DYNK: Já myslím, že se to takhle naplánovat nedá. Ne když nevím, co budu dělat, tím pádem kolik budu ještě vydělávat.
Cestování má výhodu, že se dá podle potřeby regulovat, kolik za něj utratit, takže tam si představuju, že se to v budoucnu může pružně přizpůsobovat.
Na druhou stranu odhadnout třeba pravděpodobnost rozvodu je těžké, a to s těmi čísly zamává úplně zásadně a ani se na to nedá pojistit.

DYNK: Cestovat a vůbec neřešit, jestli se můj blogýsek někomu líbí :)

Nemam to jeste 100% rozmysleny, ale laka mne par veci. Jednak zkracenej pracovni tyden a druhak prace ktera by mi davala dalsi smysl.. neco jako projekty pro zabavu (treba nejaky startupy a/nebo dobrocinnost). Pripadne jsem si rikal ze by taky mohlo byt fajn trochu zase cestovat a pripadne po navratu jit na par hodin tydne ucit na vejsku.

DYNK: Ja bych chtel delat konzultanta a skoleni. Kaficka a kecani, to by mi slo. A chtel bych tomu venovat maximalne tri dny v tydnu 😃

HLIDKA: Co myslis tim "klouzat zpatky"?

Jinak na FN je pekny to, ze u prace muzes potom uplne ignorovat tu financni slozku. Ja bych treba chtel pracovat prevazne venku, idelane v okoli bydliste. S myma soucasnyma pozadavkama na vysi prijmu je to nerealny. Jakmile zacnu cerpat z investic, tak to tak nerealny uz nebude.

To by vlastne byla zajimava otazka na ty, kteri za FN jdou. Jak si predstavujete svuj zivot po dosazeni FN? Zmenite praci, budete pracovat min? Co budete delat s volnym casem?

HLIDKA: vyhoda je, ze kdyz cloveku zacnou dochazet prachy, tak vzdycky muze zacit znova neco dela a privydelat.. ale jasny, ze to chces radsi resit spis mladsi nez pak v 70ti:) na druhou stranu ja si treba moc neumim predstavit, ze bych sel do duchodu v 50ti a pak uz nedelal vubec nic... kdyz si clovek najde neco, co ho fakt bavi, tak je pak pekny pracovat i dal. hlavne kdyz clovek vi, ze nemusi a muze si fakt vybirat:)

ALTOR:
NAVARA:
KURE:

Díky za vaše reakce, přiměly mě víc si to promyslet.

Na začátku je cesta k FN přímočará a dělal jsem to všechno stejně, ale teď, když už se blíží, se ta situace zákonitě proměňuje. Na začátku je to prostě "vydělávat a šetřit", ale cíl přeci je "nemuset dřít a moct utrácet". No a mně nedává smysl brát dosažení FN jako nějaký ostrý zlom, kdy se to všechno převrátí. Jak se člověk blíží a vidí, že jeho práce se na příjmech nepodílí tak zásadním dílem, že výplaty se v těch výkyvech způsobených kolísající hodnotou investic úplně ztrácí, a stejně tak výdaje, tak ta motivace na nějakou extra práci úplně mizí.

Můžu jen doufat, že úplně nepřestanu pracovat moc brzo a klouzat zpátky. Samotného mě to hodně překvapilo, jak nepříjemná ta situace pár let před FN je, ačkoliv je to objektivně skvělé, že jsem se dostal tak daleko a jsem za to samozřejmě rád.

HLIDKA: Spíše to brát jako kolik času budeš muset spálit v práci, aby jsi - v čistém a po odečtení mandatorních výdajů typu nájem - mohl koupit nový iphone13. Opravdu ti stojí za to, že deset - dvacet dní v kuse nebudeš vydělávat na nic jiného, přinese takový užitek?

