SELECTOR_IX: Uplnej vylizanej pablb
Lucernafilm spolu s ostatními filmovými podniky znárodněn hned na jaře 1945.[12] Začalo také zatýkání a vyšetřování osob, které byly podezřelé z kolaborace s nacisty. Vyšetřovatelé se snažili zdiskreditovat také Miloše Havla, k čemuž chtěli využít nejen jeho styků s Němci během protektorátu, ale rovněž toho, že byl homosexuál[13]. Na podzim 1945 proběhlo disciplinární řízení Svazu českých filmových pracovníků, ve kterém byl Miloš Havel obviněn z „činů a jednání ve prospěch okupantů a poskytování výhod“, dále z „uplácení okupantů, přijímání či usilování u okupantů a zrádců o mimořádné odměny, hodnosti či vyznamenání“, ze „společenského styku s okupanty“ a z „asociálního jednání v širším smyslu.“[2] Disciplinární radě předsedal režisér Jiří Slavíček a za tvůrčí pracovníky se angažoval mj. Theodor Pištěk. Slavíček ze své pozice odstoupil, Theodor Pištěk náhle onemocněl a předsedou se stal režisér Elmar Klos. Podle jeho pozdějších vzpomínek "předložená udání vypovídají spíše o osobních nechutích pisatelů a nedoložených domněnkách než o konkrétních faktech a svědectvích", přesto však Miloš Havel "neměl nárok na osvobození". Rada se usnesla, že se "dopustil jednání příčících se národní cti českých filmových pracovníků a vylučuje se proto z jakékoli činnosti ve filmovém oboru."[2]
Následně byl Miloš Havel v roce 1947 souzen před mimořádným lidovým soudem. V prosinci 1947 bylo řízení zastaveno. Znovu obnoveno bylo na podzim 1948, následně však opět zastaveno.[2]
V roce 1948 došlo ke znárodnění firmy Bratří Havlové, která mj. vlastnila Palác Lucerna. Jeho přítel, izraelský vyslanec Ehud Avri'el, který bydlel v jeho vile,[14] mu navrhl odjet do Izraele a zorganizovat tam vybudování filmových ateliérů. Vycestovat mu povoleno nebylo, tak se v roce 1949 pokusil se svým přítelem utéct přes Rakousko. Byli však zadrženi v ruské okupační zóně, vráceni do Československa a tam byl Miloš Havel odsouzen za tento útěk ke dvěma letům vězení a propadnutí majetku.[2] Vězněn byl ve věznici na Borech a poté ještě rok byl v táboře nucených prací ve Všebořicích, odkud byl propuštěn s podlomeným zdravím v roce 1952. V září 1952 úspěšně uprchl do Německa a usadil se v Mnichově, akci pomohli zorganizovat pracovníci izraelského velvyslanectví