MACHALIK: Sorry, ale tohle je fakt spousta nesmyslů. Dnes v době digitálního zpracování signálu lze dokázat, jak moc se liší (resp. neliší) signál na výstupu zesilovače (zpracovaný kvalitním A/D převodníkem) od vstupních dat na samém začátku řetězce. A víno si vůbec neber do úst - zrovna u něj se testuje naslepo.
Argumentů, proč je slepý test objektivním měřítkem, tu bylo dáno víc než dost. Přitom by vlastně by měl stačit jediný - používají se v řadě oborů, kde často jde o jedinou možnost, jak se něčeho objektivně dobrat.
Spousta argumentů padla i ve prospěch tvrzení, že výsledky neslepých testů jsou irelevantní, protože zatížené subjektivními vlivy. A opět platí, že takové testy by nikde jinde nebyly brány vážně, alespoň já žádný takový obor neznám.
Jasné argumenty byly uvedeny i pro tvrzení, že v režimu přepínání lze identifikovat menší rozdíly než při dlouhodobém poslechu.
Tohle všechno ty elegantně přejdeš hláškou, že
"jsou to argumenty založené na neznalosti problematiky". Takový přístup lze stěží označit jinak než jako ignoranci.
Věřil bys tomu, že bezchybně poznám rozdíl mezi libovolným obrazem a jeho perfektní kopií? Funguje to takhle: Nejprve potřebuji informaci, který obraz je originál. Pak se na něj dlouho dívám, pak se zase dlouho dívám na kopii. Po určité době mám pocit, vlastně žádný pocit, mám jistotu, že ten originál je tak nějak lepší. Zní to absurdně? Ale to je přesně to, co se v hi-endu běžně děje a co ty tady celou dobu obhajuješ.
A i kdybys v tom pokračoval dál, rozpor mezi tvrzením, že nějaký konkrétní zesík
"hraje z prdele až běda, jen on sám (jeho autor) to neslyší", a tvrzením, že tento rozdíl je (oproti zesilovači s vynikajícím zvukem) ve slepém testu nepoznatelný, prostě obhájit nelze.