Část diskuze v tomto auditku mi napověděla jistou korelaci lidé, kteří neměli rádi své rodiče, nechtějí děti. (neberte to osobně, bojím se, že to zas bude některými vnímáno jako osobní útok, jen s autismem sobě vlastním sleduji korelace a glosuji je)

Technická vsuvka: trochu jsem upravila název, pokud vám to takto přijde ok, dejte mi na tento post +.

XCHAOS: Tak dejme tomu, že se bavíme o věku 18+, v pubertě asi fakt ne. Ale rozhodně máš větší šanci si rozumět s mladýma než starýma rodičema. Fotr byl píčus, kterej uznával jen vážnou hudbu, měl patent na rozum, a byl "stará škola". Uznávám, že jeho hlavní problém byl, že byl prostě arogantní namyšlenej zmrd, ale rozhodně bych si k němu snáz našel cestu, kdyby mu v mých 20 bylo 40 a ne 50+ (nebo co já vím),

NEI: To je právě klišé, který není pravda. věk neokecáš, kolik je tě osmdesátníku v kondici? 1%? Vidím to na svý věkový kategorii jak jdou ti lidé 55+ strašně dolů a každý rok se to % těch, kteří fyziky musí výrazně omezit to, co dělali doposud narůstá.

OCTOPUSS: on si kdokoliv s rodičema v jakémkoliv věku během dospívání má co říct? to je pro mě překvapivá informace... no nic, nejsem téma tohoto klubu, ale "muži kteří nemají děti" bychom mohli založit taky. Třeba z toho nakonec ještě vzejde nějaká křížová seznamka :-)

No taky nezapomínejte že aktivní člověk chodící túry může být i v 80 a válet se jen doma u telky a mobilu ve 20.
Je to velmi individuální.

OCTOPUSS: Klidně dáme jinou metriku: pokud jsou mladí rodiče, třeba s nima děti 18+ jedou v zimě lyžovat, s kolama do Itálie, trávi spolu prostě část dovolené. Tohle se mě netýkalo, hobby dovolené jen s kamarády a dovolené s rodiči tak od 16 spíš za trest a od 18 žádné.

XCHAOS: Je to celkem jednoduchý: nikdo nechce mít v pubertě fotra, kterýmu je 70, a pokud si pod sebe rovnou neslintá, aspoň je zkurvenej zastydlej boomer, se kterým si nemáš co říct.

Mě měli rodiče "relativně" pozdě, matce bylo tuším 30 a fotrovi asi 40, a viděl jsem ten diametrální rozdíl ve vztahu v porovnání s jednou mojí ex, která ve 20 měla rodiče, se kterýma mohla jít kalit (ne že by kalení byla zásadní metrika, ale asi je jasný, co se snažím naznačit).

NEI: Dobrá volba :)

mama mych deti se mnou zalozila rodinu v 37 letech, me bylo tehdy 30

CATEE: Úplně souzním. Tetu dělám dvěma klukům 12 a 14 a jsou strašně fajn. Když jsem je potkala, byla to dvě tulítka, teď už chtějí mít svůj prostor, o to víc mne dojde, když si najednou chtějí povídat, nebo mne obejmou, když přijdou že školy. S jejich matkou taky vycházíme skvěle a z toho mám radost. Ale přesně mne svírá tohle rozcestí, jak rostou rychle a čas v jejich domácnosti dobře utíká. Že prostě jednou budu sama a už bude na vše pozdě. No nevadí, mohu na stáří posílat peníze na děti chudých a třeba se stát pečující babičkou v dětském domově :) Však jaký si to udělám, takové to budu mít.
Období, kdy jsem se rozplakala nad každým kočárkem je za mnou a pocit malého smíření vítám s otevřenou náručí.

ACKO: Přesně k tomu jsem taky před pár lety už došla.

NEI: Já už mám vše vnitřně vyřešené, nicméně byla strašná úleva, když jsem pochopila, že moje máma je vlastně pořád dítě a nejde s tím nic dělat, ne se zlobit, ne na ní křičet, ne vysvětlovat, prostě nic. Fakt bylo to velmi osvobozující prozření, když jsem pochopila, že ji musím brát takovou jaká je, protože nelze ji změnit.

Jenom bych chtěla poprosit chvilku ostatní posečkat s úplně novými životními příběhy, ať trochu více stihneme prodiskutovat tyhle všechny již napsané.

Nečekala jsem tolik příspěvků, tak ať v tom nemáme hokej.

Ale vaše aktivita mě moc baví a těší! 🤍🤍🤍

ACKO: Doporučuji tuto knihu

NEI: No mě stejně vychovávala babička, takže vliv rodičů jsem nepocítila až do nástupu do školy, do jejich busy pracovního života jsem se nevešla, takže mě nechali na venkově s prarodiči. Jinak moje máma byla nedospělá celej život, vpodstatě dítě, o které se stará její matka, když babička umřela, očekávala, že se o ní budu starat já, že ji nahradím, syndrom Petra Pana se tomu říká, moje máma naprosto ukázkový exemplář. Kdyby se mi nevěnoval táta, tak nevím, nevím, jak by to dopadlo. Dospělost není vázána na věk, dcera a její partner měli malého v 27 a oba jsou velmi dospělí a zodpovědní rodiče. Jinak problém starých rodičů s výchovou je asi ten, že se k dítěti chovají jako k dospělému, neakceptují, že si potřebuje hrát, běhat, vybít energii, to jsem právě velmi postrádala, když jsem náš rodinný program porovnávala s dětmi, které měly mladší rodiče.