybídnut, aby tak učinil do určité doby, anebo se vykázal řádnými omluvnými důvody; jinak bude proti němu zakročeno prostředky donucovacími.“
◼️ A tresty? Pro ty, kdo by odpírali dlouhodobě, byly poměrně vysoké: „Jde-li o schválné opětné oddalování povinnosti očkovací, může býti vyměřena pokuta až do 200 K, nebo vězení až do 14 dnů.“ Vybrané pokuty připadly obcím, v jejichž obvodu byl trestný čin spáchán a měly se použít ve prospěch veřejného zdravotnictví.
❓Výsledek? Poslední výskyt této nemoci byl v ČSR zaznamenán v roce 1924.
Zdroj: FB Věda24