DZODZO: člověče.. .pro těleso velikosti Bennu by podle mě fakt šlo o nezaznamenatelný vliv. Tedy, vzhledem k vzájemné hmotnosti obou těles, asteroid by se pohnul opravdu hodně, zatímco Země by se pohnula naprosto neznatelně. Celý asteroid je velký jako poměrně malý kousek moře, tudíž poměr sil, kterým na ten kousek moře bude nadále působit Země vs. kolik bude působit asteroid je naprosto nesrovnatelný. Jediné riziko je fakt v té přímé kolizi.

(tvoje úvaha by byla správná, kdyby šlo fakt o těleso, které by vzdálenosti Měsíce bylo rámcově velikostí srovnatelné s Měsícem.. asi nemá cenu podotýkat, že pohnout něčím takovým bylo zcela mimo možnosti pozemského astroinženýrství i za mnoho dalších let :-)

(Vím, že tuhle úvahu o extrémním přílivu použil snad Verne v románu Na Kometě, ale fakticky tam to myslím byla blbost, i když rozměry "komety" v té knize byly celkem úctyhodné...)

KEB: to si nenech nikým namluvit :-) je nutné vyjít z elementárních faktů, kterým věříš... a pak to tak nějak dokázat matematickou indukcí pro n+1-ní fakt :-)

ARCHIMEDES: děkuji, že si se mi zastal, náčelníku :-) jinak ty si to delta-V připočetl k oběžné rychlosti. já předpokládal úhyb spíš skrze plane-change manévr - během toho se oběžná dráha asteroidu kolem Slunce nemění, tedy se nemění ani jeho kinetická energie.

Moje představa je, že plane-change manévr by byl pro kličkování asteroidem kolem Země asi 2-krát-pí-krát "levnější", než manévr rovnovnoměrného zvyšování oběžné dráhy, se kterým si kalkuloval ty. Což víceméně odpovídá tomu, že kdybychom na kolizní trajektorii byli o 9600 km "podélně" jinde, tak vzhledem k velmi ostrému úhlu, ve kterém se trajektori Země a astoriud protínají, by to vůbec nemuselo stačit.

Proto bych svojí předpověď delta-V pro variantu rovnoměrného zvyšování oběžné dráhy asteroidu rád opravil na cca 12 cm/s. Asteroid pak bude i "podélně" o cca 30000 km jinde, což by už opravdu mělo stačit i pro skoro-rovnoběžné trajektorie (přesto teda když si představím, že ve finálu bude astoerid silně přitahován Zemí, vzájemná rychlost se bude blížit té 2.kosmické rychlosti a současně musí výsledný vektor Zemi minout, tak si taky nejsem úplně jistý, jestli to stačí, nebo jestli je to lepší, než se snažit těleso vychýlit mimo rovinu)

Je dokonce možné, že fakt nemá cenu počítat s poloměrem Země, ale s poloměrem Hillovy sféry gravitačního vlivu Země. Její poloměr je více než milion km. Ale spíš to bude někde mezi - minimální vzdálenost, ve které může asteroid minout Zemi, aniž by na ní "nespadl", bude určitě záviset jednak na vzájemném úhlu trajektorií a jednak na relativní rychlosti těles předtím, než vstoupí do té Hillovy sféry (ale tohle už teda fakt z hlavy odhadovat nemůžu :-)

ARCHIMEDES: já o tom od tý doby přemýšlel, a myslím, že jsem počítal zejména se změnou sklonu oběžné dráhy (tedy "vyhnutí se zezhora/zezdola" Kdybych chtěl _celou_ oběžnou dráhu asteroidu zvyšovat nebo snižovat, bylo by to cca 2*pi-krát víc.. což by byl relativně bezpečný postup, na druhou stranu, kdyby to bylo dostatečně přesně spočítané, tak by ten původní odhad měl stačit ke změně excentricity oběžné dráhy.

Háček je v tom, že vzhledem nejen k rotaci asteroidu, ale i jeho oběhu kolem Slunce by přesný směr tahu musel být průběžně korigován. Resp. konstatní tah musí být v mém modelu vyvíjen ortogonálně k původní trajektorii, kterou ovšem samozřejmě nepředstavuje přímka, ale elipsa. Nicméně to samoté "rozvinutí" křivkové trajektori do myšlené přímky je podle mě korektní abstrakce (tedy právě za předpokladu, že velikost požadované odchylky je zanedbatelná vzhledem k velikosti poloos té eliptické dráhy). Samozřejmě je háček v tom, že jde o skládání vektorů a já odhadl jenom absolutní velikost pořadovaného delta-V vektoru - spočítat jeho jednotlivé složky v čase by bylo daleko náročnější...

Vytvoření tahu "zahazováním šutrů" byla samozřejmě určitá nadsázka :-) s využitím hmoty asteroidů coby reakční hmoty pro nějaký druh pohonu ovšem počítala celá řada sci-fi (většinou ve formě rozpouštění ledu)