Barbara Morgan byla v rámci programu Učitel ve vesmíru na misi STS-51-L na raketoplánu Challenger první náhradnicí za Christu McAuliffe, a jako taková měla na havárii pohled prakticky z první řady.
Jeden by řekl, že po takové zkušenosti si člověk nesedne už ani do letadla, a bude rád, že je oběma nohama na zemi.
Ne tak Barbara. Řekla si, že když se nedostane do vesmíru jako učitelka (projekt Teachers in space byl po havárii Challengeru pozastaven a posléze výrazně změněn), dostane se tam jako plnohodnotná astronautka, a v roce 1998, 12 let po havárii Challengeru, byla do NASA přijata jako letová specialistka.
Jejím prvním letem měla být mise STS-118 na raketoplánu Columbia v listopadu 2004 a v rámci přípravy na misi byla i v doprovodném letadle, které Columbii sledovalo při její havárii v únoru 2003.
Jednou je náhoda, ale dvakrát? Kdo by byl takový blázen, že by takhle pokoušel osud?
Očividně Barbara. STS-118 nakonec uskutečnil raketoplán Endeavour, s Barbarou Morgan na palubě, v srpnu 2007 - a při startu kamery zaznamenaly odpadnutí kousků izolační pěny. Technici NASA to ovšem vyhodnotili jako "nikoli vážné poškození, které nebude působit problémy při přistání", a pro jednou se nespletli.
Rok po návratu na zem Barbara v NASA skončila a vrátila se ke své původní pedagogické kariéře, na Boise State University. Svůj slib Christě, že její smrt bude mít smysl jen tehdy, pokud se nějaký učitel do vesmíru dostane, splnila.
