CLOJSTER: "Ty Klipsche mely uplne ciste ostre vysky, ale nejsem si jisty jestli by pri dlouhodobem poslechu nebyly moc unavne a casem me to nezaclo spis stvat."

můj subjektivní postřeh k tomuhle je, že se většinou vyplatí na tyhle první dojmy dát. Když máš libovolné bedny nějakou dobu doma, tak pokud to není úplná sračka, zvykneš si na ně a jejich zvuk ti začne připadat normální, ale na sobě jsem si všiml, že pak bedny jednoduše poslouchám míň protože mě poslech víc unavuje, a to přestože vědomě už ty nedostatky nevnímám.

VOZKA: Dekuji za komentar. Na svoji otazku jsi si castecne odpovedel v druhem odstavci. Jen doplnim. Je dokazano, ze clovek vnima frekvence az do 150kHz "http://www.nature.com/nature/journal/v166/n4222/abs/166571b0.html" Stejne tak je dokazano, ze lide vnimaji napr terapeuticke ionizacni zareni (i kdyz by podle vseho nemeli)
Toto a jak konkretne dochazi k vnimani je myslim mimo ramec nasi diskuze (nebo se pustime hloubeji do fysiologie?). Ze to skutene funguje si muzes vyzkouset sam. Pobyt ve spolecnosti ultrazvuku, (ktery neslysis) Ti nebude po nejake dobe vazne delat moc dobre. Jak si spravne napsal, vnimani hudby je zalezitosti mozku nikoli jen ucha - stejne jako u ostatnich smyslu. A to bych vazne nepodcenoval. Ale zpet k podstate diskuze.
Moje premisa byla:
1. mezi jednotlivymi komponentami (kabely) existuji meritelne rozdily
2. tvrzeni, ze nejsme schopni tyto rozdily statisticky vyzname odlisit (pokud neberu v uvahu vysledky v poslechovem testu) je zalozeno na predpokladu, ze vnimame jen slysitelne frekvence
3. pri urcovani rozdilu (mezi kabely) hraje podstatnou roli emocni slozka
Priklanim se k nazoru, ze je obtizne / nerealne rozeznat rozdily mezi kabely. Presto jsem to sam zazil. Proto hledam oduvodneni, jak k tomu doslo. Beru zde vami uvedena fakta z elektrotechniky a fyziky, jako platna a nerozporuji je. Hledam tedy, zda by vysvetleni nemohlo byt jinde.

CLOJSTER: typ poslouchané hudby, místnost (velikost, rozměry, výška stropu. zabydlení ...) ???

DR_RIC: Buďme konkrétní, jak by sis představoval to vnímání mimo slyšitelné frekvence? :)
Pod 20 Hz člověk určitě vnímat může, ale pokud se fakt hodně nesnažíš, takové frekvence na dostatečné hlasitosti doma vůbec nevytvoříš, není to něco, co by se stalo jen tak omylem.

S ultrazvukem je to trochu lepší, většina hifi moc nad 20 kHz nehraje, ale tweetery které hrají přes 30 KHz existují a v high-endu bývají. Vliv ultrazvuku na člověka je jedna z věcí, které věda trochu zkoumala, protože nejde jen o hifi ale i třeba o bezpečnost výkonu zaměstnání v průmyslu kde se může ultrazvuk generovat. Existuje studie, ve které lidé do nějaké míry rozeznávali rozdíly mezi zvukovou stopou oříznutou na 20 kHz a neoříznutou. Zajímavá je v tom, že se ji x dalších skupin snažilo replikovat a nikdy se jim to nepodařio, lidi rozdíl prostě neslyšeli, ALE ta studie kromě subjektivního rozeznání rozdílu i měřila a nalezla fyziologickou odezvu na EEG, a to pokud vím nikdo vyvracet nezkoušel. Tato odezva se objevovala jen při použití reproduktorů, se sluchátky ne, nevzniká tedy v uchu ale někde jinde.

Co se z toho ale dá odvodit? V čistě poslechových testech pokud vím lidé s výjimkou téhle jedné studie nikdy nerozeznali hudbu s vysokofrekvenční složkou s větší pravděpodobností než 50:50. Je změřená fyziologická změna v reakci na vysokofrekvenční zvuk vůbec vnímatelná člověkem samotným? Jestli ano, kolik takových lidí je?

Druhý problém je, že většina nahrávek v ultrazvuku skoro žádný obsah nemá, a pokud tam je, obvykle je velmi tichý. Záznamová technika obecně na to není vůbec optimalizovaná a dostává se na hranice možností. Třetí problém je, že nahrávky s obsahem nad 20 kHz ani nejsou příliš žádoucí, protože čím víc ho tam je, tím víc produkuje každá (aktivní) komponenta intermodulačního zkreslení, které je většinou lidmi hodnocené jako nepříjemné a které se "promítá" zpátky do slyšitelného spektra, což není úplně dobrá cena za pochybný přínos v ultrazvuku.


Co se týče elektrických vlastností kabelů mimo slyšitelné frekvence, tam se nic nemění v tom smyslu, že se dají velmi snadno změřit. Jak je trochu obtížné dost přesně reprodukovat a zaznamenávat širokospektrální zvuky zahrnující ultrazvuk, tak měřit takové signály a přenosové vlastnosti na kabelu problém není.

Co se týče měření reprosoustav ve stejné místnosti se stejnou nahrávkou a jinými kabely, úplně identické zápisy to v realitě nikdy nebudou protože mezi každými dvěma měřeními budou drobné odchylky, ale jakákoliv změna kabelů bude s výjimkou okrajových případů (třeba příliš dlouhé kabely které už mají nezanedbatelnou impedanci) menší než tyhle drobné odchylky. Přiznávám že s dražšími kabely jsem to netestoval, ale je to jednoduché - kdyby byly změny tak velké, že se dají změřit nejen při analýze signálu na kabelu (a to jen někdy), ale i při měření reprosoustavy měřícím mikrofonem, najdou se lidi, kteří je ve slepém testu rozeznají a debata bude navždy vyřešená. :)