ta demence s těma košíkama mě spíš udivovala v devadesátejch letech, kdy na tom stále některé soudružky prodavačky trvaly ... z dnešní situace, kdy si nosím do obchodů mnohdy vlastní košík by jim asi mrdlo :-)

MAR_TINA: ja chodil nakupovat do Maje a tam byly pravidelne na vsech pokladnach 10-20 metrovy fronty lidi cekajici na voziky lidi, co prochazi tou kasou.

DIVER: strafbatak je jinak trestny prapor;)

MAR_TINA: Bylo jich málo. Pamatuju z dětství jednu samoobsluhu v dosahu, kam chodili všichni. Pak tam ještě byla Jednota s pultovým prodejem a extra masna a zelenina. Dneska na tom stejném prostoru jsou tři třikrát tak velké supermarkety a několik vietnamských večerek.

NAGASAWA: neuč orla létat, mám vystudovanou technologii masa
napsala jsem "v podstatě" a "rybí odpad", což je tak nějak souhrnný termín pro to, co zbude v síti a "pak je z toho TŘEBA surimi", tj. takto získaná rybí/krabí/krilí kaše, de facto rybí separát, se dá zpracovat různě, s různými dalšími ingredienci
BTW surimi je mnoho typů a kvalit, od těch, co mají rybího masa sotva 20 % po ty, kde je ho i přes 50 %, prostě takový páreček ze separátu
krom toho, výrobek tohoto typu je v Asii docela dost tradiční, není to moderní vymyšlenost

NAGASAWA: v zásadě se tenhle "rybí odpad" protře přes síto, žádné odstředivky (pak je z toho třeba surimi)
MAR_TINA: kiwi si úplně nevybavuju, ale asi bylo, zato maracuju! určitě před rokem 1988 a koupenou ve stánku se zeleninou u zastávky Dvorce

DIVER: zkus hodit petrželový stonky a jedno rajče k rýži, když ji vaříš ;)

DIVER: ano, nam nam nam

LOPIK: má to výhody. Vím, kdy zabrzdit, aby se mi to ještě vešlo. A pak prostě vyndám všechno, prodavačka koukne do tašky a dobrý. Ale ten pocit.

jo a ještě jednu věc vám musím říct. teprve vloni (!) jsem při návštěvě Gruzie zlomil jedno gastronomický prokletí komunistů z dětství: petržel kadeřavá vs. petržel hladkolistá. (klidně někdo udělejte anketu, to by mě zajímalo:)

tady za komárů ta hladkolistá skoro nebyla nebo ji skoro nikdo nepěstoval. z neznámých (nebo centrálně hospodářských) důvodů tady byla více méně jen ta kadeřavá, na který jsme jako děti vyrostli.

někdy od éry Pohlreicha jsem začal od skutečných kuchařů (ne Bohdalky) slyšet, že je to fakt rozdíl a že kudrnka je vlastně zparchantělá a na hovno. jenže já na ní vyrostl u babičky a vždycky byla v polívce a furt mi přes to kuchařský pyskování chutnala. dodnes jí mám na zahrádce, ale vedle ní i tu hladkolistou...

loni se mi v Gruzii ale dostalo v jediný okamžik dvojnásobnýho osvícení. oni si tam dělají něco na způsob domácího kečupu. dostali jsme ho tam k plnýmu stolu jiných dobrot, ale u mě to byl naprosto největší král stolu. čerstvá chuť rajčat a v nich jejich hodně tradiční koření - hladkolistá petržel. nedokážu to moc vysvětlit, ale teprve v tu chvíli jsem pochopil rozdíl mezi tou zparchantělou (imho hořkou) kudrnkou a normální petrželkou. úplně a navždycky se to zlomilo a fakt jsem to pochopil.

a to druhý osvícení: v tom "kečupu" byly nadrobno nakrájený i ty stonky petrželky, což babička ani matka nikdy nedělaly a vyhazovaly je. TYVOLE!!! to je něco!!! stejný nositel chuti jako listy, ale ta křehkost a prostě textura v tom jídle! křupne to! boží!

ta zkušenost není úplně sdělitelná, ale od tý doby fakt pozorně sbírám i petrželový stonky. a prokletí komárů s kudrnatou petrželkou je navždycky pryč :)

MAR_TINA: To není jen pocit.. Házet si to z regálu rovnou do tašky, to už je jiná liga :)

VON_GILOTINE: pokaždý, když si nákup strkám do tašky, na kase ho celý vyndám a pak zas vrátím, mám pocit, že ěm sleduje ochranka :D

Já si doteďka přijdu jako rebel, když si to v Kauflandu skládám do nějaký krabice, co tam popadnu.. Jít do sámošky bez košíku, to byl tenkrát fakt těžkej zločin..

NAGASAWA: jo, to znám :)
btw - byli jsme tam tehdy 14 dní, měli dokonce možnost 2x vyjet do švýcarska a dodnes si skoro vše pamatuju, jaký to byl zážitek. Mj. jsem si dovezla manšestrové lacláče, levisky a originál kazetu the wall od pink floydů. Ale - protože se nám všechen konzum nevlezl do kufrů, tak máti posílala nějaký balík a do něj mi dala asi 8 ks bravo, popcorn atd. Už když jsem to zjistila, tak jsem řvala, že mi to celníci zabaví, nicméně balík už byl zabalený. No a samozřejmě po návratu domů došel balík bez časopisů. Brečela jsem asi 2 hodiny a dělala hrozné scény, tak se děda uvolil zavolat na celníky, aby mi dovolili vyndat aspoň ty plakáty. Hrozná doba :)