Na Fair Trade je bohužel nabalená obrovská spousta "pomáhajících" organizací, všelijaké neziskovky plné nadšených dobrodinců, co dělají za dobré slovo a malý plat. Známe je i u nás. V součtu, i když se nesnaží bohatnout a okrádat, jsou náklady na celý moloch příliš vysoké a navyšují cenu produktu až na úroveň jakou mají ty samé produkty na konci sítě překupníků.
Protože byť jediný evropský úředník dosazený do oblasti třeba Střední Ameriky musí dostávat plat odpovídající jeho zemi, nějaké stravné, hotel a letenku. A jsme na stonásobcích platu farmáře.
Koncový obchodník s kávou přijede na svoje náklady, vybere si dobrou sklizeň, koupí ji a možná realizuje zisk. Navíc se zas ukazuje, že ekonomika a zisk podporují ekologii - extrémně chemicky pěstované plodiny nejsou chuťově na špičce. Mají větší, jistější sklizeň, ale většinou se potácí okolo průměru chuti. A je fér nechat farmáře vybrat, jakou cestou se vydá.
A netvrďte mi, že nescafé nebo Marks&Spencer na fair trade nevydělává.
Pamatuju se na přednášky o tropickém zemědělství ( pořádný odkaz bohužel nenajdu, přednášející Bert De Somviele) na téma škodlivost pomoci vyspělých států. Už sice víme, že dovézt do rozvojových zemí jídlo nebo peníze škodí, ale dovoz informací je taky na nic. Banda (většinou) mladých vědců, doktorandů a dobrovolníků vtrhne do oblasti a pomůže místním zvýšit úrodu a odbyt pomocí Evropských a Amerických postupů. A jak odejdou, místní koukají jako tele na vrata - protože nemají kontinuitu mezi tím, co uměli a nově zavedenými postupy farmaření, evidenci, prodeji, a během pár let jsou tam, kde byli. A nebo nich dobrovolníci zůstanou na věky a celé jim to řídí. V nejhorším případě zaškolí vybrané místní do úřednické činnosti a vytvoří tam další zkorumponaný moloch.
To už je hodně OT - Bert řešil spíš pěstování než obchod. Doporučoval snaživému Evropanovi dosáhnout spíš nižší vzdělání (maximálně magistra), odjet do Afriky a 3 roky s nimi žít a hospodařit po jejich. A pak teprve začít vymýšlet.