OLIAS: ad 3. imho člověk vnímá děje podle nastavení+nalazení vlastní mysli. imho ten, kdo se cítí povolán k šamanskému umění, by v tomhle duchu se sebou měl pracovat, snažit se vidět za tu tapetu, kterou si člověk natahuje na svět pro zjednodušení orientace ve světě, ne si jen vybrat ze dvou možností "reálné/nereálné", "dobré/špatné"... čiliže by měl být schopen dekonstruovat a nerozsypat se a také stavět.
já třeba kdysi doufala, že až přijde nějaké zásadní prozření, zmizí nejistota, bude jasné, jak co je, ale nakonec to vypadá tak, že nejistota je tu pořád, jen já jsem schopná se s ní mnohem víc smířovat, jinými slovy můj pocit není tak závislý na tom, jak interpretuju dění okolo.
pak jsou samozřejmě chvíle změněného vědomí, kdy jsou určité věci úplně jisté, mizí pochybnosti atd., ale to považuju za takový specifický modus operandi, za specifický projev vědomí. pak je potřeba tyhle zážitky strávit a přenést nějak do jiných stavů vědomí, třeba tzv. běžného.