NELDE: já obvykle účty neruším, jen je převedu na nějaký bezplatný tarif a čekám, kdy bude zase nějaká výhoda. Teď z hlavy si vzpomenu na Waldviertel Sparkasse von 1842 když zdražila a zároveň ve vedlejší pobočce FIO (tehdy ještě záložna) zavedla svůj bezplatný účet.

Pak u Poštovný spořitelny, abych ho po nějaké době opět založit výměnou za nějakou odměnu a zase zrušil a zase založil,... to mi připomíná, že bych ho mohl zase zrušit a čekat, až mi nabídnou voucher do DM nebo něco podobného, když ho opět založím :D. A Oberbank jsem kdysi měl, když pak změnili (a hlavně hodně zneprůhlednili podmínky) tak jsem účet zrušil.

DAVIDOWITCH: to není účelně vynaložený náklad, ale spíš mi to přijde jako riziko kšeftu. Banka má taky možnost odstoupit od smlouvy v mnoha případech (trestní stíhání, pokles hodnoty zástavy bez dosypání collaterálu, úmrtí, zhoršení fin. situace dlužníka...). Takže když vemu opačnou situaci - úroky vzrostou, banka vypoví smlouvu třeba z důvodu zhoršení fin. situace dlužníka (nebo jiného, to je asi jedno), ale to financování ji zůstane za původní podmínky a může to přeprodat někomu dál za mnohem vyšší (současný) úrok. Logicky tedy pravidlo, že náklady na financování zrušené smlouvy jde požadovat po dlužníkovi, by mělo jít aplikovat i na druhou stranu, tj banka při takovém zrušeném úvěru, na kterém vydělala, by výdělek měla odevzdat dlužníkovi. Prostě je to hra na obě strany - někdy to jde nahoru, někdy dolů.

Samozřejmě zjednodušuju, ale takhle je to pro banku extrémně výhodné a nenese skoro žádné riziko zato nese velké zisky (beru statistiky čnb, kde problémové úvěry jsou cca 1%, přičemž vyloženě ztrátové jsou tak polovina z toho)