SELECTOR_IX: Rudá propaganda se tomu říká proto, že tyhle bludy o rodině Havlů záměrně šířili bolševici. Ostatně jako o každym, kdo jim nešel na ruku. Film hrál v propagandě velikou roli, takže u filmařů bylo obzvláště nutné se dehonestovat.

A taky se těším na tvoje zdroje, viz FREELA.

SELECTOR_IX: on popsal vseobecne znama fakta. venuj tomu 20 sekund googlovani a mas to. a pak se tesime na tve zdroje, ze kterych "cerpas"

SELECTOR_IX: anebo ty jdi proste doprdele.

No tak panove, prestante sypat to kameni z oken, takhle se on krmi a bude mit akorat pocit, ze je silnejsi.

SELECTOR_IX:zato tohle je naprosto beznej jev.
nekdo vytasi naprosty nehoraznosti, ale SLUSNE!!! a jakozto manevr na "otevreni diskuse".
nekdo mu rekne, ze je debil a ty nehoraznosti mu vyvrati a pan prvni, misto aby rekl aha, tak to jsem siril lzi, tak se zacne strasne rozcilovat, jak jsou kolem lidi neslusny.
hele, kdyz budes lidem srat na hlavu, tak to, ze to budes delat s usmevem, na vysledku fakt nic nezmeni. ses proste %to, co se ti nelibi, ze ti lidi pisou, ze ses% a ty hovna si zaslouzis verejne sezrat. dobrou chut!

SELECTOR_IX: Pokud jedes rudou propagandu ktery veris aniz by sis overil informace a rikas nekomu ze je ubozak tak jsi co?

FILIPSZ: a predstac si, ze takovy lidi maji volebni hlas

SELECTOR_IX: Uplnej vylizanej pablb

Lucernafilm spolu s ostatními filmovými podniky znárodněn hned na jaře 1945.[12] Začalo také zatýkání a vyšetřování osob, které byly podezřelé z kolaborace s nacisty. Vyšetřovatelé se snažili zdiskreditovat také Miloše Havla, k čemuž chtěli využít nejen jeho styků s Němci během protektorátu, ale rovněž toho, že byl homosexuál[13]. Na podzim 1945 proběhlo disciplinární řízení Svazu českých filmových pracovníků, ve kterém byl Miloš Havel obviněn z „činů a jednání ve prospěch okupantů a poskytování výhod“, dále z „uplácení okupantů, přijímání či usilování u okupantů a zrádců o mimořádné odměny, hodnosti či vyznamenání“, ze „společenského styku s okupanty“ a z „asociálního jednání v širším smyslu.“[2] Disciplinární radě předsedal režisér Jiří Slavíček a za tvůrčí pracovníky se angažoval mj. Theodor Pištěk. Slavíček ze své pozice odstoupil, Theodor Pištěk náhle onemocněl a předsedou se stal režisér Elmar Klos. Podle jeho pozdějších vzpomínek "předložená udání vypovídají spíše o osobních nechutích pisatelů a nedoložených domněnkách než o konkrétních faktech a svědectvích", přesto však Miloš Havel "neměl nárok na osvobození". Rada se usnesla, že se "dopustil jednání příčících se národní cti českých filmových pracovníků a vylučuje se proto z jakékoli činnosti ve filmovém oboru."[2]

Následně byl Miloš Havel v roce 1947 souzen před mimořádným lidovým soudem. V prosinci 1947 bylo řízení zastaveno. Znovu obnoveno bylo na podzim 1948, následně však opět zastaveno.[2]

