• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FINpoezie & texty různých autorů
    LEON_CHAMEAU
    LEON_CHAMEAU --- ---
    Lauri Otonkoski
    O třetím

    Konec čekání, druhý krok.
    Zrození z ženy. První.

    Cenu slova a měsíce
    určují tytéž váhy bez závaží.

    O třetím nevíme, ptej se.
    LEON_CHAMEAU
    LEON_CHAMEAU --- ---
    Lauri Otonkoski
    ALE

    Mysli odvážně: nebe je skleněné.
    Mysli odvážněji: nebe je skleněné,
    ale kameny lehké.

    To, co se říká dítěti,
    když svlékne svou první tušící jistotu,
    své první sametové trepky:

    pohleď na kostel a přístav. Máš oči.
    Je slupčitý život jablka, je obilné motto chleba.
    Z chladu jeskyně
    k teplu vína
    vede po vodě cesta, a čas
    je změřen v mapách, není příležitosti,
    která by nestála za oslavu.

    A dál:
    mysli odvážněji
    a spi v objetí,

    neboť tehdy je odvahy třeba,

    když prší střepy.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    Anna Klofáčová
    ...už zase skáču pod kola aut

    Brzy se smráká
    a tucet světel odnaproti
    zívá střepem bystrozrakých
    ...šla bych na panáka.

    Skočit
    si číselnou řadu...
    diagonálou do hlavy
    šroubovák
    a prášek proti hladu
    a masážní gel
    na lopatky
    jsem smetená
    /nachystaná u dveří/
    v pytli na odpadky...

    V černym igelitu
    a na přechodu figurální kresba
    .
    .
    .
    v taktických tazích
    psychopatů

    KEMENTARI
    KEMENTARI --- ---
    Faustovský inzerát:

    Budu žít sťastně až do smrti s tou,
    která mě dokáže přesvědčit,
    že to má nějaký smysl.

    /Albert Kaufman - Otevírací doba/
    FIN
    FIN --- ---
    Ivan Diviš
    Žalm 37


    Vznešená zvířata: bezbranná svatost
    ničená konkistou člověčího vepře:

    sněžný levhart s prackami ze sametu,
    někde v Hindukúši větřící první sníh.

    Mořský orel s plavými kamašemi,
    vyhlížející Robinsona Jefferse
    jednomyslně zvoleného sněmem zvířat
    a uznaného za člověka rovného rodem:

    ledňáček v Čechách předposledního sna,
    ledňáček nad rybníkem rozlitým tiše tak,
    že se tam nedočkáš ani ani

    Cožpak nejsi drobounký posel Krista,
    cožpak mu zobáčkem nepřidržuješ vlečku,
    zapomínaje přitom na svou drzou krutost?

    Chtěl bych dětem ukázat břehuli,
    sovu puštíka
    novozélandského kivi

    v posledním zákmitu vlasti
    sumce a lipana
    sumce a lipana
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    Jiří Kolář
    Amnestie

    Z prázdné ptačí klece
    vyvěs
    bílou vlajku

    FIN
    FIN --- ---
    Ivan Diviš
    Žalm 9


    Z nižšího vesmíru sype se dvounulka,
    sněží grobiánům, šustí duším v tísni.
    Z vyššího koulejí se slzy,
    krupobití rovnou do tlamy.

    Ubikace, čtyři palandy,
    prostřed stůl, snad se lze opřít lokty
    a civět jeseteru do břicha.
    Někde zastřešují.

    Přikleká máma: on jako solný sloupek,
    tak právě k ulomení. Nepláče,
    ale jeho oči plavou v akváriu,
    kde rejdí rejnoci a kde bříšky vzhůru vznášejí se
    dvě utopená morčata.

    Přikleká otec. Nadáli jsme se,
    miláčku, čehosi bez opakování.

    A jak všechny smutky, chvíle před popravou,
    mžik před spuštěním palby, výnorem ponorky –
    i tohle probíhá jak oko na punčoše
    a vidím jesličky, u kterých postáváme,
    vnímáme jen figurky, tu umnou,
    vírou kdysi sestavenou řezbu –

    Michaeli v zlatém plášti,
    vysetém zrny: třetí
    bytosti ve vesmíru –
    zastav se nad tímto domem,
    vyjmi z pochvy meč, a hlídej.

    Z nižšího vesmíru sype se dvounulka,
    z vyššího koulejí se slzy
    rovnou do tlamy osudu
    žvýkajícího skopové…
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    O. Mikulášek
    Řada druhá – VIII.

    Tvůj prs mne vidí a dech slyší.
    Pleť tvá zavoní v mém stínu.
    Chuť tvých úst mne vrací vínu
    a tvé tělo zase číši.

    krví svou se k tobě řinu,
    oblostí tvých údů splaven.
    Slepí v citu, v šeptu tišší

    vznáším se jak v tváři nach.
    A proč těžký jsem jak kámen,

    pohozený v zahradách.

    První obrázky

    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    O. Mikulášek
    Finále

    Když jsem si večer postýlal,
    našel jsem tvůj vlas –
    všechno, co zbylo z tvé hlavy.

