ZSIS: Na švih je Peltonenka lehká (jasně, vezme ostružinový šlahoun nebo tenkou větev, ale polínko po délce rozhodně ne), štípu batoningem.
Z mého pohledu záleží na konkrétním noži. Viděl jsem takhle Moru vylomenou z rukojeti (plast kolem toho krátkého trnu nevydržel), a taky nůž z nějakého nerezu, kterému se při batoningu vylomil pořádný zub - jenže majitel ten nůž zkusil zatlouct do nějakého pokrouceného dubového polena, což čepel nedala.
Peltonenka je z uhlíkovky, má docela silný hřbet a šavlový výbrus, rukojeť je skoro fulltang - dobré vlastnosti, aby batoning přežila ve zdraví.
Za druhé taky záleží na dřevě. Nůž je jinak namáhaný, když s ním štípneš pěticentimetrový klacíček suchého smrku, a jinak, když ho zatlučeš do deseticentimetrového polínka syrového dubu, který rostl do spirály. Já štípu v naprosté většině jehličnany a ne moc silné, takže mívám rozpůleno na 1-3 rány tloukem. Jestlis dal desátou ránu a poleno pořád vzdoruje, tak možná štípeš něco, na co ten nůž nestačí. :)
Teflonovou povrchovku tření o polínko samozřejmě trochu odírá, ale zdaleka ne tolik, kolik bych čekal. Mám naštípáno tipuju vysoké desítky, možná stovku polínek a na holém kovu nejsem nikde.
Když vím, že budu muset zpracovávat víc dřeva, vezmu s sebou jiný nůž, ale když už dva dny leje, všechno je mokré a já potřebuju suché třísky na oheň, tak je pro mě důležité vědět, že daný nůž to bez problémů zvládne. Nebýt tohohle požadavku, nejspíš bych ven tahal nějakou obyčejnou Moru v plastu za tři stovky.
Pokud chceš škrtat, budeš si asi muset na hřbetu nabrousit ostřejší hranu, v továrním stavu firesteel moc nebere.