Kultura Kriplů

Zavřete oči a soustřeďte se. Zkontrolujte hlaveň vaší brokovnice, v rychlosti poberte něco střeliva a k opasku pevně připněte svůj nůž. Připravte se na nejkrvavější bitvu roku ... Střelíte teroristu jednou do hlavy a je tuhej, píše se v časopise počítačových her Level, který sám sebe nazývá prestižní.

Ne, teď tu nebudu tepat přivlastňovací zájmena, která vypadají, jako by český chudák autor překládal svůj text z angličtiny. Jde mi o žánry. A o kulturu kriplů. Herní časopisy jako GameStar nebo Score obsahují oddíly jako Story, Novinky, Preview, Hra měsíce, Reportáž a Recenze. Těžko však najít, čím se tyhle útvary od sebe liší. Preview je téměř totožný s oddílem Novinky nebo Recenze, Story se podobá Reportáži, Reportáž není reportáž, ale interview, úvaha není úvaha, ale slovní průjem. Pardon, není to úplně tak. Časopis s prozaickým názvem Počítač pro každého se drží víc při zemi a lze se přece jen spolehnout, že to, co se tu píše, je fakt.

Úhrnem dvacet třicet autorů Levelu, Score a GameStaru, kteří píší všichni stejně, univerzálním jazykem prodchnutým slovy jako krapet, super a skvělý, v němž se plk mísí s informací a hovorová čeština s angločeským ptydepe. Hodně zájmena "já", zato žádný individualismus. Autoři se stylizují do role rozverných všudybudů, kteří všechno znají, všude byli a se všemi si tykají. Nejzajímavější je sledovat recenze. V recenzi by mělo jít o pochopení a zhodnocení smyslu. Recenze by se měla upínat k estetickému ideálu. Kde však najít estetický ideál v přívalu odulých pysků Elexis Sinclairové, svalovců s lebkami na bederních pásech a rozšklebených mutantů? Odpovím rovnou: nikde. A tak se herní recenze stávají jen výčtem technických vyfikundací. Jako by kritik v recenzi amerického akčního filmu oceňoval, že hrdina rozstřílel sto nepřátel, až jim lezla střeva. Ale nepovšiml si, jaký smysl má hrdina a jeho kulomet v celku díla. Recenze se v rukou autorů jako Tomáš Varoščák (GameStar) nebo Václav Vlček (Level) stává jen návodem k použití ("těžký zásah z laseru srazí nepřátelského Mecha na zem a vy ho pak můžete dodělat z rotočáků"). Autoři oslovují jakýsi nerozlišený, poloimbecilní, poloinfantilní dav, přestože sami pranýřují všechno debilní, puberťácké a trapné. A právě proto, že se utápějí v detailu, vlezdozadkisticky velebí americké akční zboží pro detailní grafiku a nevímcoještě. Nad českými hrami se tváří povzneseně. Geniálnímu Varoščákovi připadá humor v slovenské hře Ve stínu havrana trapný, příběh v českém Poldovi je prý slabší. Znám ty hry. Na rozdíl od těch druhých nejsou úplně blbé. Jsou jemnější, klidnější a ironičtější. Proč by se měly opičit?

V herních časopisech chybí alfa a omega každé recenze: hodnota, k níž se přirovnává. K čemu je dílo samo? Je smyslem destrukce? Ničení? Epochální válka všech se všemi? Drcení kostí a vypalování domů? A jestli je to tak, k čemu je ten-hle virtuální příšerný svět? K podpoře masovosti a velkého byznysu? A protože je to tak, jak je, je výsledkem recenzí-nerecenzí přitakání kultuře kriplů, vyrábějící nové kriply. Masa zboží převálcovala autory. Je to něco podobného, jako kdyby filmový kritik chválil kdejaký blbý film jen proto, že se podobných kasaštyků natočí pár set za rok. Já mám rád ty, co se odváží jít proti proudu.

