PLAYER: Ptám se proto, že léta fungovala tzv. Richard Clark Challenge, kde sis mohl přinést dva libovolné zesilovače s tím, že pak pomocí ABX přepínače určuješ, zda stejně jako X (náhodně zvolený A nebo B) zní zesilovač A nebo B. S kvalitním zbytkem řetězce a hudebními médii podle vlastní volby, v klidu, beze spěchu.
Zesíky samozřejmě byly nejdřív překontrolovány, aby to nebyl totální shit (ale vyhověly i klasické stereozesilovače za pár stovek dolarů), nebo na nich nebyly provedeny úpravy třeba kmitočtové charakteristiky, které by rozpoznání usnadňovaly. Požadavek byl na správné určení zesíku A nebo B a to dvanáckrát za sebou. Zkoušely to tisíce lidí, třeba i majitel hi-end studia z Floridy, přesvědčený o tom, že rozdíly mezi zesilovači slyší úplně jasně. Jak to dopadlo, asi nemusím psát, že ne? :)
A to se bavíme o té části řetězce, která do hudebního signálu vnáší zkreslení o několik řádů (!) vyšší, než libovolné reprokabely, samozřejmě s dodržením nějakého minimálního průřezu.
Jinak o tom, jak zesíky kdysi, než převládl byznys, naslepo testoval časopis Stereophile, si můžeš počíst tady. Poučná je zvláště část o tom, jak posluchači komentovali zesíky, dokud věděli, který hraje:
Ulož.tohttps://ulozto.cz/tamhle/XAyoxsQxCmtj#!ZGOuZQR2ZGtmATHlLmuvAzR1AJV1BTc0oHZ4nwIvIQWsoGtkZD==