Ja som deti nikdy nechcel a mám partnerku, ktorá deti tiež nikdy nechcela, takže toto máme vyriešené uspokojivo.

Pre mňa to nebol hard requirement, keby som mal partnerku, ktorá by po deťoch hrozne túžila, asi by som sa s tým nejak zrovnal a asi by som aj urobil všetko pre to, aby som bol dobrý otec, ale sám som tú potrebu nepocítil nikdy (a navyše si úprimne myslím, že doviesť deti do budúcnosti, ktorá nás s najväčšou pravdepodobnosťou čaká, je ak nie rovno kruté, tak minimálne nezodpovedné).

XCHAOS: mě vlastně překvapuje kolik lidí otázku potomků nemá vyjasněnou, a tak nějak to rozhodnutí furt odkládají, nezabývají se tím, nemluví o tom s partnerem a pak jsou překvapeni, že ten druhý to vlastně má jinak. Me to přijde jako jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v životě. A když se rozhodneš, že děti v životě budeš chtít mít, tak se podle toho zařídit, a když ne, tak to včas a jasně komunikovat s okolním světem, aby si případný partner nedělal plané naděje. Sama jsem tuhle část asi podcenila.

NEI: Já myslím, že po této anketě [HOWKING @ Ženy, které nemají děti a muži se stejným stavem] dotyčnému došlo, že jeho tvrzení se zakládají jen na jeho výjimečně zpackaném osudu (který jej zformoval, do toho co je) a ne na obvyklé realitě běžných lidí.

Je mi skoro 40 a nemám děti, dobrovolně, nikdy jsem je nechtěla, nedávalo mi to racionální smysl, ale čekala jsem, jestli se třeba neobjeví nějaká irracionální touha - neobjevila. Kolem třicítky jsem si to i přinesla jako téma do terapie, snažila se to prozkoumat, protože mě trochu trápilo, že děti nechci, ale měla jsem pocit že bych je chtít měla. Tak jsem si akorát srovnala, že mít děti jenom proto, že "bych měla", je blbost. Dokonce jsem i žila s partnerem, který by děti docela chtěl, ale odešla jsem od něj. Teď žiju s jiným partnerem, který má dospívající dceru z předchozího manželství, která u nás tráví dost času a je to fajn, ale žádná touha po vlastním dítěti, ani teď nepřichází, tak už to tak zjevně zůstane. Budu holt spokojená cat lady :-)

NEI: Další technická: RO jsem dnes ráno zrušila.

Šlo mi především o to se neustále necyklit dokola v přesvědčování o vlastním názoru na věc, ve které je přirozené a žádané, aby byly názory odlišné a různorodé.
Přidala jsem tudíž nové pravidlo do záhlaví diskuze.

Protože nám tím zastavením nepříjemné výměny názorů bohužel diskuze trochu usnula, vítám nové příběhy a názory na dané téma.
Prosím netlačit se vzájemně v emocích na kraj psychologické propasti.
Nehrajeme si na to kdo má jedinou pravdu, pravda je většinou velmi relativní pokud nejde o přímo vědecky důkladně podložená fakta.

LUSINDA: trošku to usnulo, ale určitě se tam dají minimálně vyfiltrovat důležité informace.

NEI: není za co. Řekla bych, že pro ženy, co bezdětnost chtějí (třeba i výhledově) změnit je fakt dobré. ❤️

Já myslím, že na řešení ivf a podobných věcí je tu lepší auditko
[Tak co, půjde to? ]

VERUSHKA098: Ok, asi detaily kdyžtak dořešíme klidně v poště.
Děkuji za doporučení kliniky.

VERUSHKA098: Můžeš mít ale zmrazená vajíčka i embrya, ne?

VOIKUKKA: není. Ke všem těm úkonům podepisujes smlouvy a je tam důvod odběru. Tyhle úkony jsou hodně přísne.

Navíc pokud mrazis embrya tak musíš mít i u všech úkonů souhlas od partnera. Takže pokud podstoupis celý kolečko a on ti ke konci řekne smolik.....tak ty embrya nejdou vůbec použít. I při transferu jsou overene souhlasy s podpisem.

VERUSHKA098:
LUSINDA:
A je možné předem podstoupit kolečko pro dárce s tím, že primárně mrazí žena vajíčka pro svou potřebu, ale pokud by nechtěla nakonec z nějakého důvodu toto pro sebe využít, tak je muže darovat?
Nebo to vůbec není možné?

Jinak, jak nad tím v průběhu dne dumám, dospěla jsem k uvědomění, že mám okolo sebe vlastně poměrně hodně žen, které jsou starší, nebo nemají ani partnera, natož šanci na prcka, a působí naprosto v pohodě. Zároveň je nesmysl si pořídit potomka zištně proto, aby se o nás ve stáří postaral, když vůbec netušíme, jestli se na nás jednou třeba nevybodnou :D Stejně tak sourozenci, původně jsem si malovala, že jednou budu mít dvě děti, aby to jedno nebylo v životě "samo", ale kde jsem brala tu jistotu, to taky nevím. A v neposlední řadě, jak už tu někdo zmínil, mám taky furt intenzivně pracující rodiče, kteří by na to hlídání neměli čas, nebo rodiče partnera (80 let), kteří už na to pro změnu nemají sílu. Musím se přiznat, že ani to zmražení jsem nikdy neměla v plánu. Vždycky jsem si říkala, že když to prostě nepůjde, tak to tak asi má být a bylo by proti přírodě s tím jakkoliv bojovat. Ale ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla svojí AMH, tak jsem se rozhodla to podstoupit s tím, že si případně jednou řeknu, že jsem pro to aspoň udělala max, co jsem mohla...

HOWKING: takhle to nemáme. Rodiče jsem měl za vzor dlouho, ono těžké nemít za vzor velmi aktivní vysokoškoláky, úspěšné prakticky ve všem, na co v životě sáhli.... právě spíš to, že jsem je měl za vzor, ale mohlo vést k tomu, že moje vztahy skončily, jak skončily.