ADELHAIDA: závidím a přeju, ale furt závidím.
ne, rozhodně tohle nefunguje univerzálně. jsou děti, které nesnědí ani malou porci. ani neochutnají. a klidně budou sedět hodiny u stolu nad plným talířem, klidně obětují dezert, zmrzlinu, pohádku, cokoli, co mělo fungovat jako motivace k tomu "aspoň jedno sousto a po obědě bude xyz", a to dokonce i když ono jídlo, které by měli teď ochutnat, je něčím, čím byly ve věku batolecím krmeny a co jim chutnalo, co vidí běžně na talířích ostatních členů rodiny, ale PROSTĚ. TO. NEJÍ!
a bohužel tyhle geny jsou nesmírně silné a dominantní.
zn: nic tak neotráví nadšeného kuchaře jako pět strávníků, z nichž každý trpí iracionální averzí k něčemu jinému, s téměř nulovým průnikem! akorát kuřecí řízek žerou všichni bez keců, a ten zas nerada chystám já.