SVANC: Účelem kodeků _je_ ošálit lidi. Pro mě za mě nevím, proč se testují naslepo, na to seš odborník ty. Mě zajímá hifi. Máš pocit, že kodeky jsou hifi?

Víno je vpravdě dobrý příklad. Kdykoli si budu chtít koupit dobrý víno nebo budu někomu doporučovat víno nebo budu kupovat víno jako dárek, tak to poslední, co bych udělal, je rozhodnout se na základě slepýho testu.

Neříkals posledně, že stačilo přelít bohemku do flašky od šampaňskýho a lidem hned chutnala víc?

SVANC: Nemám problém s logikou. Stejně jako účinek brzd se nedá testovat parkováním, tak zvuk komponentu se nedá testovat slepým testem. Ani výrobci netestují zvuk zesilovačů slepým testem. Něco o tom vím, léta se s mnoha znám a bavím.

Ano. Předpokládám, že po parkovacím testu nikdo nepozná rozdíl mezi dvěma auty. Pak s tímto pravdivým předpokladem pracuji dál jako s hotovou věcí. Nepovažuju to za argumentační faul, je to pravda.

SVANC:
"Na zesilovači v obou případech posloucháš hudbu a jediný rozdíl je v tom, zda víš, který zrovna hraje."
Ano. To je pravda. Jediný rozdíl je, že víš, že teď hraje McIntosh a teď hraje Krell. Moc rád bych se dozvěděl, kde přesně je ten rozdíl a odkud se vezme ten slavný bias/placebo. Já sám ho tam nejsem schopný vidět.
Mimochodem jsem vždycky hrozně chtěl porovnat nějaké vrcholné zesilovače superslavných amerických značek Audio Research a Balanced Audio Technology. Dnešní ceny těchto přístrojů z druhé ruky jsou okolo kila dvou. Samo jsem se k tomu nikdy nedostal, ale z katalogových hemzů a fotek a testů jsou to obojí naprosto ultimátní přístroje (jako všechny). Škoda. Snad v důchodu. I tak - je jisté, že by nehrály stejně. Který by hrál líp - nevím. Nejspíš žádný. Nějaký bias čo fetiš na značku je pochopitelně vyloučen. K čemu by mi jako člověku bylo se svěřit metodě, kdy nějaký dement běhá po mém bytě s hadrem a chaoticky přepíná to či ono s cílem mě zmást, to si neumím při vší dobré vůli představit, ale jsem si naprosto jist, že bych v takovém "testu" nepoznal nic. Shodou okolností je to ten jediný správný test.

Včera jsem parkoval u nás v ulici mezi dvě auta. Bylo to natěsno. Vzadu oktávka, vepředu dodávka. Jel jsem dost rychle, proto jsem se musel rozhodovat rychle a brzdit prudce, když jsem si uvědomil, že toto bude moje místo. Brždění mi škublo se zátyklem. Stoje vedle dodávky vepředu, vytočil jsem volant o jednu a půl otáčky a jal se couvat. Synchronisoval jsem spojku a pravou rukou do souhlasných poloh a zařadil zpátečku. Též vyhodil blinkr doleva. Pomalu uvolňuje spojku i brzdu, automobil se vydal směrem kuzadu. I plyn jsem polechtal, aby se neřeklo. Po určitém počtu uražených decimetrů jsem začal otáčet volant nejprve do vodorovné a nakonec i do protichůdné polohy. Hlídal jsem si roh a zároveň sledoval záď. Multitasking jak prase. Po několika bolestných sekundách plných napětí jsem nakonec zajel do slotu a zabrzdil brzdami. Srovnal jsem kola, aby se nikdo nepřerazil. Vypnul blinkr, zhasnul světla i motor. Zavřel okno, ze kterého jsem se díval ven. Odepnul pás, vypnul větrák a rádio (zde kecám, nenávidím rádio). Nezbyla fuknce vozidla, kterou bych při manévru pečlivě neprozkoušel. Rád bych si totéž ověřil i s jiným typem automobilu, abych upokojil svou pochybnost o jejich bezrozdílnosti.

Inu - metodičnost.