Podobný mechanismus - ve smyslu využití magnetismu k orientaci v prostoru - používají také magnetotaktické baktérie. Mají k tomu vyvinutý speciální orgán (tedy vlastně organelu), ve kterém si vyrábějí malinkaté magnetické krystalky, obvykle jde o magnetit.*) Využívají velmi malých (cca 100 nm) krystalků, tak malých, že jsou (magneticky) jednodoménové, takže fungují jako prťavá střelka kompasu. Jsou zemským polem náležitě polarizované jedním směrem - na jižní polokouli obráceně než na severní. Směr zemského pole potom využívají pro orientaci ve smyslu, kde je nahoru a kde dolu. Žijí totiž v sedimentech, kde mají dostatek kyslíku jenom v určitých vrstvách/hloubkách. (Takhle ví, kde je nahoře a kde dole, takže nemusí namáhavě pátrat do zbylých směrů a pohybují se vlastně jen podél jedné osy.)
Existují druhy těchto baktérií (nezávisle na tom, ze které polokoule pocházejí), které vyhledávají sever, a druhy, které vykledávají jih. Některé druhy si tu orientaci dokonce umí i v průběhu života přehodit. Oproti těm holubům se ty baktérie dají o poznání lépe zkoumat, takže lidé jim už provedli kde co. Třeba jim ty krystalky přemagnetovali a sledovali, co to udělá, nebo vysadili bakterie na opačnou olokouli. Dokonce se dělaly i pokusy na oběžné dráze, zda v tom hraje nějakou roli i gravitace (spíše ne).
Každopádně zřejmě je tento orientační smysl opravdu velice silná evoluční výhoda, takže si bakterie dokonce vyvinuly několik sofistikovaných podpůrných mechanismů, jak se bránit nechtěnému přemagnetování svého kompasu. (To přemagnetování je při velmi malé velikosti těch magnetických částic reálné riziko, jen o něco menší částice magnetitu už jsou superparamagnetické, takže se tepelnými fluktuacemi samovolně přemagnetovávají. To je mimochodem stejný fyzikální limit, který znemožňuje jít u klasických HDD do ještě vyšších kapacit - magnetický bit už by byl tak malý, že by z tohoto důvodu neudržel svůj směr magnetizace.) Jednak ty baktérie mají naprosto fantastickou kontrolu nad syntézou těch krystalků: vyrábí si je prakticky dokonale stejně velké (precizně zastaví růst, když je dosaženo potřebné velikosti), stejného tvaru (dokonce různé druhy baktérií mívají různé tvary svých krystalků - lze takto např. i poznat druh té baktérie, klidně jen s fosílie, prostě podle tvaru krystalků) a stejného, velmi přesně definovaného chemického složení. Zejména důležitá je ta přesně vymezená velikost - příliš malé a neudrží směr kvůli superparamagnetismu, příliš velké a přestanou ty částice být jednodoménové (takže v podstatě efektivně ztratí magnetizaci - magnetické domény se jim vykompenzují). A jednak z těch krystalků tvoří definované a uspořádané řetízky, takže vzájemné dipolární pole mezi částicemi pomáhá udržet směr jejich magnetizace. Moc se netuší, jak vlastně s tím řetízkem "začnou" - co určí směr magnetizace prvního krystalku? Zdědí to bakterie při dělení? Nebo je to náhoda a jeden směr prostě převládne a vše ostatní se pak zpolarizuje stejně? **)
*) Magnetit z těchto bakterií je mnohdy poměrně zdařilý, některé krystalky jsou natolik kvalitní (rozumněj s malým množstvím defektů a příměsí), že mají i Verweyův přechod. (To je strukturní a magnetický přechod z vysokoteplotní kubické do nízkoteplotní monoklinické fáze, a je spojen se skokovým změnami nábojového uspořádání, vodivosti, magnetické anizotropie, a spousty dalších fyzikálních vlastností. Čím vyšší teplota V. přechodu, tím kvalitnější magnetit, nejvýše je to cca 122 K pro ty nejlepší syntetické krystaly.)
**) Tohle btw. není vůbec jednoduchá záležitost, protože přírodní magnetit vzniká nezmagnetovaný. Když vezmete třeba centimetrový kus přírodního magnetitu, tak se na magnetické tabuli sám neudrží. (Samozřejmě když k němu přiblížíte nějaký magnet, tak se zpolarizuje a "chytí se".) Jsou ale geologické procesy, které k (částečnému) zmagnetování vedou, čili to, jak přírodní magnetit "magnetuje", je velmi důležitá geologická informace. Podobně důležitá je i informace, jestli má nebo nemá (případně za jakých tlaků začne mít) Verweyův přechod. Když chtějí geologové zjistit, jakým nejvyšším tlakem v dané oblasti horniny prošly, tak pokud v tom místě najdou magnetit, mohou ho pak v laboratoři vystavovat vyššímu a vyššímu tlaku a zkoumat, od kdy se mu začne měnit teplota V. přechodu. Tím získají info o nejvyšším tlaku (třeba po impaktu meteoritu), jaký daná oblast pocítila - a to klidně před miliony let.