NAGASAWA: Myslím, že se to, stejně jako zajíci, vozilo do Francie.
U těch zajíců jsem se taky dvakrát jako kluk účastnil honu, kdy se udělala rojnice přes celé pole a zajíci se nahnali do sítí a z nich se dávali do beden. Tenkrát ještě na polích byly mraky zajíců, nevím, kam zmizeli.

MORIARTY: a vsechno to slo pekne do druzstva, kde se to vyvazelo imperialistum vymenou za tvrdy valuty :) Pekne meli soudruzi ten socialismus vymyslenej.

U nás na vesnici si v půlce osmdesátek snad každej kluk vydělával tím, že v příkopech a v křovích hledal šneky a ty, co nepropadli měrkou, tak dal do košíku a odnesl do výkupu.

JESTEDMAN: Mimochodem - v letech 82-55 jsme kupovali v zapadnim Nemecku baleni šneku s bylinkami a maslem v luxusnim baleni Made in Czechoslovakia.

DIVER: postup je snadný, ale zdlouhavý a pamatuju si ho. Nasbíráš 100+ šneků, necháš je 2-3 dny v písku bez jídla, aby se vyčistili, uvaříš vodu a do vroucí vody je po částech házíš, po chvilce v tý vodě trochu vyjedou z ulit, pak to sleješ, necháš vychladnout a malým nožem je komplet vytáhneš z ulit (ulity můžeš vypláchnout/vyvařit a následně do nich natlačit připravené maso s máslem a trochou strouhanky a zapéct v soli, v restauracích toto obcházejí a zapékají to v těch spešl miskách / u těch konzerv bylo i balení očištěných ulit), pak oddělíš maso od plev (všechny vnitřnosti, ikdyž ta jedna moravská firma dělá i šnečí játra, ačkoliv se jim žabožrouti smáli, že šnek játra nemá, tak obdrželi nějakou medaili za ten počin na nějakým významným fr. šnekofestivalu, ale já játra nepoznám :) ). pak ti teda zbyde maso (noha) a tu musíš celkem dlouho vařit, tř. s kořenovou zeleninou, urychluje se to v papiňáku, dokud nejsou nohy měkké.. no a pak to je hotový a připravený na vaření. Standard byla omeleta s nakrájenýma nohama a v případě slavnostnější hostiny se právě nasekaly, smíchali s trochou strouhanky, másla a bylinek, nacpali zpět do ulit (ne moc daleko), zapeklo se to v soli a už pak jen vydlabovalo takovejma uzoučkejma vydličkama, případně vyklepávalo, vysrkávalo a vždy to bylo chutné. Každopádně to nebyl velkej flák masa, ale chuťovka. Sezona je tuším od dubna do září, pak se zavíčkovávají, hodně se jich vykupovalo na vývoz, jateční jsou od průměru ulit 3cm, ale pokud to chceš pro sebe, tak můžeš i mladší maso :) zavařování si moc nepamatuju, ale nehledal bych v tom vědu, prostě bych to zalil nějakým neutrálním, mírně slaným nálevem a zavařil.

ta demence s těma košíkama mě spíš udivovala v devadesátejch letech, kdy na tom stále některé soudružky prodavačky trvaly ... z dnešní situace, kdy si nosím do obchodů mnohdy vlastní košík by jim asi mrdlo :-)

MAR_TINA: ja chodil nakupovat do Maje a tam byly pravidelne na vsech pokladnach 10-20 metrovy fronty lidi cekajici na voziky lidi, co prochazi tou kasou.

DIVER: strafbatak je jinak trestny prapor;)

MAR_TINA: Bylo jich málo. Pamatuju z dětství jednu samoobsluhu v dosahu, kam chodili všichni. Pak tam ještě byla Jednota s pultovým prodejem a extra masna a zelenina. Dneska na tom stejném prostoru jsou tři třikrát tak velké supermarkety a několik vietnamských večerek.

NAGASAWA: neuč orla létat, mám vystudovanou technologii masa
napsala jsem "v podstatě" a "rybí odpad", což je tak nějak souhrnný termín pro to, co zbude v síti a "pak je z toho TŘEBA surimi", tj. takto získaná rybí/krabí/krilí kaše, de facto rybí separát, se dá zpracovat různě, s různými dalšími ingredienci
BTW surimi je mnoho typů a kvalit, od těch, co mají rybího masa sotva 20 % po ty, kde je ho i přes 50 %, prostě takový páreček ze separátu
krom toho, výrobek tohoto typu je v Asii docela dost tradiční, není to moderní vymyšlenost

NAGASAWA: v zásadě se tenhle "rybí odpad" protře přes síto, žádné odstředivky (pak je z toho třeba surimi)
MAR_TINA: kiwi si úplně nevybavuju, ale asi bylo, zato maracuju! určitě před rokem 1988 a koupenou ve stánku se zeleninou u zastávky Dvorce

DIVER: zkus hodit petrželový stonky a jedno rajče k rýži, když ji vaříš ;)

DIVER: ano, nam nam nam

LOPIK: má to výhody. Vím, kdy zabrzdit, aby se mi to ještě vešlo. A pak prostě vyndám všechno, prodavačka koukne do tašky a dobrý. Ale ten pocit.

jo a ještě jednu věc vám musím říct. teprve vloni (!) jsem při návštěvě Gruzie zlomil jedno gastronomický prokletí komunistů z dětství: petržel kadeřavá vs. petržel hladkolistá. (klidně někdo udělejte anketu, to by mě zajímalo:)

tady za komárů ta hladkolistá skoro nebyla nebo ji skoro nikdo nepěstoval. z neznámých (nebo centrálně hospodářských) důvodů tady byla více méně jen ta kadeřavá, na který jsme jako děti vyrostli.

někdy od éry Pohlreicha jsem začal od skutečných kuchařů (ne Bohdalky) slyšet, že je to fakt rozdíl a že kudrnka je vlastně zparchantělá a na hovno. jenže já na ní vyrostl u babičky a vždycky byla v polívce a furt mi přes to kuchařský pyskování chutnala. dodnes jí mám na zahrádce, ale vedle ní i tu hladkolistou...

loni se mi v Gruzii ale dostalo v jediný okamžik dvojnásobnýho osvícení. oni si tam dělají něco na způsob domácího kečupu. dostali jsme ho tam k plnýmu stolu jiných dobrot, ale u mě to byl naprosto největší král stolu. čerstvá chuť rajčat a v nich jejich hodně tradiční koření - hladkolistá petržel. nedokážu to moc vysvětlit, ale teprve v tu chvíli jsem pochopil rozdíl mezi tou zparchantělou (imho hořkou) kudrnkou a normální petrželkou. úplně a navždycky se to zlomilo a fakt jsem to pochopil.

a to druhý osvícení: v tom "kečupu" byly nadrobno nakrájený i ty stonky petrželky, což babička ani matka nikdy nedělaly a vyhazovaly je. TYVOLE!!! to je něco!!! stejný nositel chuti jako listy, ale ta křehkost a prostě textura v tom jídle! křupne to! boží!

ta zkušenost není úplně sdělitelná, ale od tý doby fakt pozorně sbírám i petrželový stonky. a prokletí komárů s kudrnatou petrželkou je navždycky pryč :)