Nahodím taky svý 2 cents.
K dětem: podobně jak tu zaznělo od některých ostatních - ráno je potřeba jim věnovat tak 1h - vzbudit, nasnídat je, donutit vyčistit si zuby, oblíknout a odvézt do škol(k)y. Pak je okno do cca 16h, takže dost času pracovat. Ale zase jak tu zaznělo - kolem poledne (a to nezávisle na obědě) kolikrát přichází únava a tady se mi vyplácí dát si třeba 30min chůzi nebo kolo na čerstvym vzduchu. Člověka při tom třeba i napadne řešení nějakýho problému, který za boha při tom čumění do monitoru nedá. Kolikrát jsem ale tak unavenej, že se k tomu pohybu nemůžu dokopat, přestože vím, že jakmile vyrazím ven, tak únava za chvíli opadne. Hlavně se dokopat, ale místo toho kolikrát jenom hodim čelo na gauči a třeba i na chvíli usnu.
O nějaký práci po vyzvednutí dětí už nemůže být moc řeč. Jak tu někdo psal že jeho 2 děti se navzájem zabaví, tak u nás je to naopak. Jako zabaví se, ale je u toho brajgl (a každou chvíli za mnou lezou) že soustředit se na nějakou věc prostě nejde. Takže produktivních hodin mám tak všehovšudy za den 6 a myslim že i to bude hrát roli, až budu hledat nový flek. Možná se ještě proberu - ještě donedávna jsem byl schopnej vstát v 5 a třeba 1.5h udělat, než vzbudim děti (a bavilo mě to, ten klid všude kolem!). To se mi ale poslední rok dva už nějak nedaří.
K ceremoniím: Ve firmě, kde jsem asi 14 let dělal, se nic neodehrávalo. Byla to spíš rodinná firmička o pár zaměstnancích. Pak tam kluci vymysleli bezva produkt, takže se z firmy stal takový start-up a s tím jak jsme rostli, tak už to přicházelo. Nejdřív pondělní stand-upy, pak 2x do měsíce all hands meetingy a co mě netešilo nejvíc bylo, když každý týden randomizer spároval 2 "zaměstnance" a ti si měli spolu sednout (nebo videocall, pokud seděli jinde) a 30 minut si povídat o všelicčems. Asi to nezní tak strašně, pokud nejste introvert, vaše firma nenabírá rychlostí 10 nových lidí měsíčně, stává se z ní korpo a většina z těch lidí je abroad, takže pokec byl povětšinou veden v AJ. A to s mojí angličtinou na úrovni cca B2 byla kolikrát radost.
A tenhle hektický korpo styl, kdy jsme brutálně rostli a všechno se strašně rychle měnilo (co se naplánovalo za pár týdnu už neplatilo) mě začal čím dál tím víc nebavit, až jsem spolupráci ukončil a teď si užívám volna. A přemýšlím (čímž jsem vlastně asi tuhle diskusi nedopatřením zavinil :) jestli má v mých 40+- ještě cenu vůbec jít prgat. Ale čím dál tím víc nabírám dojmu, že má. Už jen když čtu vás ostatní přistárlý kmety tady a vidim, že to jde :) Jen najít vyhovující flek, kde holt vyměním trochu menší příjem za trochu větší pohodu.
Jo a takový postřeh (možná víte, ale já jak jel 14 let v kuse, tak je to pro mě novinka): tím, že jsem přestal makat, tak si od celýho toho kolotoče kolem práce v IT sféře (platí asi obecně) dělám odstup a uvědomuju si pár věcí, který mě za celý ty léta ani nenapadly. Asi podobně jako když člověk zvedne zadek od toho monitoru a dojde si provětrat hlavu na vzduch. Nebudu ventilovat který, ale jen tak obecně jsem získal docela nadhled, snad i větší sebevědomí a nakonec si i (po několika měsících docela i odporu k týhle práci) ujasnil, že mě to vlastně baví a že jsem se jen potřeboval nadechnout, abych jel dál.