DRABICZ: teda, když si sáhnu do svědomí, tak...tak musím přiznat, že já jsem tým lítající s ptáčkem i TEĎ. Resp.asi bych to tehdy v dětství nedala byvši produktem autoritativní výchovy, ale jak jsem v dospělosti začla duši osvobozovat, tak se leccos stalo krásně neubrzditelnym :)

PREKOTKA: DRABICZ: vaše komunikace mi teď připomněla mé oblíbené "Já jsem vlastně hrozně citový a nedovedu to překonat. Já když vidím včeličku, létat z květu na květ a zachovávat tak kontinuitu života, jsem k smrti dojat.“

DRABICZ: Ten můj i bez ptáčka :-D

PREKOTKA: ano, když vlétne ptáček k dětem do třídy, jsou dva druhy dětí. Jedni sedí v lavicích a ukazují, kde všude ten ptáček litá. A ti druzí (stejně jako můj trpaslík), lítají s ptáčkem.

MAR_TINA: ona už mi učitelka řekla, že z toho seznamu si máme vybírat a ne to přečíst celý🤣 A teď čtu tři měsíce jednu knihu...čumím na cestách do telefonu, čumím na filmy....tehdy jsem s tím čtením byla na tom podobně jako děti závislé na hrách.

MARKYSHA: to si dobrá

MAR_TINA: já mám úchylku, já když něco začnu číst, tak to prostě nedokážu donutit odložit, i když se mi to zoufale nelíbí. Třeba jsem si vzala strašně tlustou knihu od Viktora Huga, jmenovalo se to Devadesát tři a nebavilo mě to, ale dočetla to. Ale třeba se mi od něj z toho romantismu strašně líbil Muž, který se směje.

MARKYSHA: to jsme měli jako povinnou četbu a nedokázala jsem přečíst ani 20 %. I jsem to řekla otevřeně profesorce, že to nedočtu, nechala mě to před třídou zhonotit, tu část, co jsem četla, popsat důvody a uznala mi to :D

Jako, nepotěšilo, ale tyvole, žít v mojí hlavě je aktuálně fakt černohumorný.
Z čeho jsem poslední dobou měla zcela seriosní úzkostnou ataku:
- že ve výtahu zmáčknu špatný tlačítko a rozmáznu se o střechu.
- že kamarádka v PRÁZDNÉ PODZEMNÍ GARÁŽI mluví moc nahlas a někoho to bude rušit a tento imaginární cizí člověk se rozzlobí.
- že muj táta má rýmu.
- že plynaři uviděj, že nemám vyluxováno.
- že kamarádka nestíhá svůj vlastní deadline.
(o tom, že odpovědět na zcela neutrální email je pro moji nervovou soustavu aktuálně ekvivalentem přepadení smečkou vlků v temném podchodu, ani nemluvim).

Ale jako... aspoň je to nový, no, a ne ty obvyklý úzkosti z moc plný MHD... Yay?:D

MARKYSHA: jako klidně si to přečti znova, ale jakobys přesně popsala moje pocity.

DRABICZ: Náš mladej má taky kliku na třídní. On chvíli neposedí v klidu, je fakt šídlo. Na třídních schůzkách jsme se dozvěděli, že je jako čmeláček :-D

DRABICZ: no a potěšilo mne, že má vysvědčení s vyznamenáním ale mnohem víc to, že je ve třídě oblíbený a inspirativní i přes svou jinakost. Žeru ho! ❤️

MARKYSHA: je to o přístupu. My máme nevšedního trpaslíka a učitelka jej bere jako výzvu a nikoliv zátěž. Takže v momentě, kdy většina ve třídě čte Honzíkovu cestu, náš trpaslík dělá referát z publikace bitvy u Gettysburgu poté, co odevzdal třicetiletou válku.....

SCHWAB: Ono by jí nevadilo, kdybych mluvila slovensky. Ono ji trošku rozhazuje, když v rámci konverzace střídám jazyky podle toho, s kým mluvím. Ta dnešní mládež na takové věci asi není stavěná :)
Ale periodu jsem ještě nikdy s nikým neladila :))

KOPRETKA: už se chystáš? Máte to za dvě hodiny... ;)

NELLAS: já byl creepy as fuck, když hrátky osudu zachtěly a já trávil skoro rok osm hodin denně (jasne, ze to je nadstřelený číslo trochu) se třemi slovenkami. Nejenže jsem začal mluvit slovensky, ale rovnou i východniarski a o tom, jak se nám sladily periody, raději nemluvím. :))

ATUARFIK: "nejančete, já nejsem učitelka, já jsem pedagog!"

:)

NELLAS: Hlavne ze ji to netrigeruje. (Je na case naucit se mumlat si pod fousy neco madarsky.)

PISKVOR: Mně přijde děsivé, jak lidi o půl generace až generaci níž mixují češtinu a angličtinu... každý máme něco.

PISKVOR: ano

NELLAS: Kdybys přepínala mezi církevní latinou a staroperštinou, a ještě u toho točila hlavou o 360 stupňů, bylo by to lepší?

Včera mi kolegyně sdělila, že jí moje přepínání mezi češtinou a slovenštinou přijde "tak nějak creepy" :D