    A vůně tvého těla v peřinách –
    všechno, co mi zůstalo z tvé lásky.

    Má hlava těžkne od toho dne.
    A moje srdce ohýbá mne v chůzi,
    neboť jsi stále v něm.

    Ortely a milosti

    MARDOU
    MARDOU --- ---
    Jean-Nicolas-Arthur Rimbaud

    Sezóna v pekle

    Podařilo se mi vymýtit ze svého ducha veškerou lidskou naději... Mlsně očekávám Boha... Mořský vzduch mi spálí plíce, zkažené povětří mi vylouhuje kůži... Ano, zavřel jsem oči před vaším světlem. Jsem zvíře, jsem negr. Já ale mohu být spasen. Vy jste však falešní negři, vy šílenci, ukrutníci lakomci. Kupče, jsi negr, úředníku, jsi negr, generále, ty jsi taky negr... Dost už slov! ... Křik, bubny, tanec, tanec,tanec, tanec... Už ani neumím mluvit! ... Odstranil jsem z nebe modř, která je černá, a žil jsem, zlatá jiskra přirozeného světla... Poslal jsem k čertu palmy mučedníků, světlo umění, pýchu vynálezů, hrabivost loupežníků; obrátil jsem se k Východu, k prvotní, věčné moudrosti... Což jsem kdysi neměl příjemné, hrdinské, báječné mládí, jen ho zapsat na zlatých listech – toho štěstí bylo příliš! Pro jaký zločin, pro jaký omyl jsem si zasloužil svou dnešní slabost?... Já, který se nazýval mágem nebo andělem, zbaveným veškeré morálky, jsem vržen zpátky na zem... já mám najednou svírat v náručí syrovou skutečnost! ... Je třeba být naprosto moderní...

    ...JE est un autre ... Je dis qu'il faut être voyant, se faire voyant.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    Viktor Dyk
    (Česká ukolébavka.)

    XXXII

    Spi sladce, moje dítě,
    spí celá tvoje zem’.
    Spi tiše, až se vzbudíš
    tím těžkým jejím snem.
    Spi sladce, moje dítě!
    Spí celá tvoje zem’!

    Spi, abys rostlo rychle,
    a mohlo trpět v čas.
    A nediv se, že slyšíš
    dnes příliš tvrdý hlas.
    Dnes kolébá tě otec,
    a ten má tvrdý hlas.

    Z deváté, desáté ruky
    myšlénky budeš brát,
    a po Evropě nosit
    už obnošený šat.
    Z deváté, desáté ruky
    myšlénky budeš brát!

    A oklikami půjdeš půjdeš,
    kde jiní rovně jdou.
    Co jiným zcela jasným,
    bude ti záhadou.
    A oklikami půjdeš,
    kde jiní rovně jdou.

    Nedej se ukřižovat
    od věčných pochyb svých,
    cti raděj’ autority
    v katédrách, v dennících.
    Bij cizí autority,
    abys svou vlastní zdvih’..zdvih’...

    A nerozbíjej hlavu
    o malichernou zeď.
    Vyber si zvučná hesla,
    a to tě spasí, hleď!
    Tvůj otec rozbil hlavu,
    a ty měj rozum teď!

    Tvé děti z desáté ruky
    myšlénky budou brát,
    a po Evropě nosit
    už obnošený šat.
    Spi sladce, moje dítě!
    Je nejlíp v Čechách spat!


    Marnosti (1900). Tohle mohl zpívat klidně i Kryl a dnes bysme se ji taky měli všichni naučit
    FIN
    FIN --- ---
    Hermann Hesse
    Lehce opilý


    Do jisté míry jaksi, málo platné,
    žvanění naše je jako to kvítí,
    co našim tetám za výstřihem vadne,
    však život dále se svou cestou řítí.

    Jak praví zoolog díky své učenosti,
    jsou zvířata, co prospí zimu v sluji,
    přičemž se vlastním tukem vyživují;
    však žijí spokojeně, bez starosti.

    Pokud jde o nás, je prý silou hnací,
    že naše bytí kamsi výše cílí.
    Snad to je to, co naši situaci
    činí tak beznadějně směšnou v každé chvíli.

    přeložil Vladimír Tomeš
    FIN
    FIN --- ---
    Hermann Hesse
    Vzpomínka


    Jak k tomu došlo, nevím sám,
    že vale dal jsem svým zahradám
    a mlčky koně popohnal,
    a od těch dob že v spárech má
    mě lítost, žárlivost a žal.

    A že v své nevíře jsa jist
    jsem na náš vztah dštil nenávist
    a chtěl si z něj jen šašky tropit,
    a přec že nejednou jsem šel
    žal tajně v číši vína stopit.

