Nevím, jak vy, ale občas bojuju s některejema českejma jazykovědnejma termínama. Přijdou mi občas takový odtržený od reality ostatního jazyka, izolovaný, jako by byly vytvořený ad hoc a jen pro účely popisu danýho jevu. Například slovo "podmět". Proč se to jmenuje takhle? Proč neznám žádný podobný, který by svým významem jasně ukazovalo na funkci a vysvětlilo tak nějakou esenci toho slova, nebo jak to popsat. Snad kromě slova podmítka, což je ovšem termín ze zemědělství a znamená mělký zkypření půdy po sklizni, takže se rostlinný zbytky zapracujou do vrchní vrstvy půdy. To mi nedávalo moc smysl. No je to právě proto, že zrovna slovo podmět není původně vůbec český a bylo opravdu vytvořený specificky pro pojmenování toho větnýho členu. Čeština to převzala z polštiny (podmiot), což ale neni ani původně polský slovo. Vzniklo totiž jako kalk, čili doslovnej překlad latinskýho subiectum, který samo o sobě je složený ze dvou slov: "sub-" - "pod-" a "iacere": "házet", "vrhat", nebo "metat". Takže podmět je doslova podhozenej, podmetenej (nebo podvrženej, ale to už má jinej význam). Jak to v tý latině bylo myšlený se mi teda zatím zjistit nepodařilo a proto proč, jak, nebo čemu by subjekt měl bejt podhoznej, podvrženej, nebo podmetenej mi furt nedává smysl.
Mimochodem stenej původ má slovo předmět. Převzali jsme ho z polštiny (przedmiot), kde jde zase o kalk z latiny od "ob-" - "před-" a "iacere", takže doslova "předhodit" a předmět je něco, co je předhozeno.
Lepší smysl už dává aspoň ta podmítka, protože tam jde o pohyb těch rostlinnejch zbytků pod vrchní vrstvu půdy.