Omlouvam se, ale kdyz uz jsem to nacal, tak sem patri pro doplneni i muj pohled z te doby a ne zpetne kriticky pohled z dnesni doby ( coz bylo obsahem mych predchozich dvou prispevku)
Cast III - jak jsem to tehdy videl:
1. Bylo mi sedmnact a me priority byly samozrejme jinde nez primo v politice. Byla to kultura - hudba, literatura, film, divadlo, casopisy a vubec nove informace ( tedy krome zenskejch a mody). Prazskemu jaru a "socialismu s lidskou tvari" jsem veril bezvyhradne. Vzdyt pro me ocekavani a priority zacatek splnoval vic nez se dalo ocekavat - koncerty, desky,divadlo, zajimave filmy, spousta casopisu se spoustou informaci, porad neco noveho. Reforma socialismu mi pripadala realna.
2. Z vrcholnych a prezentovanych politickych predstavitelu byl pro me ekonomicky kral Ota Sik - jeho teorie se zdaly neprustrelne, jednoduche a rychle realizovatelne. Pro studenty byl cisar Cestmir Cisar a navrhovali ho i na prezidenta. Nebyl jsem jiny, ale po pravde dodnes nevim ani proc - spis ze to patrilo ke studentskemu postoji. Cernik jako predseda vlady byl velmi respektovany ( i z meho pohledu). Existenci Kriegla jsem zaznamenal az po navratu z Moskvy - a to byl hrdina, po jehoz minulosti se nepatra. Smrkovskemu, Pavlovi,Hejzlarovi a Husakovi jsem moc neveril kvuli minulosti a Hajek byl pro me necitelny. Dubcek mi pripadal trochu jak Vana z Mrazika ( prilis teatralni, slunickovy, neprakticky ) - prilis okaty kladas. Jako celku jsem jim veril, ze chteji v nastoupene ceste pokracovat - tem prvnim jako osobnostem, u tech druhych jsem predpokladal, ze spatna zkusenost z predchozi doby jim stacila.
Varovani a hlasy o nereformovatelnosti komunistu a jejich nezajmu na vybudovani demokracie, ktere prichazelo z KAN a K231 ( byvali politicti vezni) jsem vnimal spis jako prehnane skarohlidstvi vychazejici z jejich starych a dnes uz neplatnych zkusenosti.
3. Vstup vojsk byl pro me sok a dobrodruzstvi zaroven. Pocit zrady, bezmocnosti, bezpravi se misil s obrovskym vnimanim najednou vyrostle sounalezitosti lidi, vzajemne nevynucovane solidarity, ochoty pomoc mezi lidmi, kteri se jeste pred chvili neznali, pocit jednoty odporu ... tohle vsechno dokazal vytvorit spolecny nepritel. Tenhle pocit trval kratce ( do vyroci v 99) a nikdy potom uz jsem ho v takove mire nezazil.
4. Pak uz to slo z kopce - z kolaborantu a zradcu se stali ti pravi a neochvejni komuniste a z reformatoru revizioniste, kteri se dokonce zacali ze strachu o sva koryta likvidovat mezi sebou. Prvni byli na rade bolseviky nechteni Smrkovsky a Kriegel. Dubcek po invazi odvolaval jednoho reformistu za druhym a stejne neusel odvolani z funkce a prerazeni na predsedu NS. Tam jeste stacil ( aby si pomohl ?) podepsat pendrekovy zakon proti vlastnim lidem, co ho vyznavali a take skoncil. Predchozi varovani od KAN a K231 zacaly nabyvat realnych rozmeru. Vyroci invaze bylo uz vystrizliveni a nasledovala uz jen dvacet let trvajici kocovina.
5. Zacal cas proverek - vyloucenych a vyskrtnutych pribyvalo - byl to cejch pro budoucnost cele rodiny. Z knihkupectvi a knihoven zacaly mizet knihy, mizely dobre filmy a divadelni kusy, koncily nektere casopisy - zacala cenzura. Pak zacali mizet lide z verejneho zivota - zpevaci, herci, spisovatele, profesori na skolach, odborni asistenti, nekteri vedouci pracovnici - duvod : zakaz cinnosti, emigrace, nucena emigrace,vezeni.
6. Nebyly politicke procesy a prime politicke vrazdy, nebyly uz pracovni tabory, presto dokazala STB nastolit pro obekty svych zajmu a jejich okoli psychologicky teror - a ten lamal charaktery.
7. V lidech skoncila nadeje na zmenu, zmizely idealy, tatam byla sounalezitost a solidarita. Zacalo se jet na vlastni triko a osobni vyhody - konformismus, udavani, neochota videt, slyset ci se angazovat v cemkoli. Nebyt videt, byt v schovan v davu, neupozornovat na sebe se zacalo stavat pro mnohe prioritou - a to byl cil! Nepomohl ani Palach.
8. Domovni duvernice zacaly zase udavat za nevyvesovani praporku na prvniho maje, ke karierni likvidaci stacilo prohlaseni ulicni organizace KSC, ze dotycny nesouhlasi s internacionalni pomoci SSSR Ceskoslovensku, jednim z kriterii pro prijem na skoly byla otazka o vztahu k invazi a SSSR. Seda barva a prumer byla modnim trendem normalizace. A lide se prizpusobovali. Vzniknul Leninsky svaz mladych, ktery se nasledne transformoval do SSM
9. Po proverkach skoncilo nasilne verbovani do strany zname z padesatych let. Strana se po cistkach obavala infiltrace a tak nastoupila vyberovy trend. Clenstvi v KSC byl porad vytah v kariere, ale nebyla to povinna zalezitost. Dotycny zajemce musel napred ziska rucitele a zazadat o kandidatsvi, ktere trvalo minimalne dva roky. Pak zadal o clenstvi a ne ve vsech pripadech ho dostal, zvlast kdyz byla v rodine nejaka cerna ovce. Pokud byl z tohot duvodu odmitnut prinaselo to KSC dalsi bonus - z duvodu kariery se stavala cerna ovce pro KSC i cernou ovci v rodine a darilo se tak rozbijet podporujici vazby.
Presto, ze KSC, jeji ideologii a prestavitelum uz nikdo neveril, za dosti o vstup do karierniho vytahu nebylo nijak malo. Protoze ale tohle clenstvi uz verejnosti bylo vnimano vicemene pejorativne ( ikdyz ne primo navenek), casto se soukrome zduvodnovalo jako : " kdyz jsem chtel vykonavat svou profesi, musel jsem". To ale nebyla uplna pravda, platilo to jen pro relativne uzky okruh zamestnani, vetsinou souvisejicich s castym cestovanim do zahranici ( ministerstvo zahranici a cinnosti servisujici diplomaticky sbor, obchodni vysadky a exportni spolecnosti po ministerstvem zahranicniho obchodu apod) a samozrejme pro vedouci a ridici pracovniky. Jinak profesnich odborniku mel stat malo a uz dlouho nevazal vykon techto cinnosti na clenstvi v KSC ( ovsemto se netykalo vyloucenych ci vyskrtnutych, disentu apod).
Druhym sdelovanym zduvodnenim bylo : " je potreba, aby do strany vstupovali slusni lide. cim vic tam bude slusnych lidi, tim snaze zmeni stranu zevnitr" ... bylo tomu naopak, pokud se nasli slusni lide s timto zamerem, tak bud byli rychle odejiti, nebo KSC zmenila je. Proto se dnes smeji, kdyz se tahle zduvodneni uvadeji jako obhajoba jeste dnes. U Fishera se mi ale chtelo blejt.
10 Zaver : Normalizace naucila lidi sobeckosti, nicila charakter, naucila je nechtit vycnivat a davat prednost jistotam prumeru. Odnaucila je sebezodpovednosti a samostatnoti rozhodovani vcetne moznych rizik a vymenila jim to za pocit a pristup : "nekdo by mel, melo be se.. " "Nekdo prijde a nenecha me umrit" "Stat se postara". ... A to je dedictvi, ktereho jsme se jeste porad nezbavili.