    Mezitím rychle pádil čas;
    jak závoj světla trvá v nás
    ten letní sen, byť byl tak krátký.
    Však není brána ani most,
    kudy by vedla cesta zpátky.

    přeložil Vladimír Tomeš
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    Print
    Hranice hříchu

    Já, Josef Arimejský, zbožný muž,
    třináctý z apoštolů,
    vzdělaný farizej,
    služebník služebníků tvých
    pokora ve slámě
    šlépěje k Jerichu
    chudoba mecenáše
    rybář bez hříchu
    větev pro Jidáše
    a voda pro Piláta
    ticho v Getsemanech
    a křik na Golgotě
    tvá svatá slina z bláta
    tvá rouška na nahotě…
    Opřený o slovo
    kterým jsi dokonal
    tvé mrtvé tělo
    z kříže sňal
    na rukou snesl
    krev z tvých ran
    do hrobu
    kde předtím nikdo nelehal
    Pro tebe přichystal!
    Daroval!
    Do plátna obvinul!
    Vonný nard rozléval!
    Uložil!
    Zulíbal…

    a tys mi na třetí den vstal!!!

    Ty pyšný Synu Davidův
    posedlý vlastním vzkříšením
    v tom hrobě bez tebe
    jsem mrtvým zůstal sám

    sám v sobě opuštěn
    sám sobě sám…!

    FIN
    FIN --- ---
    nemohu si pomoci, tahle mě přímo uchvátila...

    Edwin Morgan
    Strawberries


    There were never strawberries
    like the ones we had
    that sultry afternoon
    sitting on the step
    of the open french window
    facing each other
    your knees held in mine
    the blue plates in our laps
    the strawberries glistening
    in the hot sunlight
    we dipped them in sugar
    looking at each other
    not hurrying the feast
    for one to come
    the empty plates
    laid on the stone together
    with the two forks crossed
    and I bent towards you
    sweet in that air
    in my arms
    abandoned like a child
    from your eager mouth
    the taste of strawberries
    in my memory
    lean back again
    let me love you

    let the sun beat
    on our forgetfulness
    one hour of all
    the heat intense
    and summer lightning
    on the Kilpatrick hills

    let the storm wash the plates
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    XLVII
    Před bouří

    Když závrať stměla všechno zřené,
    krev chápe při šumění splavu
    zdi popěněné
    vzteklinou bolehlavu.

    Jako by chybělo cos ráně,
    jež bez pomsty se zahojila -
    klín, zvoucí nepozvaně,
    stromová plná síla.

    Žena se kousá do rtů milence...

    Bez názvu 1963

    FIN
    FIN --- ---
    Egon Bondy

    Blížit se k bohu mystikou
    je triviální praktikou

    Blížit se k bohu uměním
    znamená
    být s ním
    FIN
    FIN --- ---
    Pavel Šrut
    Kdyby


    Kdyby bylo moře,
    kde je hora Říp,
    bylo by mi dobře,
    bylo by mi líp.

    Vyplul bych na moře
    k ostrovům – a dál...
    Kdyby přišla bouře,
    tak bych ztroskotal.

    Našel bych si Pátka
    jako Robinson
    a měl bych se zkrátka
    krásně jako on.

    Jenže...

    Už mi není deset,
    ale pětkrát víc,
    a tak vím, že z kdyby
    není nikdy nic.
    MARDOU
    MARDOU --- ---
    Osip Mandelštam

    ***

    Ó nebe, nebe, uvidím tě v snách!
    Nevěřím, že jsi navždy osleplé
    a že den shořel jako bílý arch:
    jen trocha kouře, trocha popele!

    1911


    PĚTĚRBURSKÉ STROFY

    N. Gumiljovovi

    Kol státních domů, žlutých k uzoufání,
    běsnila kalné metelice zášť –
    a soudce opět sedá do svých saní,
    rozmáchlým gestem zahalí si plášť.

    Zimují parníky. A kdesi na výsluní
    plá okno kajuty, laciné pro náš vkus.
    Obludná – křižník, co si v doku trůní –
    ze spánku těžce oddechuje Rus.

    A nad Něvou – vyslanci šerosvitu:
    Admiralita, slunce ztišené.
    A porfyr státu tvrdě k nebi ční tu
    nuzný jak drsné roucho žíněné.

    Pod těžkým břemenem tu severský snob sténá –
    tíží ho dávný Oněginův stesk;
    Senátní náměstí, závěje jako stěna,
    kouř z ohniště, bodáku chlad a lesk…

    Nateklo do jol, racci neoněmlí
    od moře vzlétli nad konopný sklad,
    kde – v rolích prodavačů čaje, žemlí –
    operní mužiky viděl ses toulávat.

    Do mlhy motory mizí jak dlouhá řada,
    ješitný chodec jde, kde lampa zhasíná,
    blázínek Jevgenij pro svoji bídu strádá,
    dýchá pach benzínu a osud proklíná!

    1913

    FIN
    FIN --- ---
    Vladimír Holan
    BYLO UŽ POZDĚ


    Ponurý den na krabatině, zdrhované v upadání
    neviditelnou propastí.
    „A co je sudba v naší vůli?“ ptal se hlídač,
    který si znepřátelil noc.
    „Proč ještě žít?“ ptal se sebevrah.
    „Proč znovu žít?“ ptal se právě zemřelý.

    Bylo už pozdě, když přišla žena a ptala se:
    „Kdo z vás může říci: Nenarodíš-li se,
    narodím se sám?“



    (Bolest, 1965)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam