NEI: Díky za založení auditka, pro mě je to určitě také téma, ikdyž už ne tak naléhavé.

Omlouvám se za možná vlezlý dotaz, ale delší dobu, co tu na nyxu čtu, že bys ráda měla dítě, tak přemýšlím, zda ses zkoušela na to celé podívat i z hlediska genetiky? Z toho, co si matně o tobě vybavuju, tak nějakou genetickou zátež stran psychiatrie v rodině zřejmě máš a jestli se nepletu a trpíš bipolární poruchou, tak tam nějaké riziko dědičnosti je? Partnery si vybíráš psychicky srovnané a bez zátěže? Jaké by to pro tebe bylo, pokud by tvoje dítě trpělo stejnými nebo horšími stavy?
To že mateřství / porod / péče o dítě je mega hormonálně i energeticky náročný, a že tvůj zdravotní stav by to asi mohlo dost výrazně zhoršit?

Já mám třeba diagnostikovanou pouze sezonní depresi, přes kterou tak nějak funguju i bez medikace, v rodinný anamnéze mám zřejmě nediagnostikovaný PAS u prarodičů od mámy i táty, plus sama si přijdu odjakživa v dnešním světě jako exot a mimozemšťan a vlastně nemám asi potřebu tenhle svůj operační systém předávat dál, ikdyž si myslím, že je ve mně mnoho kvalitního a se sebepřijetím problém vůbec nemám.
A jo, mít vedle sebe spolehlivýho, nesobeckýho a pečujícího chlapa, kterej by zvládnul jednak vydělávat a druhak byl aspoň poloviční matka, zvládnul mě zastoupit v případě, že bych se zhroutila a skončila na psychárně, taky bych to mateřství nejspíš nějak zvládla, říkám si ale, jak bych mohla po někom něco takovýho chtít a z jaké pozice vlastně? Jsem sama až natolik kvalitní, aby druhej člověk se mnou měl zájem mít dítě i přes všemožný osery? A proč by to dítě měl mít zrovna se mnou a ne s někým, kdo to zvládat bude? Vždyť by to bylo zřejmě utrpení pro všechny zúčastněné a to riziko, že bych se na tom uplně odrovnala je vysoký.
Moje výhoda v tomto je, že mi ty biologické hodiny netikaly a netikají tak výrazně, abych to téma racionálně uplně nepřeválcovala a nesmetla ze stolu, navíc teď ve 41 a po rozpadu vztahu, kde jsem to rodičovství ještě trochu zvažovala, tak jsem se už na to začala cítit už i stará, páč už nemám čas někoho potkat a poznat tak dobře, abych nad tim začala uvažovat. Určitě bych nechtěla zakládat rodinu s někým koho neznám a nežiju s ním aspoň 4 roky.

Ty aktuálně stabilní vztah máš? Kolik času potřebuješ k tomu, abys druhýho poznala natolik, že bys začala uvažovat o tom, že s nim založíš rodinu? Jak dlouho trval tvůj nejdelší vztah? Jsi schopná udržovat a mít dlouhodobý a harmonický vztah, který by byl dobrý základ pro rodinu?

Chápu ale, že pokud to cítíš jak to cítíš, veškerý racionální argumenty jsou vedlejší. Ve finále třeba ti to tam nějak zaklapne a poskládá se to tak, že nakonec budeš spokojená :)

LUSINDA: No tak nevíš absolutně u nikoho, zda večer pláče do polštáře, ale to je každého věc.
Zní to od tebe tak jako kdybys je chtěla za jejich rozhodnutí devalvovat, víš.
Teda alespoň já mám ten pocit.

HOWKING: To pak není sobeckost, ale svobodné rozhodnutí.
Sobeckost je zbytečně nadužíváný slovo nejen na nyxu.

HOWKING: Nicméně vědomě se rozhodnout nemít děti je spíš opak sobeckosti.

Tak jsem přidala druhé pravidlo do záhlaví.

