HONZAL: u nas je 14 tydnu materska, potom jdou deti do KiTa pokud chce matka pracovat a nema manzela kterej muze delat na mensi uvazek. Ono ale nejde jen o materskou: deti ti zmenej rozhodujicim zpusobem zivot, kdykoli se neco stane, musis umdisponovat a treba pri nemoci ti KiTa neni nic platna.

MART1NKA: To je i muj nazor. Na paygap existujou dva pohledy: ten prvni je vlastni spis levicovejm organizacim, ktere vychazeji z toho, ze je systemova nespravedlnost ze zeny (kupodivu jde vzdycky pouze o zeny) dostavaji mene i kdyz podavaji mensi vykon - kvuli detem, ale treba i kvuli work life balance, u nas jsou bezdetny a svobodny holky presto casto zamestnany treba na sedesat nebo osmdesat procent, proste protoze chtej. Jedna z nich je moje dcera, dela osmdesat procent aby mela vic ze zivota. Samozrejme ze za takovych okolnosti nikdy neprevezme vedeni nejakyho projektu a to se projevi i financne. Kdyz se to samy tyka muzu, je to ovsem samozrejme vsem jedno :-)
To je ten narativ ze "v cili musi vsichni (krome muzu) dobehnout stejne" a tam nas statisticky urad mluvi asi o 15% rozdilu.

Druhy narativ je, ze bez ohledu na pohlavi nebo cokoli jineho se pocita pouze srovnatelny vykon, profesni zkusenost a praxe, mira odpovednosti pozice a pracovni (predevsim) nasazeni. To znamena, ze nekdo kdo jako nase kolegyne tou profesi zije, deti nema, v praci je dvanact hodin denne a pokud vse pujde podle planu, jednoho dne nasi firmu prevezme ma ten pay gap nulovej, respektive vydelava vic nez jeden nas muzskej kolega kterej ma dve maly deti a s manzelkou si peci o ne delej. Kdyz srovnas statistiky ktery opravdu srovnavaji jablka s jablky, tak je ten "nevysvetlitelnej rozdil" asi kolem tri procent - tam jde nejspis treba i o osobni sympatie a podobny veci. U nas je nulovej, pro nas je rozhodujici nasazeni a urcita vasen pro architekturu. Ten narativ na rozdil od toho prvniho vychazi z rovnych sanci na startu.

MART1NKA: Nikdo ženám nebrání po 6 nedělí zase skočit do pracovního procesu nebo snad ano?

MART1NKA: Zrovna jsem to chtěl napsat. Naprosto zásadní diskvalifikace je česká luxusní rodičovská. Tedy on to není luxus, ale totální lobotomie dané ženy (muže). A pokud chci něco dělat na top úrovni, tak si to prostě nemohu dovolit takovou kariérní prodlevu a ujede mi vlak. Proto zastávám dost nepopulární názor, že koukat na to, aby bylo stejně lidí na vrcholných pozicích od obou (dneska asi od každého :-)) pohlaví je naprostý nesmysl. Problém je jinde. Diskvalifikaci žen jen proto, že to jsou ženy, vidím mnohem víc jinde. Ostatně v mnoha ohledech jsou diskvalifikováni zase muži, ale o tom se nikde nepíše. Protože to žádný chlap nijak neřeší. Je si vědom, že každý má jiné dispozice a i možnosti.

Fakt bych tohle neviděl tak černě. Zrovna nedávno jsem se bavil s jednou Španělkou, která pracuje na vrcholné pozici tady v CZ a dost si právě pochvaluje rovnější přístup než doma. Přitom ES je na vrcholu žebříčku.