PSYSBEE: Já si z domova pamatuju asi nejvíc červený Dalily, pak se občas vyskytly Sparty a tu a tam snad i Petry. :)

PSYSBEE: Jeee, Disco!:D na ty bych si nevzpomnel...
Ale startky bez filtru sem pak kouril celej gympl, az ve ctvrtaku sem presel na 3/4 Javaanse:)

Mamka kourila tuším červený Milde Sorte (Midešortky :-) .. takový socialistický Máčka..

AAHHWISEGUY: Bulgartabac

RSZ: ty byly celkem nobl ne?:)) ty kourila pani Kralova, sousedka babicky, ke ktery i za normalizace jezdily navstevy ze Zapadniho Nemecka a daly se pres ni sehat na prohlizeni katalogy Neckermann a Quelle (...at jdou do prdele! Pravy Cechu raj - obchodni dum Máj!):))

HAR4NT: Matka jela v Dalilách. Kuřácký potřeby byly v krásný, tabákem vonící, starožitný skleněný dóze na stole a potrpěla si i na designový popelníky, takže to celé působilo dost fajnově a nebyl problém začít kouřit:)

Jediné akceptované odmítnutí jakéhokoli pití byla, že jsem řekla, že jsem vyléčená alkoholička. Pak už se nikdo nikde neodvážil a byl pokoj bez toho, že by se nabízeč/přemlouvač cítil uraženě.

FRK_R23: klejky sem v 6. tride krad doma, ale v 7. sem radsi presel na cigarety zn. Safari, mely i vic cool obal;)

N_I: Klejky byly jen pro odvážné. Například moje tetka to kouřila :)

FRK_R23: my asi jeli klejky a marsky fuj...mozna proto dodnes nekourim ciga...

První krabičku cigaret jsem zakoupil v září 89 u nás v trafice. Řek jsem, že jdu matce pro petry a nebyl problém:)

TAPINA: tak pivo se otci upíjelo běžně když se šlo se džbánkem...ciga se taky zkouseli od cca. 10 testovaci....spis...kazdej ti prodal cokoli..:)

TAPINA: Béháčka 90210, puste Donu k maturitě. :)))))

V těch devadesátkách byl pak možná problém, že začínaly chlastat už děcka, která to kolikrát dotáhla do závislosti. Tohle úplně nevím, jak bylo předtím, ale v devadesátkách se totálně všechno uvolnilo, svoboda vole, a my jsme v šestnácti chodili do rockových klubů a normálně nám tam nalívali, nepotřebovali jsme žádné finty, nikdo nechtěl vidět občanku, prostě pohoda. Protože dospělí byli vypěstovaní tou předchozí dobou, kdy se alkohol považoval za normální všudypřítomnou věc, tak to neřešili. Měli jsme hroznou prdel z amerických seriálů, kde se řešilo jako aféra, že se někdo napil a nebylo mu 21.

Paměť národa on Instagram: "V práci, na oslavě MDŽ, na schůzi. V době normalizace byl alkohol všudypřítomný. Léčba alkoholismu se ale často stávala doménou lékařů s kádrovými škraloupy, protože nikdo ...
https://www.instagram.com/p/CoS1kRYLxU8/

V době normalizace byl alkohol všudypřítomný. Léčba alkoholismu se ale často stávala doménou lékařů s kádrovými škraloupy, protože nikdo jiný to nechtěl dělat. Počet alkoholiků se u nás od 60. do 80. let ztrojnásobil.

„V zaměstnáních se strašným způsobem chlastalo,“ říká Vladimír Řehan, někdejší ředitel protialkoholní léčebny ve Šternberku, a pokračuje: „‚Akce deset‘ znamenala, že každý hodil nějakou kačku a nejmladší letěl pro flašku. Pilo se běžně, na stavbách úplně děsně.“

Alkoholismus jako neřešený problém často prosákl i jinde, třeba v manželských poradnách: „Byl to jeden ze způsobů, jak lidé řešili vnitřní tenzi,“ říká psycholožka Helena Klímová.

Kdo založil první specializované pracoviště pro alkoholiky, jak probíhala léčba nebo jaké jsou vzpomínky psychoterapeutky Jitky Vodňanské se dočtete v Magazínu Paměti národa.