Je mi skoro 40 a nemám děti, dobrovolně, nikdy jsem je nechtěla, nedávalo mi to racionální smysl, ale čekala jsem, jestli se třeba neobjeví nějaká irracionální touha - neobjevila. Kolem třicítky jsem si to i přinesla jako téma do terapie, snažila se to prozkoumat, protože mě trochu trápilo, že děti nechci, ale měla jsem pocit že bych je chtít měla. Tak jsem si akorát srovnala, že mít děti jenom proto, že "bych měla", je blbost. Dokonce jsem i žila s partnerem, který by děti docela chtěl, ale odešla jsem od něj. Teď žiju s jiným partnerem, který má dospívající dceru z předchozího manželství, která u nás tráví dost času a je to fajn, ale žádná touha po vlastním dítěti, ani teď nepřichází, tak už to tak zjevně zůstane. Budu holt spokojená cat lady :-)