Radovan Holub
Reflex 33/1999

ono se to pise trochu tezko. Dneska jsem byl na pohrbu blizkeho cloveka, cinnost, kterou fakt nemam moc rad, bylo napsano, pouze v rodinnem kruhu. A strasne me potesilo kolik lidi prislo, takova ta stara garda, ty lidi, se kteryma se clovek videl treba pred deseti lety a ma je fakt rad (travil s nima detstvi a proste strasne fajn lidi), ale znate to, nase cesty se rozesly (rodiny, prestehovani a fakt dlouho jsme se nevideli...) A po pohrbu jsme na parkovisti domluvili, ze ja budu organizator (uh eh, nechapu, ze vybrali me, kterej jakekoliv planovani absolutne nesnasi a je to v tomhle naprosto nespolehlive hovado :D ) a domluvili jsme, ze kveten/cerven se proste sejdeme, protoze jim vsem rikam, doprdele, pojdme se nekdy sejit u jine akce, nez jsou pohrby....

Bylo to takove zvlastni, pohreb, ale obcas jsem u sebe pozoroval takovy ten usmev diky tem lidem, co prisli.

Asi to zni divne, ale fakt zajimavej den.

A myslim, ze jsme to nekteri zapili svedomite (ja jsem v pohode, ale uz mi pise manzelka bratranka, ze ten to nase tempo nedal a bleje ostosest... :) )

IKEA v Polsku je levnější, protože polský trh je větší. IKEA na Slovensku je levnější, protože slovenský trh je menší. Naše velikost je ideální.

V původním plkacím klubu už mi hodinu nesmazali příspěvek, co porušuje pravidla.

CERNYRYBIZ: Klasika :) obsah neni dulezity, forma je dulezita!

Výplata s nečekanýma vánočníma odměnama :))

"No v zasade tomuhle vyzkumu uz se venovaly dve nase studentky, X a Y, ale..."
"Jo, jasny, tahle vase studentka za to dostala fakultni cenu za nejlepsi praci, to si pamatuju, to jsem byla v te komisi."
"Ano, no k tomu bych se radsi nevracel, ta prace praveze uplne uspesne nedopadla."
"Proc? Vsak to byla hezka prace, splnila formalni nalezitosti, mela vlastni experimentalni cast, snad i nejake grafy pokud se pamatuju, a nikdo z komise ji vubec nerozumel, takze prokazala i potrebnou odbornost..."

...a tak my si tam zijem, no.

nepodcenujte vychovu deti! venujte se jim! vstepujte jim kulturu a postoje!
nejlepsi memy z red dwarfa, lotra a hobita nenachazim zde na nyxu.
posila mi je moje patnactileta dcera :D

Že nějaký dobrý soused na tom místě, kde lidi z baráku vždycky nechávali ležet svoje nepotřebné věci (OK, někdy fakt haraburdí, proto je tam dneska taky papír, ať tam nikdo nic neodkládá) pro ostatní k rozebrání, nechal funkční příklepovou vrtačku.
Sice nějaký noname, ale tak na to moje domácí víkendové vrtání…

Na dnešek se mi zdálo, že jsem jela na výlet do Ostravy. Vítaly mě davy lidí a všichni byli moc milí a hodní. Už jsem tam zůstala.
:)

DELIRIUM: To je jasná babicovina. Když nemáš minu, hoď tam kámen.

Že i když na ten vánoční večírek jít nemůžu, pozvali mě. To jsem nečekala.

Bonus, kterej pro mě zařídila šéfová spolu s jejím šéfem. Prej makám a zasloužím si to.

Tvl, všechna ta práce nese ovoce! Všechno to self PR funguje! Dělám to dobře!

DELIRIUM: https://www.goodreads.com/quotes/332143-kdo-jsi-bez-miny-ho-kamenem

hovno.

Že mě moji přátelé vidí.

Že se mě ptají, jestli mi můžou nějak pomoct. Že někteří z nich vědí, jak mi pomoct, a tak prostě řeknou "chceš se potkat?". Že jiní vylezou z postýlky, převlíknou se z pyžámka, a přijedou za mnou pozdě večer a existují se mnou do tří ráno, protože vědí, že nejsem ok.

Mám fantastický přátele.

před třema lety jsem si koupila šál, který se mi hrozně líbil, ale doma jsem zjistila, že ho vůbec nemám s čím nosit, tak skončil na dně skříně.
no a teď mám nový barevný zimní kabát, a ten šál se k němu hodí tak hezky, že kdybych sháněla něco přímo k němu, hezčí bych nenašla.
nakonec se našli :-)

Potesilo, že se vrátil se do Prahy můj masér, který přijede za mnou s lehátkem a je to nejlepší masáž ever. A za tu cenu neber to. Uaaa