TYET: Pokud vyhodíme představu Boha jako nekonečné lásky, kde upřímně řečeno to dost ukazuje na dogmatickou víru, že Bůh je takový, protože jinak by to přeci nešlo, tak nám doopravdy zůstane pouze to, že se musíme starat sami o sebe. A Nagualové si vzali jednoduchá fakta. Jediné, na co se můžeš spolehnout je čas a smrt. A vzheledem k tomu, že smrt je tu stále s námi, tak není prostor na flákání se. Aneb "neznáš ani dne ani minuty". Z toho principu je logické, že místo resignace vzlali Nagualové myšlenku smrti jako svůj hnací motor...
OGMIOS: Nevím, jestli je Vesmír přátelský, ale když se podíváme na veškeré aspekty života. Nejenom našeho (jak si stále něco nalháváme, jak neposloucháme své vyšší já a z toho po tom do nekonečna trpíme), ale i duše naší rodiny, města, národa a v neposlední řadě lidstva, tak tady máme jednoznačný důkaz o tom, že Vesmír je predátorský a zlý. To, co se děje ve světě je samozřejmě důkazem úpadku naší morálky a hodnot. To samozřejmě generuje to, že 1% má možnost si s námi hrát na kočku a na myš a jsme pro ně, na fyzické (i duševní) rovině loutky. Ale zase je to začarovaný kruh (kruhy jsou nejlepší ne ;)). Je tomu tak, protože my tomu tak dovolíme...
Takže otázka? Pokora a víra, že po smrti, když nebudu moc "zlý" je ráj, takže celý život budu pokorný a hodný a budu možná mít vstupenku do nebe. A nebo boj o vlastní individualitu a svobodu?
Když jsme u představy pekla po smrti, tak mi to nedá vzpomenout si na Welsche, kde ve svých Hovorech s Bohem trochu rozebírá představu nekonečného pekla a utrpení.
Pokud je Bůh, tak dobrotivý a všemilující, tak proč by něco takovýho dělal?