LUSINDA: chyť sa s Hovnkingom za ruku a odskáčte spoločne do piče, díky

HOWKING:
HOWKING: jako hele, hodně přelétáš od zdi ke zdi, jeden příspěcek o pudech, druhý o abstrakcích typu "sobeckost". Sobecké jsou geny (prostě se chtějí rozmnožit) nebo memy (třeba idea romantické lásky, nalezení "druhé polovičky", apod.), nemyslím, že vinit reálné lidi, že sobečtí jsou ještě oni sami, něčemu pomůže. Všichni nějak žijeme. Kdo k tomu navíc nepotřebuje soukromý tryskáč, má bod ;-)

VRATENKA: ano, já jsem varovaný byl. jako chci říct, poslední co bych tu chtěl rozjíždět je nějaké stěžování si na to, jaké jsou ženy... spíš jde o to, že jsem byl vždycky v zásadě romantik a vztahování se k tomu druhému "já" bylo pro mě v první polovině dospělého života extrémně důležité (i když fakticky doopravdy nefungovalo, jak se ukázalo). V tomhle spíš chápu ty ženy, které třeba chtěly, ale partner ne, a nedokázaly ten vztah přerušit (dokonce jednu takovou znám).

Prostě si myslím, že tohle může docela souviset s poklesem porodnosti ve vyspělých zemích, protože prostě civilizace není nastavená na ten relativně trvalý komfort a pohodlí, kde se nespouští snadno nějaký ten stav "máme se rádi a teď je ten správný okamžik". Resp. většinu historie měli lidi děti zřejmě spíš náhodou a trochu omylem.

Ja som deti nikdy nechcel a mám partnerku, ktorá deti tiež nikdy nechcela, takže toto máme vyriešené uspokojivo.

Pre mňa to nebol hard requirement, keby som mal partnerku, ktorá by po deťoch hrozne túžila, asi by som sa s tým nejak zrovnal a asi by som aj urobil všetko pre to, aby som bol dobrý otec, ale sám som tú potrebu nepocítil nikdy (a navyše si úprimne myslím, že doviesť deti do budúcnosti, ktorá nás s najväčšou pravdepodobnosťou čaká, je ak nie rovno kruté, tak minimálne nezodpovedné).

XCHAOS: mě vlastně překvapuje kolik lidí otázku potomků nemá vyjasněnou, a tak nějak to rozhodnutí furt odkládají, nezabývají se tím, nemluví o tom s partnerem a pak jsou překvapeni, že ten druhý to vlastně má jinak. Me to přijde jako jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v životě. A když se rozhodneš, že děti v životě budeš chtít mít, tak se podle toho zařídit, a když ne, tak to včas a jasně komunikovat s okolním světem, aby si případný partner nedělal plané naděje. Sama jsem tuhle část asi podcenila.

Je mi skoro 40 a nemám děti, dobrovolně, nikdy jsem je nechtěla, nedávalo mi to racionální smysl, ale čekala jsem, jestli se třeba neobjeví nějaká irracionální touha - neobjevila. Kolem třicítky jsem si to i přinesla jako téma do terapie, snažila se to prozkoumat, protože mě trochu trápilo, že děti nechci, ale měla jsem pocit že bych je chtít měla. Tak jsem si akorát srovnala, že mít děti jenom proto, že "bych měla", je blbost. Dokonce jsem i žila s partnerem, který by děti docela chtěl, ale odešla jsem od něj. Teď žiju s jiným partnerem, který má dospívající dceru z předchozího manželství, která u nás tráví dost času a je to fajn, ale žádná touha po vlastním dítěti, ani teď nepřichází, tak už to tak zjevně zůstane. Budu holt spokojená cat lady :-)

NEI: Další technická: RO jsem dnes ráno zrušila.

Šlo mi především o to se neustále necyklit dokola v přesvědčování o vlastním názoru na věc, ve které je přirozené a žádané, aby byly názory odlišné a různorodé.
Přidala jsem tudíž nové pravidlo do záhlaví diskuze.

Protože nám tím zastavením nepříjemné výměny názorů bohužel diskuze trochu usnula, vítám nové příběhy a názory na dané téma.
Prosím netlačit se vzájemně v emocích na kraj psychologické propasti.
Nehrajeme si na to kdo má jedinou pravdu, pravda je většinou velmi relativní pokud nejde o přímo vědecky důkladně podložená fakta.

LUSINDA: trošku to usnulo, ale určitě se tam dají minimálně vyfiltrovat důležité informace.

NEI: není za co. Řekla bych, že pro ženy, co bezdětnost chtějí (třeba i výhledově) změnit je fakt dobré. ❤️