V roce 1948 došlo ke znárodnění firmy Bratří Havlové, která mj. vlastnila Palác Lucerna. Jeho přítel, izraelský vyslanec Ehud Avri'el, který bydlel v jeho vile,[14] mu navrhl odjet do Izraele a zorganizovat tam vybudování filmových ateliérů. Vycestovat mu povoleno nebylo, tak se v roce 1949 pokusil se svým přítelem utéct přes Rakousko. Byli však zadrženi v ruské okupační zóně, vráceni do Československa a tam byl Miloš Havel odsouzen za tento útěk ke dvěma letům vězení a propadnutí majetku.[2] Vězněn byl ve věznici na Borech a poté ještě rok byl v táboře nucených prací ve Všebořicích, odkud byl propuštěn s podlomeným zdravím v roce 1952. V září 1952 úspěšně uprchl do Německa a usadil se v Mnichově, akci pomohli zorganizovat pracovníci izraelského velvyslanectví

SELECTOR_IX: Jsi idiot

Po příchodu nacistů do Československa byl Miloš Havel opakovaně nucen k tomu, aby prodal svých 51 procent akcií Barrandova, což zpočátku odmítal, a to i přesto, že mu bylo vyhrožováno koncentračním táborem.[4] Nacisté se nakonec filmových studií na Barrandově zmocnili tak, že říšský protektor nařídil zvýšení akciového kapitálu společnosti o 200 procent, které také upsal. Tyto peníze byly do společnosti vloženy pouze formálně a nikoliv ve skutečnosti, ale Miloš Havel tím přesto přišel o majoritní podíl. 26. dubna 1940 však došlo k dohodě a Miloš Havel se rozhodl svůj podíl ve společnosti prodat za 6 885 000 korun. Bylo mu rovněž umožněno pronajmout si ateliéry pro natáčení nejméně pěti filmů za rok.[4] Nacisté nakonec dosáhli svého cíle, ovládli Barrandov a za velmi dobrou cenu získali kvalitní filmové ateliéry, v nichž mohli levně vyrábět své filmy.[5]

Havlův Lucernafilm během protektorátu dále fungoval, jako jedná jedna ze dvou společností měl povoleno natáčet a distribuovat filmy v češtině. Společnost vyprodukovala 32 filmů, převážně komedií.[2] Za problematický bývá považován film Jan Cimbura a jeho scény se židovským obchodníkem.[6][7]

Miloš Havel však během protektorátu prokazatelně pomáhal pronásledovaným osobám. Již v říjnu 1938 byl například vyzván dopisem, který podepsalo 15 českých filmových režisérů, k tomu, aby propustil židovského ředitele své společnosti Levoslava Reichla a členy správní rady. V listopadu 1938 toto své přání deputace režisérů zopakovala znovu ústně, ale Miloš Havel odmítl přání režisérů vyhovět.[8] Na počátku německé okupace pak Miloš Havel narychlo uzavřel smlouvy s celou řadou spisovatelů, kterým hrozilo bezprostřední nebezpečí pro jejich levicové smýšlení.[9] Havlův Lucernafilm zaměstnával po dobu protektorátu třeba Jana Drdu nebo Václava Řezáče a také umožnil pod pseudonymy pracovat Ivanu Olbrachtovi nebo Olze Scheinpflugové.[10]

Záměrně také zaměstnával více herců i filmových pracovníků než bylo třeba, jen proto, aby je uchránil před totálním nasazením v Německu. Dosvědčují to vlastnoruční rukopisná prohlášení vydaná pracovníky kultury po květnu 1945, např. Jiřího Frejky, Franka Tetauera, Jana Drdy, Václava Vydry a Františka Götze. Uvádějí, že před totálním nasazením uchránil dále mj. také divadelní režiséry Františka Salzera, Antonína Kurše, Jana Škodu a Karla Jerneka.[11] Na základě jeho přímluvy byl z německého vězení propuštěn básník Vítězslav Nezval.[2] Miloš Havel však také měl styky s řadou německých funkcionářů či filmařů, když některé zval i na večírky do své vily. Mezi tyto patři i vedoucí pracovníci kulturněpolitického oddělení Úřadu říšského protektora Anton Zankl a Wilhelm Söhnel.