PREDSEDA: No, to jsi nemohl. 🙂 Tohle bylo v letech 1969 a kousek dál...
😉

KEB: Jistě. Na Příkopech na elektrice učil tělák a češtinu jakýsi Bohouš Sedláček. Naprosto luxusní kantor, kterej kdysi skákal závodně do vody a zkoušel skoky, které Duchková skákala v Mexiku, jestli a jak by to šlo skočit. Občas pařil a když jednou přišel s dvojkou na žíle na první hodinu a někdo znáš řekl: Ten jí má! , tak naskočil na ruce, přešel tělocvičnu tam a zpátky. A zavelel, že.muse dojít aspoň do půlky. Kdo nedošel, měl 4-...
Po basketu nás kontroloval ve Výčepu v Panské, jestli nemáme víc, než jím povolené dvě. Aby se nám lépe vypravovala kyselina mléčná ze svalů.
Fakt, jeden ze dvou skvělých pedagogů, které jsem v životě potkal. Ale to už je opravdu hodně let...

KIE: Já bych řekl že ta situace byla za ČSSR a v devadesátkách asi dost podobná.

My na střední taky neměli tělocvičnu a museli jsme chodit do místního sokola, teda s vyjímkama deštivých dnů, to jsme museli chodit na Hamr a běhat tam do toho mokrýho kopce, hrozná bžunda to pro tělocvikáře byla.

Ten byla taky jak z komixu, rozvedenej, šusťáková souprava, cca 4denní strniště, lehký odér pražské vodky - hrál si na hroznýho kliďase, tvrdil že ho nikdo nikdy nerozčílí - mno a protože mám rád výzvy tak jsem tuto přijal a za měsíc mě už na školní chodbě škrtil přitlačenýho na zeď a hystericky na mě křičel :D

Na základce a pak na gymplu nebylo možné a tehdy ani běžné se po tělocviku osprchovat.

GOR: znechutit sport, ano tak nějak bych to popsal.

Nicméně toho ze základky dohnala karma, kdy x let po mém odchodu nějakému děcku dal facku, to spadlo, zlomilo si ruku, nafoukal a šel do p*****

KEB: Byly vyjimky, ale vetsinou to byli brutalni fasisti (neni na FTVS predmet Aplikace fasismu na deti a dorost, kod AfD?), ktery dokazali znechutit sport vsem, co na nej nemeli vlohy (strach, nesikovnost, atp.)

KEB: všechno kokoti, do jednoho

KEB: ja som mal na zakladke smolu na telocvikara, ktory sa poznal s mojim tatkom a asi spolu uplne dobre nevychadzali, lebo foter pre neho nemal dobre slovo a telocvikar ma zasa na hodinach zhadzoval, ze som hnily jak tatko :D

KEB: já měl na tělocvikáře celkem kliku - sice jsem byl slabší až slabý kus (jak v čem), dítě sice netučné, ale sport neprovozující, ale nesnažil jsem se flákat, tak to asi jakž takž oceňovali a nechtěli mi kazit vysvědčení, takže to zpravidla skončilo nějakou tou dvojkou; že by se po mně některý nějak vozil nebo provozoval jiné formy tělocvikářské šikany, to fakt nemůžu říct. Obecně na to rád nevzpomínám, ten žíněnkovo-parketovo-ocelový smrad, červené trenky-bílé tílko-jarmily (ble!), klemra a přechlorovaná voda a olezlé modré kachličky v bazénu... brr. Tělocvik v té době fakt nebyl cool, ozajstná tělovýchova :-|

Já byl na vesnický škole a tam jsme ani tělocvikáře neměli a tělocvik vedli většinou třídní učitelé. Na prvním stupni jsme měli takovou ježibabu, která po nás házela svazkem klíčů, ale ta byla tlustá a moc se nepohybovala, takže tělocvik byla pohoda. A na druhým stupni, to bylo už kolem roku 89 jsme dostali novýho mladýho třídního (později poslance za ODS) a ten byl férovej i když na tělocviku trochu aktivnější. A jelikož socialismus nedokázal za 40 let udělat u školy hřiště a jen nechal zchátrat sokolovnu a budovu školy, tak jsme běhali jak za Cimrmana k lesu a zpátky. Pamatuju se, jak jsem při jednom tom běhu s pícháním v boku zařval "To je ale buzerace", a vedle mě se ozval třídní "Je, Honzo, je to buzerace" a běželi jsme dál.

My měli dobrýho tělocvikáře. V 65 letech skákal salto vzad a na školnim cyklo vejletě do sebe od rána lil pivo a večer pak vojel mladičkou učitelku němčiny. Jezdili sme s nim na hory i spoustu let po škole a pak umřel v 99 letech. Můj vzor, pan profesor Ottomanský.

GANDHI: To se nemeni, znamej dela reditele zakladni skoly a ma ucitele telocviku byvalyho lampasaka, kterej nekde na ministerstvu nasel tabulky a podle nich zaky znamkuje, takze tam jsou deti, kterym dava trojky z telocviku a nadava jim do chcipaku apod..

Btw poznali jste za svá studia učitele tělocviku, který nebyl kokot? Já ne a i teď jsou to pořád kokoti.

N_I: sice to bylo už po převratu, ale moje výsledky tady s tímhle kramem se prudce zlepšily, když tělocvikář řekl, že pokud ho trefíme je to jeho chyba. Od té doby jsem se toho hajzla snažil trefit.

FRENNET: K tomu kam to asi šlo: To se takhle kámoš, bylo mu nějakých -náct, dostal k brigádě kdy pomáhal při rozvážení masa. Přišel pátek, padla a když se chystal domů , dali mu kolegové něco zabaleného v novinách. Doma balíček odevzdal mámě, ta ho rozbalila a propukla v pláč. Byla v něm telecí ledvina nebo něco podobného, v běžné distribuci naprosto nesehnatelného. Jestli maminka plakala štěstím, připomnělo jí to něco z dětství nebo jí v tu chvíli naplno praštilo, v jak zkurvené době to žijí, dodnes neví.