Meruňka je jedno z těch slov, které cestovalo napříč tolika jazyky a civilizacemi.
Anglické slovo "apricot" pochází z latinského "praecox", což znamená něco jako "brzy dozrávající", protože meruňka dozrává brzy během léta, na rozdíl od broskve, se kterou byla často srovnávána.
Později se to slovo dostalo do byzantské řečtiny jako "berikokkia" a v moderní řečtině existuje jako "verikoko".
Z řečtiny přešlo do syrštiny a potom do arabštiny jako "barquq".
Během andaluského období se z něj stalo "al-barquq". To slovo potom doputovalo až do Španělska přes Maroko během vlády v Andalusii a změnilo se na "albaricoque", potom do italštiny jako "albicocca", do francouzštiny jako "abricot" a nakonec do angličtiny. Nejdřív jako "apricock" a později "apricot".
V dnešní arabštině ale "barquq" v některých regionech znamená i švestku.
Původní arabské slovo semitského původu je spíš něco jako "mishmish", alespoň tak ho znám já, a to pravděpodobně pochází ze syrského "kishmisha", které souvisí se sušením a scvrkáváním, protože meruňky se častěji jedly sušené než čerstvé.
Existovala také odrůda meruňky nazývaná "qaisi". Dodnes je v Sýrii známá odrůda oliv zvaná "zaitun qaisi".
Tato meruňka "qaisi" putovala na východ do perštiny a potom do turečtiny, kde se meruňka řekne "kayısı".
Existuje dokonce turecké rčení: "Bundan iyisi Şam'da kayısı." Což doslova znamená: "Lepší už je jen meruňka z Damašku."
Jinými slovy: "Tohle je tak dobré, jak jen to jde."
A tenhle odkaz nezůstal jen v turečtině.
V portugalštině a v některých španělských dialektech existují názvy, které doslova odkazují na Damašek.
A řečtí mluvčí si možná všimnou slova "damaskino" nebo "damaskina", což zase znamená něco spojeného s Damaškem.
Takže tohle prolínání názvů pro švestky, broskve a meruňky se objevuje pořád dokola.
A když se vrátíme k perštině, běžné slovo pro meruňku znamená doslova "žlutá švestka".
Botanický název meruňky je "Prunus armeniaca", tedy "arménská švestka", protože Evropané se s tím ovocem setkali přes Arménii, takže pro něj měli dvě různá pojmenování, původně z latinského "armeniaca".
Z toho pak vznikla regionální italská slova pro meruňku, například "armellini", a odtud i další varianty v istrijských a dalších jazycích.
Takže v jednom jediném ovoci máte názvy, které znamenají:
"brzy dozrávající",
"žlutá švestka",
"ovoce z Damašku",
nebo "arménská švestka".
A každý z těch názvů odráží to, jak lidé to ovoce poprvé poznali, jak ho používali nebo odkud si mysleli, že pochází.
Je to vlastně malý záznam historie. Úžasný.