HLIDKA: Ja to mam presne naopak. Ale je to potom o volbe delat nektere veci sam i kdyz by bylo vyrazne financne efektivnejsi mit na vsechno lidi. Ale to by uz bylo trochu psycho a taky je fajn si obcas od toho co prinasi chleba na stul odpocinout

Snad nebudu off-topic, ale tohle je moc hezka knizka k tematu:
The Richest Man in Babylon by George S. Clason
https://www.goodreads.com/book/show/1052.The_Richest_Man_in_Babylon

DYNK:
DYNK: Bod 6:
Opět souvisí s dětmi - první odmítala skleničky, druhá odmítala domácí jídlo - a to jako náklady u podobného smráděte letí do dost jiných částek. To bylo jedno období.
A v tomto bodu to máme asi podobné - preference chutí jednotlivců v rodině jako celku člověk nezmění, nemá smysl to lámat přes koleno.
Další období po přechodu potomků do vzdělávacích zařízení - fakt mne překvapilo, v jakých částkách se náklady rodiny za jídlo umí pohybovat. Když si to zmapuješ:
1. jídlo doma
2. jídelny (dotovaná strava, nižší částky)
3. obědy rodičů (většinou menu - únosná částka)
4. kávy, kavárny, pití "cestou", "jedna zmrzlina", koláč / houska na snídani...
5. restaurace
6. dovážka jídla

- upřímně - je dost rozdíl v nákladech na dovážku jídla či menu obědy u jednotlivce / páru a pro 4 lidi (ať už dovážka, nářez u návštěvy restaurace)
- pekelně to bylo vidět teď na číslech během lockdownu - buď člověk vařením domácí stravy ušetřil desítky tisíc během kvartálu nebo naopak projel desítky tisíc navíc díky dovážce (na stranu druhou je potřeba si uvědomit, že to není žádná psina měsíce fungovat jako výdajové okénko a leckde ten zápřah dotyční odnesli zdravotně).

Specifické je zatížení rodinného rozpočtu je u potravinových intolerancí. Některé zdravotní pojišťovny mají dotační programy pro klienty s tímto zdravotním postižením.
Mám kolem sebe pár lidí, co jsou bezlepkoví a současně bezlaktózoví. Pizza nebo i obyčejný chléb pro podobného člověka stojí 2-3 násobek toho, co může zdravý člověk.
Mně paradoxně pomohla zmapovat náklady má intolerance na palmový olej - pokud si projdeš složení hotových potravin, a to včetně klasického pečiva, zjistíš, že v dnešní člověk zůstane odkázaný prakticky na "samodomo". Takže opět bylo potřeba zmapovat, co kde a za kolik (s podmínkou, že si nebudeme hrát na důchodce objíždějící akce), stanovit si rezervy - trvám na kvalitních potravinách a nehodlám si vyčítat, že máme několikrát do měsíce krevety a ryby musí být minimálně jednou týdně, maso a zeleninu beru od dohodnutých dodavatelů atd. Na stranu druhou zjistíš, že stačí, když pečivo na týden pro čtyřčlennou rodinu vyřešíš upečením doma a jednu večeři vyřešíš zeleninovým krémem a v pohodě potenciální deficit za drahé potraviny dorovnáš.

Nic, rozepsala jsem se příliš do detailu, omlouvám se :)

Je to jen v návaznosti na plán - umořit aktuální finanční závazky v co nejkratší možné době a vytvořit rezervy s přepadem do investic, aniž by to ale nějak snížilo životní standard rodiny.

DYNK: Já se na to dívám tak, že pojištění je finanční produkt, kde platím za to, že se mi některé výdaje přesouvají z jednorázových do pravidelných plateb. Přistupuju k tomu jako k investování: víc pojištění = menší riziko, ale menší výnos.

Pojištění má záporný očekávaný výnos, takže se ho snažím mít co nejmíň. Výjimky jsou jen když je nějak dotované daňovým zvýhodněním, nebo když je to riziko takového charakteru, že by to nějak zásadně změnilo náš život. Takže pořád ještě mám životní, protože nezávislosti jsem nedosáhl, na dům, protože to by byl opravdu velký zářez do rozpočtu, a pro případ invalidity. Ale ty menší pojištění jako auto, děti, právní služby nebo vybavení domácnosti, tam za to snižování rizika platit nechci, úplně stejně jako nechci bezpečné státní dluhopisy, protože víc potřebuju vyšší očekávaný výnos než nízkou volatilitu.

Matoušův efekt tu funguje taky: chudý člověk si nemůže dovolit nepojistit auto, bohatý na tom pojištění ušetří.