SVANC: Jsi opravdu tak blbej nebo to jen předstíráš? Já neřekl, že stačí určit ten zesík jednou, já řekl, že aspoň jeden z těch tisíců (!!!) lidí se musel aspoň jednou strefit a správně identifikovat (pomocí všech svých pokusů, které za celé odpoledne měl), kterej zesík je kterej. Uděláš slepej test, vyhodnotíš excelopvou tabulku, vyjde ti, že jsi se trefil/netrefil ve 45/55 % = výsledek je neprůkaznej. Nevím, kde má Richard Clark svůj threshold, kdy prohlásí, že tentokrát je to teda už průkazdý - třeba ho má na 100 %. Pak se udělá sto přepnutí a logicky ho není možný dosáhnout. Kdyby se dělalo jen deset přepnutí - nebo jen šest za odpoledne = posloucháš dlouhý sekce, ne stokrát přepnutí jedné písničky - tak se pravděpodobnost, že (i čistě náhodou) trefíš poměr 70/30 % a bum: vyhráváš desítku. Je super nepravděpodobné, že z tisíců lidí nikdo, opakuju nikdo nikdy nepřesáhnul ten výherní threshold. Čistě statisticky, když provedeš mnoho tisíc pokusů s lidmi, tak prostě některej z nich z důvodu chyby nebo náhody vyjde jinak než ty ostatní. Ne tak tady. Z toho logicky vyplývá, že buď má Richard Clark nějaký nesmyslný výherní kritéria (100/0 %) nebo nesmyslný podmínky testu (povinných sto přepnutí za session), který ve výsledku zajistí, že to prostě nikdy nikdo nemá šanci poznat. Plus samozřejmě ekvalizéry - už jen tím se diskvalifikuje, ale to nechme. Každopádně je dobře, že děláš ty překlady.