NEI: Můžeš to případně zkusit probrat i s klinickým farmakologem, třeba by našel nějaké řešení.

NEI: psychiatrie je velmi zvláštní odvětví medicíny. Oni prostě nemají v popisu práce ty léky vysazovat a udělat to bez jejich souhlasu je prakticky ekvivalent trestného činu... Faktem je, že nějaké chráněné prostředí by to chtělo, psychika není sranda, ale na tu samotnou nemožnost bude jednou podle mě nahlíženo obdobně, jako se dnes koukáme na léčbu rtutí nebo přikládáním pijavic.

NEI: "zabolelo" :D

Nezabolelo ma od neho nič, akurát si nechávaš klub derailovať jedným autistom, čo je pochopiteľne tvoja vec. Takže enjoy.

NEI: tento klub sa zaoberá témou, ktorá je pre väčšinu ľudí extrémne osobná a pre mnohých aj citlivá. Pokiaľ nebudeš schopná upratať mudrlantov absentujúcich nevyhnutné množstvo bazálnej empatie, ako je Howking (a jeho multiid) a Lusinda, ktorí nepridávajú absolútne nič k téme, len tu komentujú osobné rozhodnutia cudzích ľudí, tak sa ti tu na to nakoniec všetci vyserú.

LUSINDA: No tak nevíš absolutně u nikoho, zda večer pláče do polštáře, ale to je každého věc.
Zní to od tebe tak jako kdybys je chtěla za jejich rozhodnutí devalvovat, víš.
Teda alespoň já mám ten pocit.

HOWKING: To pak není sobeckost, ale svobodné rozhodnutí.
Sobeckost je zbytečně nadužíváný slovo nejen na nyxu.

HOWKING: Nicméně vědomě se rozhodnout nemít děti je spíš opak sobeckosti.

Tak jsem přidala druhé pravidlo do záhlaví.

LUSINDA: chyť sa s Hovnkingom za ruku a odskáčte spoločne do piče, díky

HOWKING:
HOWKING: jako hele, hodně přelétáš od zdi ke zdi, jeden příspěcek o pudech, druhý o abstrakcích typu "sobeckost". Sobecké jsou geny (prostě se chtějí rozmnožit) nebo memy (třeba idea romantické lásky, nalezení "druhé polovičky", apod.), nemyslím, že vinit reálné lidi, že sobečtí jsou ještě oni sami, něčemu pomůže. Všichni nějak žijeme. Kdo k tomu navíc nepotřebuje soukromý tryskáč, má bod ;-)

VRATENKA: ano, já jsem varovaný byl. jako chci říct, poslední co bych tu chtěl rozjíždět je nějaké stěžování si na to, jaké jsou ženy... spíš jde o to, že jsem byl vždycky v zásadě romantik a vztahování se k tomu druhému "já" bylo pro mě v první polovině dospělého života extrémně důležité (i když fakticky doopravdy nefungovalo, jak se ukázalo). V tomhle spíš chápu ty ženy, které třeba chtěly, ale partner ne, a nedokázaly ten vztah přerušit (dokonce jednu takovou znám).

Prostě si myslím, že tohle může docela souviset s poklesem porodnosti ve vyspělých zemích, protože prostě civilizace není nastavená na ten relativně trvalý komfort a pohodlí, kde se nespouští snadno nějaký ten stav "máme se rádi a teď je ten správný okamžik". Resp. většinu historie měli lidi děti zřejmě spíš náhodou a trochu omylem.

Ja som deti nikdy nechcel a mám partnerku, ktorá deti tiež nikdy nechcela, takže toto máme vyriešené uspokojivo.

Pre mňa to nebol hard requirement, keby som mal partnerku, ktorá by po deťoch hrozne túžila, asi by som sa s tým nejak zrovnal a asi by som aj urobil všetko pre to, aby som bol dobrý otec, ale sám som tú potrebu nepocítil nikdy (a navyše si úprimne myslím, že doviesť deti do budúcnosti, ktorá nás s najväčšou pravdepodobnosťou čaká, je ak nie rovno kruté, tak minimálne nezodpovedné).

XCHAOS: mě vlastně překvapuje kolik lidí otázku potomků nemá vyjasněnou, a tak nějak to rozhodnutí furt odkládají, nezabývají se tím, nemluví o tom s partnerem a pak jsou překvapeni, že ten druhý to vlastně má jinak. Me to přijde jako jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v životě. A když se rozhodneš, že děti v životě budeš chtít mít, tak se podle toho zařídit, a když ne, tak to včas a jasně komunikovat s okolním světem, aby si případný partner nedělal plané naděje. Sama jsem tuhle část asi podcenila.