LUKK: tak za prvé: jste skvělí :-) Supervize mi při takovém zápřahu připadá naprosto nutná. Nešlo by také občas zapojit nějaké dobrovolníky na pomoc/ vystřídání?
Za druhé, jak o tom píšeš, působí to na mě dost bezhraniční. V sociální práci je potřeba chránit hlavně sebe na prvním místě. Co dát pár jasných pravidel (klidně jen tři), ale na těch opravdu trvat? Případně ujasnit s nima nějaké věci.. třeba jim to přijde dostačující, když se rozloučí při odchodu s vaší spojkou.. nejspíš netuší, že vás to mrzí, nebo jak to u vás funguje.. Bohužel někdy je pro lidi v nouzi problém i osobně poděkovat, to je prostě fakt.
Za třetí, co nejvíce věcí bych je nechala dělat svépomocí. Lidi si obecně věcí víc váží, když se podílí na vzniku, údržbě.. Nedělala bych nadstandartní non-stop servis.